Včera z lahve, dnes z PETky, zítra z tašky...no a co?

Mezi některými českými pivovary se začala šířit nová móda, kterou je ostré vymezování proti plnění piva do PET lahví. V čele tohoto marketingu je, jak taky jinak, humpolecký pivovar Bernard, který si nenechá podobnou příležitost nikdy ujít.

Kromě žehrání na porušování tradice, kterou skleněná láhev údajně je, nemá, taktéž tradičně, mnoho argumentů. Osobně také nejsem z této novinky nijak nadšen, ale spíše z jiných důvodů, třeba ekologických. Co se týče otázky "tradice" a "kvality", tak ale žádný vyhraněný názor nemám, domnívám se pouze, že pokud bude zajištěná kvalita piva, vypil bych ho i z tašky (i když si neumím úplně konkrétně představit, jak se dá vůbec pivo z tašky vypít). Je to zkrátka vývoj, na který nemá podle mého smysl žehrat. V souvislosti s tímto tématem jsem se proto rozhodl uveřejnit fejeton, který nabízí zajímavé srovnání. Není to fejeton můj, jedná se o historický článek, na který jsem náhodou narazil již dávno a který se k této situaci výborně hodí. Původně byl článek uveřejněn v Pražských novinách z 23. května 1887 (večerní pondělní vydání, k nahlédnutí je v archivu Městské knihovny v Praze). Fejeton nese název pouze „Náš fejeton“ a autor je identifikován pouze přeškrtnutým trojúhelníkem. Pravděpodobně se však jedná o dlouholetého redaktora Pražských novin, Jana Rudu. Doufám, že čtenářům nebude vadit archaický jazyk a podivná gramatika, které jsem při přepisu dodržoval.

Znamenitý rosvoj vědy a prostředků technických dostál v našich časech rychlosti téměř neuvěřitelné. Za poslední léta mohlo naše čtenářstvo býti svědky šíření chvályhodných vynálesů, včetně phonographu zámořského všeuměla p. Edisona, úžasného motokola německé firmy Daimler-Benz a mnoha jiných prostředků technických, kteréž usnadňují život a jejichš tvůrci si jistě zasluhují trvalý zápis v dějinách pokolení lidského. Avšak ne všechny vynálesy přináší lidstvu pokrok a užitek. Zatímco mocná třaskavina p. Nobela má kromě hrosných účinků válečných, jež jsme byli svědky ve válce Francouzsko - Pruské, i využití mírové, u některých objevů jest možné se o jejich prospěnosti pouse dohadovati. Sem lze řaditi i novinu, ješ se rozšířila minulý týden s Plsně. Místní Měšťanský pivovar, proslulý kvalitou svého zlatého moku u nás i za hranicemi naší vlasti, se roshodl začíti plniti své pivo do lahví o objemové míře půl litru. Tato novota, přibyvší do naší vlasti s Ameriky, má údajně přinésti pohodlí pro milovníky této značky, kteříž si budou moci dopřáti pivo plseňské i ve svých domovech a údajně čerstvé ještě plných pět dní po naplnění skleněné nádoby v královském městě.

Ničehož se již nehovoří o neblahých důsledcích, jež má tento spůsob na tolik oceňované vlastnosti plseňského nápoje. Abychom naše čtenáře seznámili s těmito nepříjemnými účinky, zeptali jsme se odborníka nejpovolanějšího, sládka pivovaru v Nuslích u Prahy p. Tschiecha. Ten nám potvrdil to, co jest každému milovníku piva předem jasné. Pivo v lahvi strácí chuť i řís, rychleji čpí a po nalití jeho pěna okamžitě opadá. Tvrsení, že pivo vydrží čerstvé těžko uvěřitelných pět dní, se tento dobrý muž jen pousmál. Jak ví každý, pivo jest živým nápojem a jakékoliv jeho skladování v poresní lahvi, kde není uchráněno dřevem dubovým před účinky světla ni tepla, zabije spolehlivě veškeré jeho blahodárné účinky.

Své povídání zakončil sládek větou, s níž nelse jinak, nežli plně souhlasiti: pivo patří tradičně do sudů a jakékoliv novoty z Nového světa tuto tradici pouse prsní. Taktéž důrasně popřel, že by se pivovar nuselský uchýlil k této nové metodě a podobně přesvědčivě mluvil i o dalších pivovarech českých, moravských i rakouských. U pivovarů maďarských a charvátských si nebyl jist odpovědí, ješto prý tomuto pivu již nemůže ublížiti ani láhev.

Podobně odmítavě se k plnění piva do lahví postavili i pravidelní hosté pražského šenku U Pinkasů, kde tento fejeton vznikal, v čele s výčepním a znalcem plseňského piva nejpovolanějším, Viliamem Pinkasem. Ten rásně prohlásil, že pivo v lahvi mu nesmí přes práh a pro veškerou jistotu raději vyhodil ze dveří p. Honsu, vinohradského mistra sklářského. Za svého hospodského se postavili i hosté výčepní místnosti, ješ se svorně dušovali, že pivo v lahvi píti nebudou a že nic nemůže nahraditi čerstvý mok ze džbánku, přinesený milující chotí či dítky z nejbližšího výčepu plseňského. Někteří hostí pevnějších zásad se dokonci nechali slyšet, že pivo plseňské se tímto spronevěřilo své vynikající tradici a že ho již nikdy neokusí. U některých to bylo sic způsobeno silným stupněm otravy a další byli vyprovokováni p. Pinkasem, který, když jiš jednou začal, pokračoval s vyhazováním hostů z hostinské místnosti, nicméně i tak se jedná o překrásný důkas odpovědnosti našich milovníků zlatavého moku.

Pánové Tschiech, Pinkas i další se navíc svorně shodli na jednom – pivo v lahvích nemá tradici ani budoucnost a jistojistě zanikne jako nepodařený pokus. S tímto násorem je ve shodě i váš pisatel fejetonu. Jinak by se také jednou mohlo státi, že si budeme domů nositi pivo v plechových nádobách, kterýžto spůsob již údajně taktéž skouší některé německé pivovary z Nového světa!