Češi se bouří v ulicích a odmítají výzvy policie k ukončení nepokojů, protože svítí sluníčko. Spojené státy obrací své jaderné hlavice z Íránu a Sýrie na Maďarsko a Českou republiku. Maďarská ekonomická krize je u konce, ekonomika náhle roste o desítky procent. Akciové trhy panikaří a akcionáři houfně skupují maďarské dluhopisy. Bankéři se shodují, že už dlouho nebyla žádná sranda a doufají v oživení krize. V hlavách všech pak zní jediná otázka – jak se to mohlo stát?
Stoletý spor mezi Anheuserem-Buschem a národním podnikem Budějovický Budvar je u konce a oběma aktérům zůstaly oči pro pláč. Na scéně se zničehonic objevil budapešťský městský pivovar Buda-város, který přesvědčil soud, že pivo této značky vařil již v 17. století za účelem vyhnání tureckých utlačovatelů, kteří nebyli na alkohol zvyklí a jakékoliv pivo, natož maďarské, jim způsobovalo nesnesitelné střevní potíže. Soudce László Mászló dal maďarskému pivovaru plně za pravdu a rozhodl, že značky Bud, Budvar, Budweiser a jakékoliv podobné odvozeniny smí nadále používat pouze pivovary vlastněné Buda-városem.
Český státní zástupce byl tímto zvratem zcela vyveden z míry, protože argument, že značka piva musí být spojena s místem jeho vzniku, vnucoval soudu vytrvale několik let a byl tak naprosto nepřipraven na situaci, že by jej někdo použil proti němu. Nenalezl jiné východisko z nastalé situace než prodej Budvaru do rukou Buda-várose, který se dohodl ještě v soudní síni. Tiskový mluvčí Anheusera-Busche pak jen naštvaně prohlásil, že o nich ještě uslyší a do médií prosákla informace, že se Američané chystají přejmenovat svůj pivovar na „Swiyany – U.S. pride since 1852“.
Redaktor Pivídek Kryštof Materna měl možnost nahlédnout do pozadí kauzy, protože v noci po vynesení verdiktu nalezl kolem třetí hodiny ranní v pražském non-stop baru U Turka soudce László Mászla ve stavu značné podroušenosti, pročež se rychle sblížili. Z jeho slov vyplynulo, že neunesl nervové vypětí posledních týdnů a cestou z Luxembourgu do Budapešti se rozhodl upít k smrti budějovickým pivem a při přestupu v zemi, která za všemi těmi zmatky vězí, zapadl do první hospody, kde onu prokletou značku spatřil.
Po té se rozpovídal o celém sporu, kterým se coby soudce musí zabývat již řadu let. Brzy zjistil, že obě strany sporu jsou podobně silné, za jednou z nich stojí Evropská Unie a za druhou zas Spojené státy americké, výše nabízených úplatků tak byly zhruba stejné, a proto se prý László Mászló rozhodl soudit podle práva. Opatřil si sbírku zákonů a další nezbytnosti a snažil se zjistit, kdo je tedy v celém sporu, který jemu přišel úplně absurdní, zejména poté, co zjistil, že se táhne už přes 100 let, v právu.
Čím více zacházel do detailů, tím mu spor přišel absurdnější, ale podstatu brzy pochopil – jedna strana tvrdila, že značku Budweiser začala používat dříve, druhá zas, že je nedělitelně spjata s městem České Budějovice, které se prý kdysi nazývaly Budweis. Problém byl, že obě strany měly pravdu, což je pro soudce dosti nepříjemná situace. Když už se do toho ale jednou pustil, tak chtěl rozhodnout opravdu spravedlivě a od té doby byl prý pan Mászló roztržitější a roztržitější. Několikrát se přistihl, že manželku v posteli okřikuje slovy „ticho, nebo dám vyklidit soudní síň!“ nebo že trestá nezdárné syny soudním kladívkem po hlavě a naopak na soudní přelíčení chodí s vařečkou.
Svěřil se dále, že se mu brzy poté rozpadla rodina a on propadl alkoholismu, protože v rámci přelíčení byl několikrát donucen ochutnat produkty obou znesvářených stran, aby mohl posoudit, zda je jejich chuť zaměnitelná či nikoliv. Jemu to prý bylo srdečně jedno, avšak shledal, že mu pivo přináší úlevu od stresu a tak ho začal konzumovat ve stále větším množství.
Čím déle se však případ táhl, tím víc do něj zabředával. Postupně začal obě strany sporu ze srdce nenávidět a svou nenávist promítal do osob jejich neústupných zástupců. Hnusil se mu ten Čech, kterému lezl pupek zpod rozhalené flanelové košile, který mu v zimě nosil do soudní síně bláto na gumákách a v létě hlínu na sandálech a který se neustále tvářil, že se proti němu všichni zúčastnění spikli a odmítal proto jakékoliv vyjednávání. Hnusil se mu i ten Američan, který neodložil černé brýle ani při soudní přísaze, jeho nabobtnalé sebevědomí a naučené chování, které on nazýval asertivním, ale soudce Mászló je považoval spíš za vychcané, a který odmítal jakékoliv vyjednávání prostě proto, že mu to připadalo pod jeho úroveň.
Když se spolu ti dva přeli, dělal, že je nezaujatě poslouchá, ale ve skutečnosti si jen přál, aby se do sebe opravdu pustili, navzájem si vyškrábali oči, zardousili se a zadupali do země. Den, kdy bude muset definitivně rozhodnout, se nicméně neúprosně blížil a László Mászló byl bezradnější a bezradnější, ten spor se prostě podle jeho soudu opravdu spravedlivě rozhodnout nedal.
Když se pár dní před odjezdem na přelíčení do Luxembourgu bezcílně procházel budapešťskými ulicemi, udeřil ho přes očí vývěsní štít budínského minipivovárku Buda-város. Zůstal stát s pusou otevřenou a měl pocit jako při božím zjevení. „To je ono!“, pomyslel si. „Třetí strana, která se do sporu vloží a oběma vypálí rybník!“ Pak už to šlo jednoduše, kontaktoval majitele pivovaru, zjistil, že byl založen roku 2011, takže bylo třeba jeho historii ještě trochu pozměnit, aby vypadal trochu starobyleji, ale který pivovar to dnes nedělá a koneckonců, copak právníci, nebo ostatně kdokoliv, někdy dávali pozor při dějepise?
Soud pak proběhl podle jeho představ a László Mászló si vychutnával pohled na všechny ty protažené, zmatené a naštvané tváře. Budvar přešel do rukou Buda-várose a začíná vařit pivo pro český trh i export pod touto značkou podle zaručeně pravých tradičních maďarských receptur, Anheuser-Busch odešel s nepořízenou a značku Budweiser musí přestat používat úplně.
Po cestě domů však soudce Mászló zjistil, že se mu neulevilo, jak doufal. Roky stresu na něm zanechaly nesmazatelné stopy a při přestupu v Praze se náhle složil. „A tak jsem skončil tady a odsud už se nehnu!“, skončil své povídání, dopil třináctý Buda-város a poručil si čtrnáctý. Venku již svítalo a redaktor Materna vykročil domů. Venku byly všude davy lidí, v tu chvíli mu ale nedocházelo, proti čemu protestují, protože Mászlóvo vyprávění považoval za bezvýznamné tlachání opilce.
Teprve v odpoledních úterních hodinách se na celou věc dokázal podívat střízlivým pohledem, dát si vše dohromady a napsat tuto povídku. To už však světová válka začala…
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!