Poslední párty v roce je nejen proto vhodnou možností k tomu zahrát si některou ze společenských her, stimulujících pití alkoholu. Jelikož je takových her nepřeberné množství, obětovala se redakce Pivídek a většinu z nich vyzkoušela na vlastní játra. V následujících odstavcích vám tudíž nabídneme výběr a pravidla těch, které odpovídají vysoké intelektuální úrovni naší čtenářské obce. Nemusíte se tak bát, že byste Silvestra a drahocenný alkohol vyplýtvali na hry typu „Tycho de Brahe“ (spočívající v tom, že je zakázáno močit), případně „Kdo dýchá, prohrál“, jejíž název hovoří sám za sebe. Názvy her z našeho výběru jako „Chytni prase“ či „Piješ!“ naopak dávají tušit, že se bude jednat o hry, které jsou nejen zábavné, ale hlavně intelektuálně stimulující.
Alkoholové varianty běžných her
Na začátek večírku můžeme využít některou z her, jež je možné hrát i za střízliva. Začneme s královskou hrou v šachy. Při její chlastací variantě se nemění staletími ustálená pravidla, je pouze třeba mít k dispozici 32 panáků, lihovou fixu k jejich poznačení a dvě osoby, které ona neměnná pravidla alespoň rámcově znají. Je nasnadě, že figura vyřazená ze hry končí v hrdle hráče, který ji bere. Zde je nutné si povšimnout geniálního prvku, který se opakuje i u dalších her, tedy že vyhrávající hráč získává postupně handicap v podobě většího množství zkonzumovaného alkoholu a hra se díky tomu vyrovnává. Není však možné doporučit jinak oblíbenou variantu „rapid šachu“, kdy pro hráče večírek většinou končí již po první partii.
Panákové šachy se pro vášnivé alkoholiky prodávají i v připravených setech.
Po partii šachu je třeba laťku poněkud snížit, 16 (či 8) panáků věnovat zbytku osazenstva, které muselo kvůli šachistům pít z flašky a zahájit partii dámy.
S průběhem večera je potom možné přejít i k poslednímu stupni, přibrat další hráče a zahrát si Člověče, nezlob se. Pouze drobná poznámka: vzhledem k délce této hry je lépe hrát rovnou o celou flašku.
Piješ!
Jedná se o hrací plán, který v drobných obměnách koluje již několikátou generací pijanů. Jednu z verzí si můžete stáhnout přes obrázek níže. Hraje se s kostkou a nejlépe zátkami od piva místo figurek; ke hře samé již není třeba nic dodávat, snad kromě poznámky, že slove „zazpívat“ se píše bez „s“...ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o políčko 66, je to už většinou všem hráčům jedno.
Bolívie
Tradiční a velmi jednoduchá hra, která má své kořeny v incké předloze a do Evropy se rozšířila na podporu této jihoamerické země během Bolivijsko-Paraguayské války 1932-36.
No dobře, tak ne...její vznik je třeba klást spíše do oblasti Rakovnicka padesátých let, nicméně pravidla jsou skutečně jednoduchá. Cvrnká (či hází) se krabičkou od sirek postavenou na hraně stolu rubem vzhůru (je třeba si ujasnit, co je rubem krabičky), přičemž každá strana má svoji hodnotu v počtu loků. Toto se samozřejmě může lišit v regionálních variantách, jedna z možností je: Rub – nepije se, Líc – jeden lok, krabička na delší hraně – tři loky/panák, krabička na kratší hraně – 6 loků/dvojitý panák. Pokud krabička spadne na zem, je hráč penalizován větším množstvím alkoholu na ex, což mu bohužel v jemné motorice do dalších pokusů většinou moc nepomůže.
Zkušení hráči navíc vědí, že výsledek záleží i na množství sirek v krabičce.
Chytni prase
Hra je pro svou sofistikovanost oblíbená především v akademických kruzích. Hraje se se dvěma kostkami a ve větším počtu hráčů (aby to mělo smysl, mělo by jich být alespoň šest). Kostky jsou na začátku u hráčů, kteří sedí naproti sobě. Hra začíná i končí zvoláním „Chytni prase!“. Hráči na tento povel hází kostkou tak dlouho, dokud jim nepadne jednička. Pokud se jim to podaří, předají kostku hráči po pravici. Postupně se začne jedna kostka samozřejmě opožďovat. V okamžiku, kdy hráč předává svoji kostku nebožákovi, který se stále snaží s druhou kostkou o hození jedničky, hra končí a držitel obou kostek je prase a pije. Doporučuje se zvolit větší množství alkoholu, jinak hrozí, že při této hře můžete vzhledem k vysokému počtu účastníků vystřízlivět.
King’s Cup
Jelikož naši čtenáři jsou lidé inteligentní a zcestovalí, může se stát, že se na Silvestra ocitnou ve společnosti příslušníků jiných národů. Do našeho výčtu je proto třeba zařadit také dvě nejznámější mezinárodní chlastací hry. První z nich je karetní „King’s Cup“ (Králův pohár), známá i pod méně povzbudivými jmény „Circle of Death“ (Kruh smrti) a „Ring of Fire“ (Prstenec ohně).
Hraje se se žolíkovými kartami (případně bez žolíků samotných, ale to není nutné). Je jedno, jestli použijeme 54 či 108 karet, nedohraje se většinou ani kratší verze. Na začátku hry se karty rozloží na stole do prstence (samozřejmě rubem vzhůru) a do jejich středu se umístí prázdný půllitr - Králův pohár, jehož smysl pochopíte z pravidel níže.
Hráči si postupně tahají karty, přičemž každá karta znamená určitý úkol. Jelikož je hra mezinárodní, hraje se v angličtině, ale po úpravě některých pravidel je možné si ji zahrát i v jiných jazycích. Jedna z možných verzí je:
Eso – A spell B – pokud si kartu vytáhnete, určíte člověka a slovo, které má vyhláskovat, což může být v angličtině a v opilosti poměrně problém. Pokud toho není schopen, pije.
2 – Two you – vyberete osobu, která pije
3 – Three me – pije ten, co kartu vytáhl
4 – Four Floor – Poslední, co se dotkne podlahy, pije.
5 – Five Guys – pijí pánové u stolu
6 – Six Chicks – pijí dámy
7 – Seven Heaven – poslední, kdo zvedne ruku, pije
8 – Eight Mate – vyberete si člověka, se kterým pijete až do konce hry – t.j. pokud připadne pití na něj, ale na vás ne, pijete stejně – a naopak.
9 – Nine Rhyme – po směru hodinových ručiček se rýmuje. Kdo není schopen vymyslet či vyslovit rým, pije.
10 – Category – vymyslíte si kategorii („Peruánský básník“) a po směru hodinových ručiček se do této kategorie doplňuje (Xavier Abril, Jorge Eslava...). V okamžiku, kdy někdo neví, pije (v případě peruánského básníka to bude poměrně rychle).
J – Make a Rule – musíte vymyslet pravidlo navíc, které bude dodržováno po zbytek hry. Například pokud si někdo vytáhne sedmičku, zvedá pouze pravou ruku a levou si strká do kalhot. Pokud na toto pravidlo zapomene, pije.
Q – Question – každý, kdo odpoví na vaší libovolnou otázku, pije. Toto nekončí první zodpovězenou otázkou, ptát se můžete během pokračující hry až do doby, kdy si někdo vytáhne další královnu.
Joker – Osoba, která si ho vytáhne, určí, za jakou kartu platí.
K – Dostáváme se k významu Králova poháru. Pokud si někdo vytáhne krále, nalije libovolné množství ze své skleničky právě do sklenice uprostřed. Zde tak postupně vzniká nechutná směs všech druhů dostupného alkoholu. Pokud si vytáhnete posledního krále ve hře, Králův pohár musíte vypít, čímž pro vás zpravidla končí nejen hra, ale i celá párty.
Beer pong
Druhou hrou, která má mezinárodní přesah, je Beer pong. Pravidla této hry jsou výrazně jednodušší, než v předchozím případě. Stačí postavit na opačné strany stolu (samozřejmě nejlépe pingpongového) několik plných sklenic piva. Hráči se následně střídají v házení pingpongovým míčkem a snaží se strefit do některé ze sklenic soupeře. Pokud se jim to podaří, soupeř musí obsah zasažené sklenice vypít (měkčí varianta připouští, že není třeba vypít míček).
Macháček
Na závěr jsme si samozřejmě nechali základ všech alkoholových her, hru, kterou v buřince a ve fraku hrávala již generace našich pradědů. Hru, v níž se snoubí umění taktiky, nápaditosti a vysoké matematiky s nutným vlivem náhody a štěstí. Macháček je a vždy zůstane hrou noblesních opilců.
O tom, že se jedná o hru s doslova staletou tradicí svědčí i to, že ji již roku 1898 zaznamenal polozapomenutý folklorní sběratel Cyril Mašíček, mapující zvyky moravského venkova ve své monografii „Líšeň“. Nechme tedy o pravidlech promluvit odborníka:
„...V hospodách líšeňských je však kromě her dobře známých rozšířena i jedna hra v kostky zcela zvláštní. Její hráči vrhnou vždy dvě kostky a umně je skryjí dlaní tak, aby soupeř jejich hodnoty neviděl. Hráč se skrytými kostkami nahlásí soupeři po levici hodnotu a to takovým způsobem, že kostka s vyšším vrhem je brána za desítky a druhá, ta s nižším, za jednotlivé body. Zde však nastává kouzlo této naší líšeňské kuriosity. Nahlášená hodnota musí býti vždy vyšší, než hodnota, jež hlásil soupeř hráče předcházející. To jest – pokud mi můj soused po pravici odevzdal kostky se slovy čtyřicet tři a můj hod má hodnotu pouhých třiceti dvou, musím zalhat a odevzdati hod hráči po levici se slovy, příkladně, padesát jedna. Ten ovšem tomuto nemusí věřiti a domnívá-li se, že tato hodnota je vylhaná, toto mi oznámiti. Má-li pravdu, musím svůj žejdlík piva řádně ztrestati, nemá-li však pravdu a já hlásil poctivě, čeká mocný lok naopak naň.
Aby hra byla zajímavější, jsou ve hře také jisté kombinace bodů zvláštní, které přebíjí všechny hodnoty běžné. První skupinou takových hodů jsou „Indiáni“, jež své jméno získali snad dle památky cukráře Houdka, který si touto kratochvílí rád krátil čas ve výčepu. Indián jest případem, kdy nám na kostkách padnou dvě stejné hodnoty – příkladně dvě dvojky znamenají „dva Indiány“. Rozumí se samo s sebou, že Indiáni přebíjí vše, tudíž jeden Indián jest více, než šedesát pět. Stejně samozřejmé jest, že více Indiánů značí vyšší hodnotu. Přesto však jest ve hře ještě jedna hodnota, vyšší, absolutní, jež přebíti se nedá – takovou hodnotou jest dvacet jedna. Maje tuto hodnotu či blufuje s ní, hráč musí vykřiknouti „Macháček“, na paměť našeho starosty Josefa Macháčka, jež drží rekord kraje v počtu vypitých piv se stejnou hodnotou, tedy jednadvacet...“
Ať už si na Silvestra zvolíte hru jakoukoliv, nezbývá, než vám popřát šťastný Nový rok a dodat, že za svou kocovinu si můžete sami a nelze z ní za žádných okolností vinit Pivídky.
Přidejte komentář
Olomouc