Předem je třeba náročného čtenáře upozornit, že nejsem žádný hispanista. Na to, jak se hispanistika vůbec jmenuje, jsem se dokonce musel zeptat, abych při psaní tohoto čláku nevypadal zase jako úplný blbec. Španělsky jsem před návštěvou této země uměl akorát objednat pivo a nadávat, nouze mě na místě pak ještě naučila počítat, čímž jsem si sice víceméně doplnil 100 procent slovní zásoby nutné v hospodě, ale jinde bych se nedomluvil (štěstí, že jsem se nikde jinde téměř nevyskytoval). Veškeré hluboké geopolitické, ekonomické a pivně-kulturní závěry, ke kterým tak sebejistě docházím, se proto zakládají pouze na letošní týdenní návštěvě Madridu, během které jsem byl navíc nucen převážně pracovat. Tato má nedotčenost až tupé ignorantství mi ovšem dalo jedinečnou možnost projít si stupni poznání o této zemi až od úplného dna.
1. Nevědomost
Když jsem do Madridu letěl, očekával jsem tak ztrápenou zemi, kde nic nefunguje jak má a kde lidé odevzdaně čekají na nevyhnutelný krach. První dojem mě proto velmi příjemně překvapil. Veškerá infrastruktura obnovená, všude čisto, nové čtyřproudé dálnice a obchodní centra na okraji města a bez přehánění nejlepší metro, jaké jsem zatím kdy kde viděl. Organizace veletrhu, na který jsem jel, probíhala také překvapivě hladce (snad až na široce rozšířenou neznalost anglického jazyka).
Palacio Real, královský palác (na tento překlad ještě stačím)
A podobné překvapení mě čekalo i s pivem. V očekávání pivní pouště jsem byl smířen s pozicí turisty, který bude jako jediný v baru nepřátelsky naladěných pijáků vína usrkávat přechlazené europivo nevalné kvality. Na místě jsem pak s údivem zjistil, že pivo je, alespoň v Madridu, hlavní alkoholický nápoj, který nemá ve vínu důstojného konkurenta. Španělé popijí pivo zcela přirozeně, přikusují k němu tapas a člověka po šestém kousku jímá hřejivý pocit, že i v této zemi zapustila pivní kultura své kořeny.
2. Povrchnost
Pravda, jsou to kořeny poměrně mělké, to si přiznejme. Šestým kouskem je totiž míněna šestá sklenice, která má, pokud máte štěstí, objem 0,3 litru, ale spíše je ještě menší s objemem 0,25 l. Půllitr je nabízen vysloveně jako úlitba turistům a mimo centrum o této objemové míře většinou neslyšeli. Také nabídka piva je poměrně chudá, Španělé pijí prostě „ležák“ a je jim naprosto šumafuk odkud pochází. V Madridu tedy vládne místní pivovar Mahou, který má jinak ještě několik dalších poboček po celém Španělsku a spolu s další značkou San Miguel tvoří podnik doslova mamutích rozměrů. Kromě něj je ještě občas k dostání Estrella a v tří a půl milionovém Madridu lze nalézt i tři minipivovary (o kterých půjde řeč později).
Plaza Mayor, jedno ze dvou hlavních madridských náměstí (tím druhým je Puerta del Sol)
Ovšem tuto malou diverzitu člověk Španělům nakonec také odpustí. Kvalitou je totiž pivo až překvapivě výborné, s hustou a stálou pěnou, nepřesycené a chutově nesrovnatelné s francouzskými či italskými patoky, které podle mě nejlépe reprezentují to, čemu se tak vágně říká europivo. A když ke každému kousku dostanete na zakousnutí zadarmo výborné tapas, jsou i poslední námitky rozptýleny.
3. Pochybnost
V tomto stavu blahé nevědomosti, kdy jsem byl Španělskem překvapován výhradně příjemně, jsem mohl zůstat, kdybych byl býval Madrid opustil třetí, čtvrtý den. Zůstal jsem však celý týden a pátého dne mne začala přepadat pochybnost. Vše začalo s přirozenou touhou navštívit ony zmíněné pivovary, tedy tři malé a průmyslový Mahou. V prvním minipivovaru Naturbier v centru města jsem ještě nabyl pocitu spíše neutrálního – příjemná hospoda poněkud turističtějšího charakteru, docela dobré pivo německého typu (jak název napovídá), průměrné ceny, milá obsluha, ale celkově žádný zázrak. Podobně tak Calvin's Beer, opět již dle názvu lze odhadnout, že je pivovar inspirován anglickým alem a pivo je také nabízeno téměř výhradně v irských pubech. Celkově dopadl tento zážitek o něco hůře, hospoda méně sympatická, cena nadprůměrná, pivo na můj vkus nic moc.
Parque del Buen Retiro, místo, kde si Španělé mohou na lodičkách užít své oblíbené dopravní zácpy i o víkendu
První skutečně nepříjemný zážitek mě pak čekal u Cerveceríe Magister, kterýžto podnik byl již nějakou dobu trvale zavřený. Varovný prst jsem pak měl zdvihnout už v okamžiku, kdy jsem zjistil, že i nedaleký pivní klub Cervecería Alemana, proslulý tak, že je o něm zmínka v každém průvodci městem, musel nedobrovolně ukončit svou činnost. To jsem však ještě zůstával v klidné nevědomosti.
Z té mě tak dokázal vyburcovat až další zážitek, kdy jsem si ve veselé náladě po návštěvě zmíněných a i několika nezmíněných podniků řekl, že se v noci, bez mapy a pouze se znalostí generálního směru vydám podívat i na průmyslový pivovar Mahou. Pokud jste teď v očekávání líčení zážitků, jak jsem se ztratil, nastoupil do vlaku a probudil se v Lisabonu, tak vás sice budu muset zklamat, protože jsem cíl cesty nedaleko širšího centra trefil bez větších zacházek - ovšem co mě zde čekalo, to pro mě bylo pomalu větším překvapením, než kdybych se probudil na břehu Atlantiku.
Záměrně totiž říkám, že jsem dorazil do cíle cesty, nikoliv však k pivovaru. Pivovar zde totiž žádný nestál a místo něj zela v zemi díra o velikosti půl čtverečního kilometru, úhledně vykopaná až po základy někdejší stavby. Teprve zpětně jsem zjistil, že se jedná o akci s téměř konspiračním názvem „Operación Calderón“, kterou musel vymyslet nějaký fanoušek Realu a milovník vína v jedné osobě. Spočívá totiž ve zbourání pivovaru Mahou a nedalekého stadionu Atlética Madrid.
Pivovar Mahou před a po Operación Calderón. Na mapách Google stále ještě ční v celé své bývalé velikosti...
4. Poznání
Nalezení totálně zdemolované stavby, která měla výstav v milionech hektolitrů, mnou jako milovníkem piva samozřejmě hluboce otřáslo. A druhý den, když jsem ve stavu mírné kocoviny a z ní vyplývající chmurné nálady projížděl cestou na El Escorial madridským předměstím a vesničkami za městem, se mi vše začalo spojovat v poznání toho, co je ve skutečnosti pod nablýskaným povrchem Španělska. Pivo jako indikátor stavu země totiž ještě nikdy nezklamalo. Uzavřené, zkrachovalé a zbourané pivovary a hospody se výborně doplňovaly s vybydlenými, oprýskanými domky a revolučními hesly na rozpadlých zdech, které jsou k vidění mimo vymydlené centrum. Španělsko stojí před krachem. Vláda, která má astronomické dluhy, stále více investuje do infrastruktury, kterou nikdo nepoužívá a do velkorysých projektů, na nichž nikdo, kromě developerů, nevydělá. A Španělé si to vše snaží nepřipouštět a zatvrzele se baví a popíjejí pivo, pořád méně piva, protože na něj mají také stále méně peněz.
A to nemůže dopadnout dobře.
Praktické informace o Madridu
Několik praktických rad pro případ, že se stihnete do Španělska podívat ještě předtím, než se nevyhnutelně položí.
Pivovary v Madridu
Calvin's Beer – pivovar specializující se na pivo anglického typu. Nemá vlastní hospodu, ale je možné ho sehnat v několika podnicích, hlavně na okraji širšího centra a dokonce a mimo Madrid. Více informací na stránkách pivovaru www.calvinsbeer.es/.
Cervecería Naturbier – nabízí piva německého typu, velmi dobrý dunkel. Celkem příjemná pivovarská hospoda v centru Madridu, na krásném náměstí Santa Anna (Plaza Santa Ana 9,Madrid 28012). Webové stránky: www.naturbier.com/.
Mahou – aneb díra v zemi na adrese Paseo Imperial 32, 28005 Madrid. Stojí za vidění jako nešťastné pivní memento.
Damm – jako potvrzení mých apokalyptických teorií byla madridská pobočka tohoto pivovaru uzavřena již před necelými třemi lety.
Cena
Cena piva se může poměrně dramaticky lišit, ale nijak astronomická na poměry západní Evropy být nemusí. Viděl jsem pivo za 70 centů (čtvrtinka, samozřejmě), pil jsem pivo za jedno euro, ale také za pět (v tomto případě půllitr). Na dražší jsem snad v přepočtu na jakoukoliv objemovou jednotku nenarazil, běžná cena je 2 až 2,50 za skleničku.
Ovšem do toho je třeba započítat i tapas, které k pivu většinou zadarmo dostanete – jednohubky v podobě oliv, salámku či obložených chlebíčků přijdou k pivu k chuti a když urazíte hodně skleniček piva, tak dokáží i spolehlivě zasytit.
Co vidět v Madridu
Smrdět celou dobu v hospodě by byla v Madridu škoda. V Madridu je všechno velké (snad mimo madriďanů - asi nějaká podprahová kompenzace). Centrum je kompaktní a dá se velmi pohodlně projít pěšky, přitom nabízí spoustu zajímavostí. Rozhodně je nutné projít se od Puerta del Sol přes náměstí Plaza de Mayor až k Palacio Real a přilehlým zahradám u řeky Manzanares. Mimo hlavní centrum doporučuji se podívat na nepřeberné sbírky muzea Prado (kde jenom Goya má asi dvacet místností obrazů), do parku Buen Retiro a na nádraží Atocha, krásnou stavbu, v jejichž části je nyní kromě nádraží samotného i tropický skleník.
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!