Ovšem byla by škoda považovat tohle sedmdesátitisícové město „pouze“ za pivařskou Mekku, jak jsme ho již i při jiných příležitostech kacířsky nazvali. Bamberg totiž pro turistu, který na tom ještě není tak zle, že nic kromě pivovarů není schopen a ochoten vnímat, nabízí i spoustu zážitků nepivních. A protože bych byl velmi rád, kdyby se tomuto krásnému a historickému městu dostalo zasloužené pozornosti, pojmu tento článek ve více popisném duchu, než jsou naši čtenáři zvyklí. Ovšem nemusíte se bát, pivo bude stále v centru dění, a to jak v centru, tak na předměstích.
Možná si teď někteří z vás myslí, že mi nadměrná konzumace piva, z které by lékařům vstávali vlasy, aby si mohli lépe poklepat na čelo, zatemnila mozek – krásné a historické město v Německu? To je pro každého, kdo zná Německo jenom jako velkou dálnici s více či méně uklizenými odpočívadly, jasný protimluv. Ti umirněnější budou ještě možná ochotni přiznat, že se na některá místa dá jet za hezkou krajinou, ale jezdit do této země do měst zní jako holý nesmysl. Bamberg vás určitě dokáže přesvědčit o opaku. Toto město, prvně zmiňované už v desátém století, se totiž nejen těšilo velkému světskému i církevnímu významu ve středověku, ale hlavně se mu narozdíl od jiných podařilo uniknout dvěma největším hrozbám – organizované přestavbě za průmyslové revoluce a především pak neorganizované přestavbě, kterou vedly spojenecké bombardéry. Když k tomu přičteme, že po dokončení práce těchto demoličních čet zůstalo město v západním bloku (hranice obou Němecek ležela přitom jen 40 km severně), není se už co divit, že je právem označováno za nejkrásnější město Německa. A proto mi dovolte, abych vás nyní tímto městem podrobněji provedl, samozřejmě formou exkurze přes devět záchytných bodů místních pivovarů, s posledním záchytným bodem na místní záchytné stanici.
Mapa Bambergu s vyznačenými pivovary.
Pokud začnemě naší cestu na hlavním městském nádraží, narazíme na první záchytný bod už po nějakých pětistech metrech cesty směrem do města. A pokud se otočíme, uvidíme okamžitě i druhý záchytný bod. V ulici Königsstrasse totiž pivovary Fassla a Spezial dělí právě jen ulice Königsstrasse. Zajímavé, ale bizarním způsobem i tak trochu tragické, protože jak nás informuje tabule před pivovary, zde se právě průmyslová revoluce vyřádila. Roku 1812 bylo totiž na této pětisetmetrové ulici pivovarů 22! Pouhé dva zbylé pivovary na jednu ulici jasně ukazují, v jakých rozměrech se asi v Horních Francích pohybují představy o zničujícím vlivu průmyslové revoluce na pivovarnictví.
Teď už ale po třech dlouhých odstavcích konečně na pivo! Nejdřív si povíme něco o pivovaru Fässla. Ten se, přeneseně i ve skutečnosti, krčí ve stínu svého slavnějšího přesuličního konkurenta. Může si za to částečně sám, neboť má ve znaku trpaslíka. Ale bylo by škoda nad permoníkem ohrnovat nos, protože v případě místního Lagerbieru se dle mého názoru jedná o vůbec nejlepší bamberské ochutnané pivo, což už má jistý zvuk. Když k tomu připočteme i hezké prostředí hospody, zcela nezbytnou zahrádku ve dvoře a velmi přijatelnou cenu (2.20 eura, něco málo o cenách v dodatcích), byla by Fässla možná i kandidátem na celkovou Miss Bamberský pivovar.
Ovšem na tenhle titul by útočil i zmiňovaný Spezial přes ulici. Zevnitř tedy nic moc. Zahrádka je pěkná, ale protože takovou má prakticky každý pivovar v celém regionu, necháte se tím brzy rozmazlit. Přesto nám byl tenhle pivovar doporučován prakticky každým, jehož němčinu či lámanou angličtinu jsme byli schopni pochopit a který z naší angličtiny či lámané němčiny naopak pochopil, že se chystáme do Bambergu. Spezial má totiž jeden primát, z kterého budete mít pořádnou opici – jedná se o nejstarší pivovar, nabízející proslulý hornofrancký Rauchbier. A umí ho zde, pokud může nezasvěcený Čech hodnotit, velmi dobře. Tohle pivo sice není na nějaké celovečerní posezení, to byste se brzy dostali do jiné polohy, ale jeho hutnou uzenkovou chutí se nejen opijete, ale vlastně i najíte. A pokud by někoho zajímalo, jak se této specifické chuti dosahuje – pivo se neprohání přes klobásy, ani nezraje nad výpary z grilu. Stačí jen použít ječmen pražený nad otevřeným dřevěným ohněm, takže se vlastně až do novověku jednalo o nejrozšířenější druh piva vůbec. A za to, že pivo nejíme, můžeme poděkovat, nyní již zcela bez ironie, opět průmyslové revoluci.
Brauerei Spezial
Pokud půjdeme dále a budeme na jejích východních březích přibližně kopírovat tok řeky Regnitz, dojdeme ne zase až tak zajímavými předměstskými uličkami až ke kostelu ve čtvrti Wunderburg. Tady je zajímavé zmínit se o jedné zvláštnosti hornofranckých vsí a měst – většina pivovarů je totiž postavená právě v těsné blízkosti kostelů. Osobně na to mám tu teorii, že to souvisí s tím, jak fanatičtí byli kněží v takových farnostech – čím barvitější popis pekla burácel každou neděli z kazatelny, tím více piva bylo okamžitě po mši potřeba na zklidnění nervů.
A v kostele Maria Hilf se muselo vystřídat několik pořádných vypravěčů, jelikož nebozí obyvatelé čtvrti si na náměstí kolem kostela postavili pivovary radši rovnou dva. Jedním z nich je Brauerei Keesmann. Ten mezi bamberskými pivovary nevyčnívá, jeho jedinou zvláštností je snad pouze fakt, že se, na rozdíl od většiny dalších, soustředí na výrobu piva typu Pils. Ovšem tady je třeba opatrnosti, ono totiž hornofrancký Pils se poměrně výrazně liší od toho, čemu plzeňské pivo říkáme u nás. Jde spíše o světlejší, lehčí a hodně sycené pivo, blížící se spíš než českým ležákům klasickému druhu piva, tak jak ho známe z dalších evropských zemí . Ani jednoho člena naší rozsáhlé dvoučlenné výpravy příliš nezaujal – pokud můžeme radit, dávejte si chuťově výraznější Kellerbier, Lagerbier, tmavý, nikoliv však černý Dunkelbier či Vollbier, i když u posledně jmenovaného jsem vlastně úplně nezjistil, čím se má takto označené pivo vyznačovat.
Abychom se ale vrátili na bamberské předměstí – pivovarem z druhé strany zmiňovaného kostela je Mahrs Bräu. A zde je třeba zbystřit, jedná se totiž o první skutečně průmyslový pivovar, který jsme zatím navštívili. Ovšem bojovníci proti europivu mohou položit dlažební kostky. Nepředstavujte si totiž nadnárodní kolos, utlačující své nebohé městské minikonkurenty. S výstavem 18000 hl a velkou, ale příjemně působící pivovarskou restaurací sám spíše zapadá mezi ostatní rodinné podniky – ostatně rodina Michelů ho vlastní už téměř 120 let, takže to není ani tak daleko od pravdy. Ale pivovar se nestydí ani za svou průmyslovou tvář – nad návštěvníkem na zahrádce se tyčí nejen klasická budova z červených cihel a nezbytný komín, ale i naleštěné tanky s pivem. A pokud máte štěstí, tak jako my, můžete z nich zaslechnout i malebný zvuk přečerpávajícího se moku – jenom dodneška nevím, zda měla potřeba narazit nový tank něco společného právě s naším příchodem.
Průmyslové kouzlo pivovaru Mahrs Braü
Teď už je ale čas překročit východní rameno řeky Regnitz a vstoupit na rozsáhlý ostrov, na němž leží současné centrum Bambergu Inselstadt. Tato centrální část města je pro pivaře zajímavá především tím, že zde není žádný pivovar. Ovšem i tak by byla velká škoda ji minout – a teď nemyslím jen proto, že se přes ní musíte dostat k dalším pěti pivovarům na západním břehu. Čtvrť mezi dvěma říčními rameny totiž nabízí některé z nejhezčích památek města.
Tak tedy, abychom byli přesní – asi největší památka se nenachází mezi řekami, ale v řece. Konkrétně jde o starou městskou radnici, která se tyčí uprostřed západního ramena Regnitzu. Legenda praví, že je na takovém podivném a pro domy většinou nevhodném místě proto, že bamberský biskup nedal měšťanům pozemek, aby ji mohli postavit přímo ve městě. Pravda nebude daleko, ale spíš šlo asi o typický naschvál měšťanů, kteří si radnici postavili přímo na hranici vlivu mezi nimi a církevním západním břehem. Co na tom, že to bylo zrovna uprostřed řeky, na takové detaily už se nehledělo, když jste chtěli vidět biskupa, jak dostává mrtvici.
Stará bamberská radnice, hrdě ponořená v řece
Každopádně tento až kocourkovský experiment, dotvořený i několika živelnými přestavbami, je dnes minimálně nejfotogeničtější památkou města. Ovšem důrazně doporučujeme jej obdivovat pouze zvenčí, kde nabízí nádherné barokní fresky či podivnou rokokovou přístavbu, která vybíhá daleko nad vodu. Nenechte se nalákat na výstavu uvnitř radnice. Kdo by totiž čekal téma piva, bude zklamán. Kdo by čekal alespoň historii Bambergu, bude také zklamán. Výstava se totiž na dvou patrech hrdě věnuje míšeňskému porcelánu. Přijde vám taková výstava jako nuda? Taky, že je. Pořád to ale není nic proti sklepení budovy, kde jsou tři místnosti věnovány putovní výstavě příborů – po jedné místnosti pro lžíci, nůž a nechybí ani vidlička...
Tak, teď, když jsme si řekli, kam nechodit, zbývá ještě doplnit, kam v Inselstadtu určitě zajít. Kromě staré radnice můžete vlastně projít po celém historickém měšťanském centru, které je z větší části navíc pěší zónou. Určitě vás zaujme obrovský kostel St. Martin (jediný barokní ve městě), divadlo či poměrně rozsáhlé náměstí Maximiliansplatz. Ovšem, jak jsme si řekli, má tato čtvrť jednu zásadní vadu – není zde žádný pivovar. Proto musíme spěchat přes starou radnici dál na západní břeh.
Tady na pivovar narazíme už po nějakých dvou stech metrech a opět, jak jste si již museli zvyknout, nejen na jeden. Pivovary Schlenkerla a Ambräusianum sídlí dokonce ve dvou sousedních domech.
A Ambräusianum má mezi bamberskými pivovary také svůj primát, i když se sním z pochopitelných důvodů až tak nechlubí – je to totiž nejmladší pivovar ve městě, založen byl až v roce 2004.
To Schlenkerla pamatuje delší řádku opilců, s rokem založení 1405 je dokonce druhá nejstarší ve městě. Po Specialu je také druhým a posledním pivovarem, který nabízí proslulý Rauchbier (ano, s jeho rozšířením v kraji to vážně není tak žhavé). Ovšem skutečným zážitkem z tohoto celkem sympatického podniku pro mě zůstane výčepní, Michael Schumacher u pípy. První pivo měl přesně a dobře natočené ještě dřív, než jsem stačil dořeknout „zweimal bier bitte“, druhé přistálo ještě před tím, než jsem se přestal divit rychlosti natočení prvního. Celou operaci jsem tak nejvíc zdržoval já placením.
Pivovar Schlenkerla, vzadu nesměle vykukuje i pivovar Ambräusianum
Teď ovšem ty méně příjemné zážitky. Zatímco ve všech ostatních pivovarech panuje až neuvěřitelně „obyčejná“ a civilní atmosféra, tyto dva pivovary mají přece jen více turistický a masový charakter. Samozřejmě se není zas až tak co divit, vzhledem k tomu, že právě oni jsou v samém středu města. Tohle zaměření se projevuje v mírně zvýšené ceně piva, faktu, že třeba v Schlenkerle musíte zaplatit zálohu na půllitr, ale především v procentu zahraničních turistů a počtu hostů celkem. Zejména při pohledu na americkou mládež, rozlévající vzácnou tekutinu po celé ulici, se v člověku probudí typická evropská kulturní přezíravost a pivní zážitek je narušen. Proto lze doporučit – jděte do těchto končin ještě za světla, kdy zámořští lemtalové ještě vyspávají jet lag a kocovinu, možná na vás oba pivovary zapůsobí o to lépe.
Pokud mi nyní dovolíte, budeme se opět chvíli věnovat městu – když se totiž od obou pivovarů vypotácíme do kopce Domberg, dostaneme se na náměstí Domplatz, kterému vévodí, jak jste už možná pochytili, bamberský Dóm, jasná dominanta celého města, která právě v roce 2012 oslavila své tisíciny. Obdivovat je jistě co, Dóm je krásná gotická stavba, která je navíc v duchu německého teleshoppingu doplněna ne dvěmi, ani třemi, ale rovnou čtyřmi věžemi, do každého rohu jednou, které tvoří její nezaměnitelné panorama. Stavba dokazuje obrovský význam Bambergu pro katolickou církev, koneckonců mají zde pochovaný nespočet biskupů, jednoho císaře a dokonce i jednoho papeže!
Bamberský Dóm, dvě věže v zákrytu
Na obrovském náměstí najdeme ještě barokní novou biskupskou rezidenci a renesanční starou, která vypadá jako obrovský hrázděný zájezdní hostinec (a pivo zde skutečně dostanete, ale v tom se v Bambergu dost těžko střelí vedle). Tato budova v sobě skrývá i Muzeum města, které celkem stojí za návštěvu. Snad tedy až na putovní výstavu o zahradách, která zajímavostí konkuruje již zmiňované výstavě o vidličce.
Když už byla řeč o nepatřičném počtu věží chrámu, ono je to s věžemi v Bambergu vůbec těžké. Pokud jdeme od chrámu dál do kopce, narazíme nejprve na kostel Svatého Jakuba, který má věž jen jednu, a za malým údolím pak na opatství Michaelsberg, které má naopak věží nepočítaně. Tahle gotická stavba pamatuje téměř tolik, co Dóm, i když do tisíciletí ji ještě pár let zbývá. Je z ní ale bezkonkurenční pohled na město, kterému naopak spolu s Dómem vévodí. A pozor, je tady i Muzeum piva! Ale moc bych se neradoval, když jsme se zklamáním zjistili, že se zde žádné pivo nevyrábí, hrdě jsme se mu vyhnuli.
Panorama kopce Michaelsberg a stejnojmenného opatství
V Bambergu totiž není čas na teorii, stále nám chybí tři pivovary! Předtím, než navštívíme dva zbylé v centru, podíváme se letmo na pivovar Kaiserdom, který se nachází na severozápadním předměstí a ke kterému se nejlépe dostanete autobusem. Důvodem, proč si ho nenechat na konec je, že se zkrátka nejedná o to správné vyvrcholení. Ne, že by to nebylo ucházející pivo, ale Kaiserdom je prostě typický průmyslový pivovar a tak taky na návštěvníka působí. Vedle pivovaru je potom pivovarská hospoda, která není špatná, ale tak nějak tento dojem podporuje. Řekněme asi tak – rozhodně stojí za návštěvu, ale nestojí už za delší odstavec.
A tak zpět do centra. Těsně u řeky, jižně od Dómu, je ve vedlejší uličce zapadlý pivovar Klosterbräu, nejstarší pivovar ve městě, vařící od roku 1533! No, tedy, ono je to s tím nejstarším pivovarem tak trochu podivné, pokud si ještě někdo vzpomíná na již zmiňovanou Schlenkerlu, ta přece údajně vaří už od roku 1405. Ale tak trochu z protekce bych Klosterbräu tohle prvenství uznal, vždyť první, byť i nejasná zmínka je už z roku 1333. A hlavně, je to další kandidát na celkově nejhezčí pivovar, dobré pivo, velice klidné prostředí a celkově zkrátka malebný dojem (ano, je pravda, že v tomto pivovaru jsme již byli poměrně nalití, ale i tak). A pokud budete mít štěstí jako my, můžete zde dokonce potkat sympatickou českou číšnici, za což má ještě půl bodu navíc.
Pivovar Greifenklau, i s autorem článku spěchajícím na pivo
Devátá je osudová i pro pivaře v Bambergu. Po osmi pivovarech je pro nás přeneseně, pro některé i doslova, konečnou pivovar Greifenklau, ležící trochu stranou, na jižním předměstí směrem na hrad Altenburg, další z biskupských rezidencí (ale nebojte se, o tom vám nic nepovím, jelikož jsme tam pro celkovou tělesnou intoxikaci již nikdy nedošli). Nerad bych se opakoval, ale i on si zaslouží velmi vysoké hodnocení. V tradičním měšťanském domě na předměstí, trochu stranou, většinu hostí tvoří opět domácí, ale hlavně – krásná kaštanová zahrádka, jedna z vůbec nejlepších, které jsme zde navštívili, s výhledem do hvozdů a na zmiňovaný Altenburg. Zde se chce člověku v opilecké melancholii prostě zvolat – „Vidět Bamberg a zemřít!“. Nu, nejlepší radou je – dejte si ještě tři piva, ulehněte do příkopu a doveďte slova k činům, není pro pivaře na světě lepšího místa.
Dodatky – několik praktických rad a seznam bamberských pivovarů
Cena – V drtivé většině hospod i pivovarů se pohybuje cena za půllitr v rozmezí 2.00 – 2.50 Eura. Dražší je pouze v pivovarech Ambräusianum a Schlenkerla, kde přijde jedna sklenice na 2.90 Eura. Na dražší pivo jsme nenarazili.
Nabízené druhy piv – jako hlavní převažuje Helles, Lagerbier, Kellerbier a Dunkelbier, vše velmi dobré. Pils nic moc, téměř vždy nabídku doplňuje i Weizenbier. Další druhy, jako Vollbier, Bockbier, Schwarzbier už tak obvyklé nejsou. „Proslulý“ Rauchbier je spíše kuriozitou a tradicí, v Bambergu ho nabízí jen pivovary Special a Schlenkerla, mimo Bamberg je snad ještě vzácnější a spíš sezónní.
Nechtěl bych radit, ale Bamberg je ideální místo klidně i na nepříliš prodloužený víkend. Pokud vyrazíte v pátek odpoledne, jste zde z Prahy přes Norimberk za čtyři hodiny, stihnete navštívit pár pivovarů, zbytek pivovarů a město uvidíte v sobotu a v neděli dopoledne a večer jste zpátky. Je škoda, že tohle krásné pivní město, časově z Prahy stejně daleko jako Vídeň, je českým (a nejen pivním) turistou zatím opomíjené.
Informace o bamberských pivovarech (pozor hlavně na otvírací dobu):
1. Brauerei Fässla – Obere Königsstrasse 19 – 21; rok založení: 1649; otevřeno: Po – So od 8, Ne 8 – 13;
2. Brauerei Spezial – Obere Königsstrasse 10; rok založení: 1536; otevřeno: denně od 9, v sobotu 9 – 14;
3. Brauerei Keesman – Wunderburg 5; rok založení: 1867; otevřeno: Po – Pá od 9, So 9 – 15, Ne zavřeno;
4. Mahrs Bräu Bamberg – Wunderburg 10; rok založení 1602; otevřeno: denně od 9:30;
5. Gasthausbrauerei Ambräusianum – Dominikanerstrasse 10; rok založení: 2004; otevřeno: denně od 11, Ne 11 – 21, Po zavřeno;
6. Brauerei Schlenkerla – Dominikanerstrasse 6; rok založení: 1405; otevřeno: denně od 9:30;
7. Kaiserdom Specialitäten Brauerei – Gaustadter Hauptstrasse 26; rok založení: 1718; otevřeno: denně 7 – 13:30 a od 17, Ne od 11:30, Po zavřeno;
8. Klosterbräu Bamberg – Obere Mühlbrücke 3; rok založení 1533 (1333?); otevřeno: Po – Pá od 10:30, So – Ne od 10;
9. Brauerei Greifenklau – Laurenziplatz 20; rok založení: 1719; otevřeno: denně od 10:30, Ne 10 – 14, Po zavřeno;
10. Pokud se někde tvrdí, že Bamberg má pivovarů 10, není to úplně špatně – ovšem desátý pivovar Heinz Weyerman je problematický, je to totiž primárně sladovna a pivo vyrábí pouze experimentálně. Údajně je pivo nepravidelně k dostání, my jsme ho nenašli a tak si tento provoz od nás zařazení mezi pivovary nedočkal.
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!