Proč by měl opilý člověk mlčet

Přednášející: Jan Bartuška, P.Dh

Osnova přednášky:

Úvod – motivace – tvrzení Ludwiga Wittgensteina „O čem se nedá hovořit, o tom je třeba mlčet“ platí pro opilého člověka dvojnásob (čtyřnásob, pokud vidí dvakrát).

Vysvětlení jevu – termín „blbý kecy“ není definován jednoznačně, nicméně společným jmenovatelem je fakt, že se jedná o vokální projevy jednotlivce, které přijdou zajímavé pouze jemu samotnému a po nichž následuje ve společnosti trapné ticho, které kecající subjekt ignoruje.

Biologická závislost – požívání alkoholu zvyšuje účinek kyseliny gamaaminomáselné, která tlumí funkci některých částí mozku. Mezi tyto části patří zejména mozeček, kde je mimo jiného umístěno i centrum autocenzury blbých keců. Po utlumení jeho činnosti dochází k nekontrolovatelnému kecání. To je z lékařského hlediska (bez zásahu vnějších vlivů) většinou ukončeno až zásahem řečového centra, které to už nemůže poslouchat a raději selže.

Kokesh-Sychetského funkce závislosti blbých keců na množství alkoholu v krvi (Baruch Kokesh, Lev Davidovič Sychetskij, 2003) – jedná se o kladnou rostoucí funkci. Závisí především na koeficientu kecavosti za střízliva Ks, který se u různých subjektů značně liší, nicméně je třeba poznamenat, že vždy nabývá kladných hodnot. Funkce nabývá globálního maxima. Jedná se buďto o okamžik, kdy subjekt již není schopen řeči, případně kdy ho již nikdo jiný není schopen poslouchat.

Psychologická závislost – Díky nenulovému kladnému koeficientu Ks je zřejmé, že subjekt je ke kecání provokován také kecáním ostatních členů společnosti. Tato excitace může být velmi významná, pokud dojde ve společnosti k rezonanci kecavě hypertrofovaných subjektů.

Neinvazivní řešení (rozuměj bez vlivu na množství vypitého piva) – Mlčte.

Závěr - ...