Cestování za pivem, díl 3. – Pobaltí, před branami pivního ráje

Mapa Pobaltí vypadá hezky, státy na sebe pěkně navazují, a tak si říkáte, že to přece v pohodě zvládnete, objet za 14 dní všechny tři. V praxi pak strávíte dva týdny zběsilými stakilometrovými přejezdy mezi hlavními městy a teprve po návratu do Prahy zjistíte, že jste bez povšimnutí minuli hotový pivovarský poklad.

Skutečně, v odlehlém nenápadném pro většinu lidí naprosto nezajímavém Pobaltí leží oblast, která se počtem a hustotou pivovarů může měřit i s těmi nejproslulejšími bavorskými pivními regiony. A tu my jsme právě velkým obloukem objeli. Přínos tohoto cestopisu tak můžete spatřovat hlavně v odhalování slepých uliček a toho, jak necestovat po Pobaltí. Hlavní ponaučení můžeme shrnout do následujících bodů:

1, Zvolte si za cíl jedinou zemi, a to Litvu

Tady postačí konstatovat základní statistická fakta. Estonsko – 1,3 milionů obyvatel; 9 pivovarů; ceny piva v přepočtu kolem 60-80 Kč. Lotyšsko – 2,2 milionů obyvatel; 19 pivovarů; ceny piva v přepočtu kolem 40-50 Kč. Litva – 3,2 milionů obyvatel; 86 pivovarů; ceny piva v přepočtu kolem 25-35 Kč.

2, Nepodceňujte britské opilce

Nepřeslechnutelné skupiny britských mladých opilců korzující po Evropě by měl brát každý, kdo cestuje za pivem, vážně. Jsou jakýmsi lakmusovým papírkem, spolehlivým indikátorem toho, kde se dá sehnat dobré a levné pivo. Fakt, že pozici města, které jejich nájezdy trpí nejvíce, postupně přebrala od Prahy Riga (díky, Bože, za to!), by měl naši pozornost k Pobaltí přilákat a donutit nás jej brát z pivního hlediska vážně.

3, Nesnažte se místní ohromit svou ruštinou

Pobaltské státy měly poměrně krušnou historii. Vlivy skandinávské a germánské byly pro země vcelku hospodářským přínosem, ale v případě vlivu ruského se stalo něco špatně. Nekončící spory o to, jestli se vzpurné národy stanou součástí Ruské říše nebo ne vyřešil až maršál Stalin vstřícným gestem, že nějaké té polovině jejích obyvatel zařídil bezplatný poznávací zájezd na Sibiř, ať se tam seznámí s matičkou Rusí, že se jim tam jistě zalíbí natolik, že ani není potřeba zajišťovat zpáteční lístky. Aby to té druhé polovině nebylo líto a necítila se v prořídlém Pobaltí osamoceně, neváhal ji obšťastnit návštěvou ruských obyvatel, kteří, jak se ukázalo, nepatřili k tomu typu návštěvníků, kteří z ostychu před vlezlostí kvapně odchází dřív, než si jich stihnete užít.

Obyvatelé si jich tedy pár desítek let užívali, ale v roce 1990 přece jen utvořením šestisetkilometrového řetězu neozbrojených lidí na hranicích s Ruskem držících se pouze za ruce vzkázali dalším návštěvám, že pokud se chtějí stavit na čaj, ať aspoň nechají tank doma. Došlo pak k osamostatnění pobaltských zemí a poté i k jejich vstupu do EU, nicméně dodnes je v těchto zemích ruská menšina čítající řádově desítky procent a hostitelé už jsou z toho večírku poněkud unaveni.

Pokud tedy v dobré víře chcete pomoct místním od lámání angličtiny a začnete oprašovat svou pozapomenutou školní ruštinu, je šance, že se setkáte s vděkem právě jen těch řádově pár desítek procent, záleží, na koho natrefíte. S těmi jazyky je tam vůbec problém, když jedete tímto směrem, jste na tom hůř a hůř. S Polákem se domluvíte ještě celkem snadno, litevština je polštinou poměrně silně ovlivněna, takže tam také leccos pochytíte, i když to podstatné, co potřebujete zjistit, to většinou není. Lotyšština je už velmi silně ovlivněna ugrofinskými jazyky, tam už pochytíte jen tu a tam nějaký povědomě znějící výraz, ale ten může docela klidně znamenat taky něco úplně jiného. V Estonsku už si můžete být jisti, že nepochytíte zhola nic. Prý si navzájem vcelku rozumí s Finy, ale to bohužel žádný jiný národ nemůže posoudit.

A tak nechte místní lámat angličtinu, oni jí lámou rádi.

4, Pokud chcete utratit poslední peníze dané měny, dávejte si pozor na počet čárek na svém účtu

Vyhnete se tak trapné situaci, kdy poslední večer v Lotyšsku před přejezdem do Estonska zapadnete do jednoho z rižských barů, dáte dohromady všechny zbývající drobné Laty a pečlivě si spočítáte, kolik piv si za ně můžete dovolit a po jejich dopití se zodpovědně máte k odchodu, ale při placení zjišťujete, že ten krásný český folklorní výraz úcty k turistovi, totiž připsání čárky navíc jakožto pozornosti podniku, není ani Lotyšům cizí a vy jste náhle v háji.

Bystrý a hrdý Čech si toho obvykle buď v opilosti nevšimne anebo si to nechá líbit, ale pokud ty peníze prostě nemá a obsluha si stojí za svým, pak to vysvětlování, že utrácíte poslední peníze a že jste si opravdu dobře spočítali, kolik si můžete těch piv dovolit, může trvat tak dlouho, že nakonec už sami nevíte, kolik jste těch piv vlastně měli, nakonec jim nasypete vše, co máte, co taky můžete dělat, a na odchodu už ani nevíte, kdo koho tu vlastně okradl. Dokonce ani pomočení budovy lotyšského parlamentu vám už potom pocit důstojného zadostiučinění nepřinese.

5, Nepodceňujte délku přejezdů mezi hlavními městy

Téma močení mě přivádí na další téma. Když už jste tak blbí, že chcete objet všechny tři země na jeden zátah, ověřte si před nasednutím do autobusu, že má přístupný záchod a pokud ne, tak nepijte kafe a vymočte se ještě na autobusáku. Přejezdy mezi velkými městy jsou totiž minimálně třistakilometrové štreky, a pokud se vám při cestě do Klaipédy začne chtít na malou ještě na předměstí Vilniusu a zjistíte, že záchod je zamčený, čeká vás cesta, na jakou nezapomenete. Při konverzaci s řidičem sice radostně sami sebe sledujete, jak jste schopni svůj problém tlumočit asi pěti světovými jazyky a dokonce i pochopíte řidičovu odpověď, že klíče od záchodu nemá a zastávky na močení nedělá, což vaši radost rychle zchladí.

To pak podnítí vaši fantazii k vymýšlení nejrozličnějších alternativních technik močení, a když už si začínáte chystat PET lahev, abyste do ní, jak marně doufáte nepozorovaně, ulevili svému trápení a nestali se pokračovatelem Tychona de Brahe, tak řidiče docházející palivo přece jen donutí zastavit u benzínky. Spoléhat se na to, že řidiči vždy v kritické chvíli dojde nafta, však rozhodně nemůžeme doporučit.

6, S prvním českým pivem po návratu do vlasti nespěchejte

Je přirozené, že každý pivní cestovatel se při návratu do vlasti ze všeho nejvíce těší, až si zas dá to své české pivko. Pro cestovatele, který se trmácí 2000 kilometrů z předraženého Tallinnu, navíc s přestupem ve Varšavě, to platí dvojnásob. Přesto se vyplatí počkat s tím prvním českým pivem až do Prahy. Pokud totiž svou nedočkavost neuhlídáte a zajdete s hned v bohumínské nádražce na Ostravar, tak to váš vyčerpaný organismus pouze dorazí úplně.

7, Před cestováním za pivovary se koukněte, kde jsou pivovary

Poslední rada je jednoznačně nejdůležitější a nejzásadnější ze všech. Ty ostatní plynou ze zážitků, které se dají připsat na vrub mladické nerozvážnosti a nezkušenosti, ostatně partě devatenáctiletých kluků, kteří navíc sotva vystřízlivěli po maturitě, se dá leccos odpustit, ale fakt, že naší pozornosti unikl takový pivovarský poklad, jaký ukrývá severní Litva, je cestovatelskou katastrofou, která mi v mých očích zcela znemožňuje psát o pivním cestování a pouze skutečnost, že to čtete, mi umožňuje tento komplex překonat.

Pobaltí jsme projeli po ose Vilnius – Kaunas – Klaipéda a Kurská kosa – Riga a Tallinn. Pravda, jsou to vesměs pěkná města a i z hlediska piv poměrně zajímavá. Tato trasa však zcela míjí oblast, která je bez přehánění učiněným pivním zázrakem, který si popravdě řečeno nedovedu vysvětlit a který může být hustotou pivovarů překonán snad jen vyhlášeným pivním regionem Bambergu a okolí.

Nyní se tedy konečně dostávám k tomu, abych vám tento region odhalil a představil. Jedná se o severolitevské Panevėžyssko. Metropole Panevėžys a další zdejší města jako Pakruojis, Pasvalys a Biržai nabízejí kolem deseti různých pivovarů, a snad každá vesnička (kterých je v tomto odlehlém kraji popravdě řečeno minimum) a dokonce i některá místa, která se zdají ležet zcela mimo civilizaci, mají svůj pivovar.

Autorem vlastnoručně vytvořená mapa pivovarů v Pobaltí. Oblast opěvovaná v textu je v mapě jasně patrná. Mapu v původní formě naleznete zde

Jedná se o periferní oblast daleko od bohatých přístavů, která nikdy nepatřila německé říši, na rozdíl od třeba litevského jihozápadu, na první pohled zkrátka zcela nezajímavý region. Tuším ve vašich očích dychtivost po pointě a odpověď na otázku, jak je toto možné? Kde se tu tedy vzala ta neuvěřitelná pivní pestrost? Kde se vzala tradice? Kde se vzala ekonomické síla místních obyvatel, která je k zakládání pivovarů nezbytná?

A tak odpovídám – nemám ponětí, já tam nebyl. Dám vám vědět tak za 5 let, počkejte si.