Kutnohorsko – baroko v globalizovaném světě aneb pohledem přes skla pivních sklenic

Město, které odmítlo průmyslovou revoluci

Kutnohorsko je ale místem, kde se „takříkajíc“ a „tak trochu“ tvořily dějiny. Z marketingového hlediska bohužel „tak trochu“ příliš dávno. Až do poloviny 19. století byla Kutná Hora druhým největším městem Čech a fakt, že byla centrem těžby stříbra, měl obdobný význam, řečeno pohledem 21. století, jako kdyby tu byla dnes koncentrována ústředí hlavních bank. Prostě to bylo důležité místo, moc, peníze a tak dál. V jistých ohledech se opravdu jednalo o centrum Českých zemí. Ostatně, úplně mimochodem, když si třeba zadáte mapy.cz a jen klikáte pro větší a větší přiblížení, ke svému velkému, či malému údivu, či naprostému nezájmu se záhy ocitnete právě v kutnohorském regionu, u vesničky Tupadly.

Kdo tam kdy padl, to nevím, vím pouze o rozhodnutí, které tam padlo v polovině 19. století. Kutná Hora tehdy totiž odmítla průmyslovou revoluci. Místní radní zabránili výstavbě plánované hlavní železniční trati přes své město a následky tohoto ďáblova vynálezu nechaly nést sousední bezvýznamný Kolín. Výsledek se záhy dostavil, Kolín svým hospodářským významem rychle Kutnou Horu předčil a tato se časem propadla na pozici průměrného českého okresního města. Z krátkodobého hlediska tedy průšvih jak mraky, ale z dlouhodobého hlediska nakonec zisk. Nerad bych podezříval tehdejší radnici z prozíravosti, ale nyní prostě stále můžeme v Kutné Hoře, jejím okolí a v očích místních spatřovat odlesky oné barokní velikosti. Koho dnes zajímá Kolín rozpadajících se zavřených fabrik více než kvůli tomu, že tam musí přestupovat? Tento dar, vzniklý hlavně z blbosti, si snad Kutná Hora ani nezaslouží, ale jednou ho má.

Jeden kraj, stejní lidé, různá piva

Je jistě více způsobů, jak poznat tento kraj a lidi, kteří zde žijí. já osobně jsem po pečlivé úvaze zvolil metodu návštěvy zdejších hospod. Nechte si na netu vyjet mapu kutnohorského okresu a uvidíte změť naprosto nezajímavých názvů obcí (s výjimkou názvu Brambory, ten se mi fakt líbil). Zajeďte si tam a spatříte nečekanou krásu. Přisedněte si s pivem k místním a poslouchejte.

Zdejší lidé byli po staletí zvyklí na kutnohorské pivo. Pivovar Dačický ovšem v roce 2008 koupil nizozemský Heineken a v roce 2009 jej uzavřel. Značka Dačický se z důvodu zefektivnění výroby nadále vyrábí ve Velkém Březně u Ústí nad Labem. Předtím tu tento pivovar fungoval přes 400 let, takže nepřekvapí, že pro místní, odkojené zkazkami svých dědů a pradědů, kteří byli zas odkojeni zkazkami svých dědů a pradědů a tak dál, to byla docela darda. Je tu globalizace, záměry nadnárodních společností mohou tudíž zničehonic změnit atmosféru v poklidném regionu k nepoznání.

Místní nejsou naštvaní (přesněji řečeno, naštvou se až tak po pěti pivech), přijímají konec svého Dáči s melancholickou smířeností (tak jako barokní šlechtic přijme po revoluci oprátku (1620, 1948 a tak dál…). Vezměte si teď tu mapu, jak jsem vám prve říkal, a zakreslujte si:

Západ okresu, Zbizuby, Podveky a další vesnice, tam se Dačický nikdy nepil, tady je kraj benešovského Ferdinanda. To je upadající pivovar, ale ten historický odkaz tu cítíte. Hostinský v hospodě U Eichlerů ve Vlkové vám na otázku, jaké se tu kdy točilo pivo, dá neuvěřitelnou odpověď: „Do roku 1957 jsem točil Ferdinanda a Kácov, pak jen Ferdinanda, a teďka, v posledních letech zas obojí.“ Nemám, co bych dodal.

V okolí Uhlířských Janovic dostanete i nyní Dáču. Je to tady úplná periferie. Přirozené centrum v Janovicích je zkrátka přirozeným centrem příliš slabým a silnější přirozená centra jsou zase příliš daleko. Velké pivovary se o tento kraj nezajímají a vy si prostě dojdete skrze dvorek mezi kupkami hnoje a popelícími se slepicemi pro Dáču. Pokud si tu vůbec všimli, že se vyrábí úplně jinde, tak je jim to srdečně jedno.

U Sázavy jsme najednou v centru dění. Tady to žije, alespoň v létě. Tady se pije Kácov. Ten taky přebírá roli Dačického – náš místní pivovar. Vodáci jsou rádi, že zkusí něco nového, místní jsou rádi, že jim zbylo něco starého. Oblast, kde se točí Kácov se rozrůstá, kromě Posázaví zabírá také střed okresu, okolí Zbraslavic, Malešova a tak dál. Dřív měli Dáču, teď Kácov, zvládli to rychle a jsou tu šťastní.

Jihovýchod a východ okresu, tedy od Zruče nad Sázavou na východ, to je kraj Rebela. Tady Dačický nikdy úplně nezakořenil, pral se s hlineckým Rychtářem, Golčovým Jeníkovým a právě havlíčkobrodským Rebelem. Logo Rebela (máte-li trochu rozostřený zrak) je oranžové. Západ Slunce ja také oranžový a to dává tomuto kraji kouzlo.
Blížíte se ke Zruči, pozorujete obzor hrající všemi odstíny červené a snažíte se dorazit do města ještě za světla. Logicky vzato by se toto kouzlo mohlo opakovat i při východu Slunce, ale to nemohu empiricky doložit.

Okolí Čáslavi je zajímavé tím, že se zde žádné zajímavé pivo netočí. Věčný rival Kutné Hory nikdy nedokázal založit životaschopný pivovar, Dáču lehce opustil a přešel na Kozla a Staropramen, ale pozor, to město je nádherné. Sedněte si na lavičku na náměstí v sobotu v 10 dopoledne a poslouchejte jeho poklidný ruch pod radniční věží, která je viditelná z širokého okolí. Pokud se chcete přesvědčit a cítíte-li potřebu, zajeďte si 2 kilometry do Močovic.

Středověk mezi putykami čtvrté cenové

No a konečně Kutná Hora, střed a střet toho všeho. Nejdřív si ji prohlédněte v celku, od Barborky, nebo z vrchu Kaňk, a pak vejděte dovnitř. Město tří kostelů, magického územního půdorysu, středověk tu dýchá z každé dlažební kostky, na kterou padnete. Tady se točí všechno. Je to zkrátka centrum, okresní město, cíl turistů a tak dál. Pro místní štamgasty a vlastence pořád hlavně Dáču, pro místní rebely mají Na Baště na Kaňku Rebela. Pro štamgasty z ciziny za hranicemi okresu opět – Gambrinus, Kozel, Plzeň, Staropramen, pro rebely z ciziny Kácov U Slovanské Lípy. V hotelu U Opata dostanete Opata, u radnice Primátora. Budvar, Bernard, Rychtář, belgická a irská piva… Koluje zde zvěst, že nikdo nedokáže spočítat kutnohorské hospody. Já jsem je spočítal a bylo jich 78, ale nevěřili mi. Křivolaké uličky centra jsou stavěny přesně na míru vaší křivolaké chůzi ve večerních hodinách. A nakonec potkáte bývalého zaměstnance kutnohorského pivovaru a on vám řekne všechno o pozadí jeho uzavření. Zákulisní zájmy, tlaky, lobbying, prostě tak jak to známe ze zpráv.

Akorát, že tady je to skutečné a týká se to normálních lidí, se kterými se normálně bavíte. Dáte-li si s nimi pivo, otevřou vám svá srdce. Nedáte-li si s nimi pivo, nebudou vás mít rádi. Nebudou agresivní, ale budou přezíraví. Musíte je chápat. Před třemi roky tímto krajem chodili dealeři Heinekenu a zjišťovali rentabilitu kutnohorského pivovaru, aby pak vzkázali svým nadřízeným, že ne-e…

Musíte je chápat, protože tady je to kraj sevřený mezi Labem, Sázavou a Železnými horami. Tato izolovanost mu také umožnila zachovat si svou dávnou atmosféru středověkého hrdého stříbrotepeckého centra. Mocní důlní magnáti a jejich živořící kopáči se tu po staletích ve tvářích lidí sloučili v jedno. Čas zjevně vyřeší všechno.