Historie

Druhý z původních severoamerických stylů, který v rámci tohoto seriálu představujeme, byl velmi populární na přelomu 19. a 20. století v geograficky poměrně malé oblasti vnitrozemského státu Kentucky. Doplatil opět na prohibici a dosud se nedočkal důstojného návratu na svůj pi(v)edestal...

Jeden z několika původních severoamerických pivních stylů, který se dočkal největší popularity v druhé polovině 19. století, pak byl zapomenut a jako jeden z prvních "starých" stylů i obnoven - zdaleka však ne v té podobě, kterou měl kalifornský originál...

Právě dnes by oslavil 72. narozeniny pivní nadšenec a autor ambiciózního projektu mapování zaniklých pivovarů Pavel Jákl. Minulý čas je bohužel na místě, jelikož tato v oblasti piva vpravdě renesanční osobnost zemřela roku 2018. Jeho Encyklopedie tak zůstává nedokončená, přesto však určitě stojí za přečtení – a tím spíše i za krátké připomenutí v této recenzi.

Dnešní díl zapomenutých pivních stylů bude kratší, než díly předchozí. Správně by se ani neměl jmenovat pivní styly zapomenuté, ale spíše méně rozšířené - Altbier totiž rozhodně není stylem nijak obskurním, ba naopak, v regionu kolem německého Düsseldorfu je to styl stále solidně rozšířený.

Skutečně domácí, “kotlíkové” vaření piva bylo samozřejmě až tak do 19. století záležitostí běžnou v celé Evropě. Málokde se však udrželo až do dnešních dnů. Jedním z regionů, kde tomu tak je a kde navíc dnes zažívá velkou renesanci, je Norsko.

V druhém díle našeho nově započatého seriálu o zapomenutých pivních stylech se po polském piwu Grodziskie podíváme k dalším našim sousedům, kteří jsou s pivní historií spojováni určitě častěji. Předmětem našeho zájmu totiž bude původem německý Roggenbier.

Dnes, tedy 5.10.2021 slavíme nekulaté výročí první uvařené várky plzeňského piva z Prazdroje, která změnila historii vaření tohoto moku. Bez toho, abychom toto jubileum jakkoliv snižovali, bychom chtěli netradiční formou duchařského příběhu upozornit na osobnost Antona Drehera, na něhož se často zapomíná a který hrál také významnou úlohu při vývoji ležáku moderního střihu.

V minulé pivídce jsem slíbil, že se v té následující vůbec nebudu zabývat aktuálními tématy. A nejlepší cestou k tomu bude vydat se hodně hluboko do historie (a moc přitom neřešit morové rány).

Tímto dílem načínáme nový seriál o „zapomenutých“ či, trochu opatrněji řečeno, méně známých pivních stylech. A podíváme se v něm ne k našim západním (jak by možná někdo čekal), ale k severním sousedům!

V první části článku o pivovarských „nej“ jsme se věnovali rekordům čistě geografickým. V dnešní druhé části se podíváme na pár zajímavostí z jiných okruhů.

Krátké představení další novinky na Pivídkách - historických pivovarů Čech, Moravy a Slezska, které nově najdete v naší mapě!

Pravidelní čtenáři, kteří zůstávají Pivídkám věrni, se možná zhrozí – můj první článek přesně po osmi měsících, rovnou takovéto téma a ještě na dva díly, jak už titulek naznačuje?

Každý rok si dávám malý soukromý předvánoční dárek – na přelomu listopadu a prosince vydává Výzkumný ústav pivovarský a sladařský Pivovarský kalendář, který nabízí jednu zdánlivě banální věc – přehled výstavů všech českých pivovarů.

Pokus o první profesionálnější překlad nejstaršího známého receptu na vaření piva do češtiny a jeho rozbor.

Město Havířov drží několik českých primátů – je to nejmladší české město, město s demograficky nejrychleji stárnoucí populací, největší ne-krajské město a zejména jeden primát pivní – se 77 tisíci obyvateli je to největší české město, které nemá (a nikdy ani nemělo) vlastní pivovar.

5.11.2012 slaví Pivídky první výročí svého založení. Po tak dlouhé době se již bezesporu řadíme do historie a můžeme si dovolit bilancovat - proto jsme se rozhodli sestavit pro vás chronologické všeobjímající dějiny piva v datech. A samozřejmě jsme do ní propašovali i odkazy na některé ze svých 46 článků, které jsme až do dneška uveřejnili...

Tento příběh je založen na skutečné události ze 17. října 1814.

Že je Plzeň hlavním světovým městem piva, je asi každému jasné. Každý Čech to ví, byť by třeba ani Prazdroj nebyl jeho oblíbeným pivem, a cizinci to sice obvykle neví, ale tím, že svá piva titulují dodatky „Pils“, „Pilsner“ nebo „Pilsener“ to jen nepřímo potvrzují. Chtělo by se říct, že Plzeň je pivní Mekkou, ale přesnější by bylo spíše říci, že Mekka je náboženskou Plzní.

Manifest "Kampaň za Budvar" se šíří po internetu a také Pivídky se k němu nemohou nevyjádřit, dokonce každý redaktor samostatně.

Dramatická rekonstrukce s použitím koránských veršů.

Jednou jsem takhle v hospodě zase nadával na nadnárodní pivovarské společnosti, na europivo z chemiček, rozohňoval se nad zavíráním pivovarů a velebil desítky vznikajících minipivovarů, kde si pivo vaří ručně a v souladu s tradicí a kde se nebojí experimentovat. Když jsem konečně umlkl a sesunul se pod stůl, ocitl jsem se v roce 1795 někde na českém venkově.

Aneb jak to bylo doopravdy s titulem "nejstaršího českého pivovaru".

Jakožto rodák z pražských Nuslí jsem se přirozeně vždy zajímal o osud nuselského pivovaru, jehož nevyužívané, nicméně stále dobře zachovalé charakteristické budovy lze při návštěvě této čtvrti stále spatřit.