Pivní gubernie

Dějství prvé – Kreml, Moskva; rok 2006

Postavy: Vladimir Putin, prezident Ruské federace; Dmitrij Medveděv, premiér Ruské federace

Scéna: Medveděv sedí u stolu s hlavou v dlaních, něco si mumlá, občas se pokusí něco si zapsat, ale vždy po chvíli papír zmačká a zahodí. To vše neustále prokládá obracením panáků vodky do sebe.

DM: Ach, ti Češi, ti Češi! (obrací do sebe čtrnáctého panáka) Svóloč adna! Ti Češi…

(vchází Putin)

VP: Buď zdráv, příteli! Doufám, že mi neseš dobré zprávy!

DM: (mrazivý záchvěv mu znatelně projede útrobami) Běda mi, můj pane, jsem v koncích…

VP: Nač ten tón, můj věrný Dmitriji? Leccos už jsem slyšel od chlapů z rozvědky, vypadá to, že sis vedl znamenitě!

DM: (přece jen se trochu uklidňuje, napřímí se a pokračuje vyrovnaným, avšak stále hluboce pesimistickým hlasem) Dělal jsem, co jsem mohl. Vy víte, Vladimire, že jsme to s tím národem nikdy neměli lehké. Nikdy neocenili naši bratrskou lásku, mateřskou ochranu ani otcovskou výchovu. Vždycky v nás viděli okupanty. Před sedmnácti lety se zdálo, že je konec. Nyní se přece jenom něco mění. Daří se nám získávat vliv na jejich energetiku, spousta významných průmyslových podniků je pod kontrolou našich lidí, politici se nám vyloženě sami vnucujou, je to až trapný, musím je odhánět, aby to nebylo tak moc nápadný. Naši lidé se tam usazují a jsou víc a víc vidět. Ale to je vše, Vladimire. Musíme to všechno pořád dělat s maximální opatrností, ten národ nás pořád nenávidí, myslím, že nás nikdy nepřijme za své. Doba je proti nám, jsou součástí Evropy a daří se jim dobře.

VP: Všeho jenom do času, příteli. Děláš to dobře, ale abys získal je jich srdce na naši stranu, musíš dělat víc.

DM: Rád bych, ale jsem v koncích, můj pane. Ach, Ti Češi! (obrací do sebe patnáctého památka)

VP: Můj dobrý Dmitriji, zamysli se přece trochu. Jak bys mohl získat srdce toho národa? Tím, že budeš hrozit zastavením dodávek ropy asi těžko, že?

DM: Právě! To je to! Jak je mám držet v šachu a neděsit je přitom? Copak to jde?

VP: (usmívá se vědoucně a tiskne k sobě konečky svých prstů) Teď si to vystihl! Jak je udržet v šachu a nevyděsit? Jde to? Jistě… Jistě že jde! Já vím, že ty na to přijdeš.

DM: Nevím, běda, nevím! Jsem v koncích, pane! (obrací do sebe šestnáctého panáka)

VP: Ach Dmitriji, jen klid! Vodka ti zaslepila mysl. Uber, chlapče, uber.

DM: Co?

VP: Povídám, abys trochu ubral. Proč furt pít vodku? Dej si něco jemnějšího.

DM: Proč? Vlastně… Ano, pane. A co?

VP: Co bys rád? Třeba…

DM: Rum?

VP: Ještě uber.

DM: Víno?

VP: Ještě uber.

DM: Kvas?

VP: Ještě uber.

DM: Ne! Vodu ne! Chcete mě dát zavřít? Smilujte se přece, dělám, co mohu!

VP: Ale klid, jen klid. Tak pověz, co by sis dal k pití?

DM: (úplně zmaten) Nevim! Pivo?

VP: (významně se na něj podívá) A heleďme! Pivo?

DM: (nechápavě , ale rozhodně) Ano! Dám si pivo!

VP: No…?

DM: No…?

VP: Tedy pivo, říkáš?

DM: Tedy… ééé… ano…

VP: Národ, který nade vše miluje pivo… hmm… zajímavé… Jak my bychom toho mohli využít? Jak my bychom si je jen mohli získat? Do čerta… Nenapadá tě nic, Dmitriji?

DM: Pa-pane, vy jste génius! Koupíme všechny jejich pivovary! Ve srovnání s ČEZem to bude za pakatel!
VP: Pomalu Dmitriji, jen pomalu. Myslíš, že bychom si získali jejich srdce, kdybychom koupili všechny jejich pivovary? Asi sotva, viď?

DM: Asi… sotva…

VP: Kdo teď vlastní jejich hlavní pivovary?

DM: Nadnárodní společnosti, pane. InBev, SAB Miller, Heineken…

VP: A co tomu lidi říkají, líbí se jim to? Jsou rádi za příliv investic ze západu?

DM: Ne pane. Pěkně na to nadávaj. Nadnárodní vlastníci menší pivovary zavřeli a spousta samostatných pivovarů byla těmi největšími úplně vytlačena z trhu. Lidem je to buďto jedno nebo nadávaj.

VP: A hleďme! Nadávaj! Na euroamerické vlastníky svých pivovarů! A jejich vlastní pivovary v tom konkurenčním tlaku sami nevydrží. Ale co kdyby těm Čechům někdo nabídl alternativu? Pomohl jejich pivovarům hroutícím se v hrdinském boji proti gigantům? Třeba by mu byli drobet vděční, nemyslíš?

DM: (v průběhu předešlé řeči se víc a víc rozzařuje) Pane, to je přesně ono! Ano! Tohle bude fungovat!

VP: Dávej dobrý pozor, co ti teď řeknu. Kupovat budeme velmi uvážlivě. Vybírej ty pivovary, které byly dohnány ke krachu. Ničím si je nezískáš tak, jako obnovou zaniklého pivovaru. Ty pivovary, to ti povídám, ať vařej dobrý pivo, nic nešidit. Ponoukej naše lidi, ať zakládají nové pivovary. Tam, kde jsou nadnárodní značky nejsilnější, tam kde lidi nejvíce nadávají a nejméně zmůžou. Na peníze se neohlížej. Jako vždycky. A teď… (vytahuje dva Kozly s ruskou etiketou) Teď to zapijeme. Na zdraví!

(konec prvního dějství)

Dějství druhé – vesnická hospoda, Čechy; rok 2012

Postavy: Průměrný český konzument, typ 1 – Věčný Kverulant; Průměrný český konzument, typ 2 – Naprostý Pohodář

Scéna: Oba sedí u stolu a v průběhu celého dějství prokládají každou první, maximálně druhou větu mohutným přihnutím si z půllitru, takže to ani nemá cenu neustále opakovat ve scénických poznámkách.

VK: Heleď, mně se to stejně nezdá…

NP: A co jako?

VK: No myslim ty Rusové, zase se nám tu roztahujou. Kvůli tomu jsem já klíčema necinkal.

NP: Já ti tehdá říkal, ať zůstaneš v hospodě… Heleď, roztahujou, neroztahujou, hlavně, že je dost píva!

VK: No právě, toho se bojim! Oni skupujou naše pivovary.

NP: Který pivovary?

VK: Rakovník, Podkováň, v Kynšperku si Rus staví novej průmyslovej pivovar. Některý minipivovary vlastněj ruský a ukrajinský boháči. Heleď, to není jen tak. Oni tím něco sledujou.

NP: Ale jdi do háje, co by sledovali? Heleď, Rakovník a Podkováň, pokud vim, přestali vyrábět než je Rusové koupili. V Kynšperku nepamatuju, že by se kdy vařilo pivo… Tak to já zas radši ruskýho vlastníka, než zavřenej pivovar, no ne?

VK: No jo, ale znáš Rusy, těm nikdy nešlo vo nic jinýho, než jak nás ovládnout. Temelín ať si promězamě dostavěj, ale na pivovary ať nám sakra nešahaj! Dyť to vidíš, ty jejich pivovary vyvážej třeba 80 % produkce do Ruska, je to prostě celý divný.

NP: Tak heleď, já si vzpomínám, že tys tady před pěti deseti lety nedělal nic jinýho, než nadával Jihoafričanům, Belgičanům, Holanďanům a bůhvíkomu ještě, že przněj naše pivo, přesouvaj výrobu, zavíraj pivovary, vytlačujou konkurenci z trhu… A teď, když těm malejm pivovarům někdo začne pomáhat, tak ty si zas ztěžuješ? Tak co vlastně chceš?

VK: Jde z nich prostě strach. Máme přece s Rusama zkušenosti, neříkej, že jsou teď najednou jiný a jde jim jen o dobro našich pivovarů. Nadnárodní společnosti jsou aspoň čitelný, jde jim jen o prachy, a my už víme, co si můžou dovolit a co ne. Kdyby šlo Rusům jen o prachy, tak by přece kupovali velký pivovary, ne malý a střední…

NP: Hele, ber to prostě jako vrtochy miliardářů. Nevim co s prachama, tak si koupím pivovar. Proč ne? Pokud vaří dobrý pivo, tak já proti tomu nic nemám.

VK: Hele, byl jsem v jednom minipivovaru, kterej vlastní nějakej mladej bohatej Ukrajinec. Normálně velkej zrekonstruovanej barák, krásnej zvenku i zevnitř, vešlo by se tam klidně 200 lidí, a byl jsem tam sám já a tři číšníci. Až navečer přišly ještě dvě skupiny, vždycky Čech a několik Rusů a Ukrajinců, podnikatelé. Ten podnik nemůže vydělávat. Je to ve vesnici uprostřed ničeho, místní tam vůbec nechoděj, no zkrátka než takovej pivovar, to radši Gambrinus.

NP: Ale tak vo co jde? Třeba si místní zvyknou. Měli snad špatný pivo?

VK: To ne, bylo to docela dobrý, ale bylo tam tak nějak divně. Ti číšníci se toho majitele vyloženě báli. Nadávali, že jim chce sebrat dýška, že jim tam chodí nalitej hulákat, odrazuje hosty a jakmile si vzpomene, že je něco špatně, vyhrožuje všem pokutou. A oni mu tam za pár šupů, jinou práci neseženou, dělaj poskoky. Já se jednoho zeptal, o co v tom sporu s majitelem jde, to bys měl vidět, jak pelášil. Dal mi propagační leták a omluvil se, že nestíhá. A to jsem tam byl sám! Takhle přece nevypadá rodinný minipivovar, no ne? Kamaráde, já ti tam měl tak tísnivej pocit, úplně jsem cítil, jako by se sem zas plížila nesvoboda. Všechno ve mně se naježilo a volalo „bacha, hochu, dávej si bacha, něco se stane, něco se na tuhle zemi valí.“ Musel jsem utýct a opít se s chlapama v hospodě u Radnice.

NP: Heleď, že vlastní jeden pivovar nějakej blb, to přece nic neznamená. To může bejt stejně tak dobře Čech…

(k vedlejšímu stolu si sednou Putin a Medveděv, oba zjevně v dobré náladě)

VP: Tak co, jak pokračuješ ve svém plánu?

DM: Je to přece Váš plán, pane. Pokračujeme znamenitě. Naši lidé mají už řadu pivovarů a jsou s nimi úspěšní. Kontrolujem čím dál více českého exportu. I ostatní pivovary se začínají prát o to, aby mohli vyvážet do Ruska. Veřejné mínění se začíná obracet na naši stranu. Lidé už mají dost Evropské Unie, jejich ekonomika stagnuje a krize trvá. Vidí, že my máme peníze a pomáháme jejich pivovarům.

VP: Přichází rozhodující chvíle, Dmitriji, vytrvejme. Teď si tito lidé (ukazuje k vedlejšímu stolu) musí uvědomit, že Rusko je jejich bratr alkoholik-příjemce exportu, matka ochranitelka před globalizací a nadnárodními společnostmi a otec, vychovatel a rádce, jak získat a úspěšně vést pivovary a hospody.

(konec druhého dějství)

Dějství třetí – telefonní drát mezi redakcí Hlasu Ruska a ředitelstvím Českého Svazu Pivovarů a Sladoven; 2012

Postavy: Marina Kuzminovová – redaktorka Hlasu Ruska; Jan Veselý – ředitel Českého Svazu Pivovarů a Sladoven, přepis skutečného audiozáznamu rozhovoru ze dne 30.1.2012 na stránkách http://czech.ruvr.ru (nyní sputniknews.com).

Scéna: Drát. Postavy ani další rekvizity nejsou vidět.

JV: No rozhodně fungování té skupiny Ruské tradice tady na českém trhu je velmi pozitivní, pivovar Bakalář v Rakovníku už nevyráběl a tím, že oni ten pivovar… oni ho vlastně pomohli svými investicemi oživit, takže z tohoto hlediska je to velmi pozitivní. Rozhodně se neobáváme, proč by kapitál ruský měl být nějak horší… hehe… nebo rizikovější než ostatní, naopak kromě pivovaru Bakalář v Rakovníce ještě je tady jeden pivovar a to je pivovar Podkováň v Severních Čechách, kde také ruský kapitál zainvestoval, totálně byl přestavěnej celej pivovar a modernizovanej a tak dále, takže taky pozitivní story. Není, jaksi… nemáme žádné negativní zkušenosti s ruským kapitálem.

MK: Jak byste hodnotil dnešní stav českých pivováren?

JV: České pivovary udělaly od revoluce, nebo… od toho roku 89, obrovský pokrok.

MK: Jak ovlivni dnešní situáci kríze, ten stav?

JV: U nás se to projevuje, v tom našem byznysu, tím, že ubyli turisté. Do Česka jezdilo mnoho turistů a ti samozřejmě, když už sem přijeli, tak chtěli zkusit ochutnat české pivo a takže to nám pomohlo zvyšovat naší tuzemskou spotřebu, spotřeba těch cizinců. A cizinci najednou, ze dne na den prostě zmizeli, přestali jezdit.

MK: Z Ruska táké? To ne?

JV: Z Ruska bych řekl nejmíň, ale ostatní, zejména ze zemí Evropské Unie zmizeli a musím říct, že tím pádem, zaplať pámbů za to, že jezdí pořád čím dál víc Rusové a teď se objevují i Číňani. Nebýt toho, tak by ta situace byla daleko obtížnější, my jsme rádi, že ti Rusové sem jezdí.

MK: A dodávky do Ruska?

JV: dodávky do Ruska jsou, ten export roste právě díky tomu, že tady ten ruskej kapitál investuje, protože když tady třeba z tý Ruský tradice investujou, no tak samozřejmě se soustředí na to, aby vyváželi hlavně na ten ruský trh, protože ten nejlépe znají, takže to pomáhá jaksi výrobě našeho piva, protože samozřejmě oni jsou lepší importéři než nějaký… zahraniční člověk, který je jenom obchodník a v Rusku je cizincem, oni, že jsou tam doma, tak samozřejmě jejich úspěšnost exportní je daleko lepší.

MK: No můžeme ržíct, že ruský investíc do českých pivováren nějakým způsobem stabilizúje úspěšnost jednoho závodu nebo druhého?

JV: Ano, ano, samozřejmě, není to zásadní záležitost, protože pivovary v Česku už jsou privatizované, ale jsou přesto právě tyhle oblasti, kde například pivovar nějakým způsobem neuspěl a přestal vyrábět, tak tam se ten ruský kapitál občas objevuje a je to ve prospěch věci.

MK: Víte, že české pivo velice populární v Rusku?

JV: Ano a musíme se snažit, abychom o tu pověst nepřišli, protože přeci jenom, ta pověst je hodně založená na našich bývalých vztazích, které jsme měli velmi úzké, že jo, mezi Sovětským Svazem a Československem, a bohužel, pamětníci pomalu stárnou a umírají, tak my musíme, i když ten vztah je neustále dobrej, ta pověst, taková ta tradiční pověst vysoká českého piva, ta prostě je, ale musíme si ji hlídat, protože jako všechno, na všechno se zapomíná časem. Musíme dbát, aby i ta nová generace nových Rusů, mladší generace, která samozřejmě už tuhletu zkušenost nemá, no tak aby si ji zase znova obnovila.

(konec třetího dějství)

Dějství čtvrté – Kreml, Moskva; 2016

Postavy: Dmitrij Medveděv, prezident Ruské federace; Vladimir Putin, premiér Ruské federace

Scéna: Medveděv sedí u stolu s hlavou v dlaních, něco si mumlá, občas se pokusí něco si zapsat, ale vždy po chvíli papír zmačká a zahodí. To vše neustále prokládá obracením panáků vodky do sebe)

DM: Češi! Ti Češi! Co já si jen počnu? (obrátí do sebe sedmnáctého panáka)

VP: (rozesmátý vchází) Copak to tu zase slyším?

DM: Kdybyste věděl, můj pane… Ten národ, ta svóloč nevěrná! Pivovary koupíme, opravíme, konkurenci vyženeme, málem by nám ruce ulíbali a co se nestane? Evropské Unii se začne dařit a Češi zas začnou brblat. Že by prý chtěli zpátky do Evropy! Že by zas chtěli – tfujtajbl! – demokracii. Hrozil jsem jim přerušením dodávek elektřiny, ropy, plynu, všechno marno! Myslí to vážně! Bez vojenské intervence je neudržíme… Už zase, proboha, kde na to máme furt brát? Jako hlava státu se odrovnám před celým světem. (obrátí do sebe osmnáctého panáka)

VP: Ale klid přece, klid můj šikovný Dmitriji. Jseš prezident, na tebe si přece nebude nikdo dovolovat, tobě nemá nikdo co poroučet, no ne?

DM: To ano… pane.

VP: Tak vidíš. Právě nastal čas, aby se nám zúročil náš plán, který se tu před deseti lety narodil. Půjdeš před Čechy a řekneš jim: „Chcete demokracii? Ale jistě, beze všeho. Chcete zpátky do Evropy? Jděte si. Žádné omezování dodávek elektřiny, žádné utahování kohoutků s ropou… Pípy vám zavřeme, holoubátka!“ Co na to podle tebe řeknou?

DM: (rozzáří se) Nic! Vůbec nic, můj pane! Zase zalezou do hospod!

VP: (vytahuje dva Kozly s ruskou etiketou, nalívá do sklenic a připíjí) Tak to vidíš, můj věrný Dmitriji, já ti to říkám pořád – pro samou vodku na pivo nevidíš! Tak na naši Pivní Gubernii!

(konec hry, herci se uklánějí a děkují publiku, dokud neskončí potlesk vestoje, ovace přijímají se skromností, a pohledem dávají najevo, že to ne oni, to autor byl tak vynikající)