Přímá volba prezidenta, aneb který z kandidátů může pro české pivovarnictví udělat více?

Všiml jsem si, že i v hospodách, kde jsou jinak intelektuálně nejnáročnějším námětem konverzace štamgastů kozy servírky, se nyní intenzivně debatuje, který z prezidentských kandidátů nám uškodí více, kulečníkové stoly zahálí a forhondi u mariáše místo aby volili trumfy, řeší, zda budou za pár dní volit Schwarzenberga či Zemana.

Řada čtenářů, již zvyklá, že Pivídky skrz pivo kecají do všeho, jistě čeká, jak se k prezidentskému duelu vyjádří a koho podpoří. Vzhledem k tomu, že nám bohužel ani jeden z kandidátů nenabídl peníze za propagaci své osoby, tak přirozeně nepodpoříme nikoho a zadarmo nebudeme ani naznačovat. Avšak mlčet nemůžeme, protože jednak mají aktuální témata potenciálně aspoň krátkodobě velkou čtenost a potom, jedna věc v prezidentské kampani přímo zoufale chybí – otázka, jaký vliv by potenciální prezidenti měli či mohli mít na české pivovarnictví.

Špinavou negativistickou kampaň v souboji „muže minulosti“ s „mužem přítomnosti“ a otázky, co z toho je horší, je nezbytné trochu posunout a vyzdvihnout také pozitivní stránky obou kandidátů, což přirozeně znamená zaměřit se výhradně na jejich budoucnost. Oba kandidáti totiž mohou českému pivovarnictví velice prospět.

Pokud se stane prezidentem Miloš Zeman, rozhodně to posílí obraz Čechů v zahraničí jako notorických pivařů a alkoholiků. Na jeho úřadování se mohou těšit především stávající střední a velké pivovary, v očekávání růstu vývozu piva do východních zemí, zejména do Ruska. Rusko a Česko by se mohly stát vzájemně silně provázanou dvojicí států, kde by jedním směrem proudila ropa a plyn a druhým směrem pivo, čímž by se obě země vzájemně držely pod krkem. Pro nás by to byla rozhodně lepší situace, než když, jak jsme v tomto zvyklí, jsme pod krkem pouze drženi.

Ovšem i v ostatních částech světa lze očekávat, že by chválil české pivo, kudy by chodil. Pokud je hlavní faktickou funkcí prezidenta šíření povědomí o dané zemi v zahraničí, pak by nám jistě slušel prezident, který by toto šířil skrz to, co umíme nejlépe na světě, a bude pěkné, když by to nyní místo drobných krádeží bylo vaření piva.

Miloš Zeman se prezentuje nejen jako kandidát lihový, ale také jako lidový, tedy jako člověk, který z lidu pošel, případně pojde, podle toho, jak to dopadne. To má pro pivaře ten uklidňující účinek, že si lze stěží představit, že by tento připustil významné zdražování piva. Lze souhrnně říci, že Zeman je garantem zachování nízkých cen českého piva a jeho dobrého jména v zahraničí.

Ovšem také Karel Schwarzenberg má českému pivovarnictví co nabídnout, zejména díky obrovské síti kontaktů a vlivů na německé a rakouské sousedy. Už při letmém pohledu na tamní počet pivovarů a pestrost nabídky piv je zřejmé, že s těmito zeměmi by bylo dobré vycházet zadobře. Zejména proto, že v posledních letech se i Česko vydalo stejným směrem a pokud jde o zakládání minipivovarů a jejich úspěšnost v konkurenci velkých průmyslových podniků, právě od těchto zemí bychom se měli učit.

Právě příhraniční regiony těchto zemí od Horních Rakous přes Dolní Bavorsko, Horní Falc, zejména Horní Franky a konečně po Sasko jsou posledními místy na světě, kde do jisté přetrvala středověká tradice domáckého vaření piva, spousty vesnických hospůdek s pivovarem a rodinných malých pivovarů ve městech. Čechy tuto tradici vlivem smutné historie ztratily, ale nyní mají jedinečnou šanci se vrátit přímo do centra pivního světa ještě posíleny o Moravu a Slezsko, kde se za těch posledních sto let už to pivo chlastat taky naučili.

Pro vývoj tímto směrem je nutná přeshraniční spolupráce těchto regionů, ať už jde o pivní turistiku, školení sládků, vzájemnou pomoc pivovarů při propagaci značky v sousední zemi, pivní festivaly atd., a právě zde by mohl Schwarzenberg se svým vlivem mnohé vykonat. Souhrnně tedy můžeme říci, že Karel Schwarzenberg na Hradě by byl garantem pokračování trendu zakládání nových pivovarů a jejich úspěšného působení v blízkých zahraničních regionech a zároveň významné obohacení českého trhu o pivní styly těchto sousedských regionů.

Jak se tedy rozhodnout? Zapomeňte na média řešící, kdo je menší zlo a malující apokalyptické scénáře, co se stane, až bude jeden či druhý zvolen. Vždyť vidíte, že jeden kandidát je lepší než druhý a člověku by bylo skoro líto, že na Hrad nemohou usednout oba! Která z růžových budoucností nás čeká? Rozhodnutí je samozřejmě zcela na Vás, milí čtenáři.

Snad jen – přijďte tentokrát volit střízliví…