Muhammad hřímal na celé shromáždění nové verše súry, která mu byla zjevena těsně před touto pravidelnou páteční modlitbou: „Lidé byli národem jediným a posal Bůh proroky jako hlasatele i jako varovatele a...“
„...Hele, bude něco vo proco...proroko...pro – ro – cích, to bejvá dobrý...“ ozval se najednou do dramatického přednesu opilý hlas ze zadních řad věřících.
„...a...a...ééé...a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti...“
„...Leda prd, ty vykastrovanej...škyt... velbloude *, to bude zas vo židech! Ale to bejvá...škyt...eště lepší...“ přerušil proroka jiný, ovšem podobně podnapilý hlas.
Muhammad na chvíli zavřel oči, aby se uklidnil. Od příchodu do Medíny se novému náboženství dařilo, to ano, nicméně se velmi brzy objevil závažný problém – Medína byla, kromě poslední čerpací stanice pro velbloudy před Mekkou, především největším vinohradem na arabském poloostrově. Velmi neblahým důsledkem tohoto faktu bylo, že většina věřících byla permanentně opilá a neustále vyrušovala Muhammadova prorocká vytržení škytáním, chrápáním a hlavně nejapnými poznámkami.
Muhammad, když oči opět otevřel, si všimnul, že někteří věřící následovali jeho příkladu a upadli v nastalém kratičkém tichu do polospánku. Proto radši rychle pokračoval: „...A nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož uvěřili...“
„Hele, to sme my, chlapi!!!...“
„...k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé...“
„Pssst, hele, Muhammad, něšlo by to dneska už ukončit? Židi, ta sebranka odpadlická, stáčej dneska nový víno a nabízej mimořádnou cenu, tak bych tam rád zašel, než to křesťani vykoupěj...“ zašeptal tentokrát z první řady majitel medínské nálevny Musá.
„Tak a už toho mám dost!!!“ vypěnil najednou Muhammad, který touto poznámkou naprosto ztratil nit zjevení, „už mě tady tím opilstvím štvete, cožpak nevíte, co Bůh říká o alkoholu???“
Většina věřících byla tímhle výbuchem zaskočena a navíc vůbec netušila, co vlastně Bůh o alkoholu říká, ale z pravého rohu se ozval trhovec Alí, známý, pokud byl zrovna střízlivý, svou výbornou pamětí. Dnes, už jenom proto, že se vůbec dostavil, pravděpodobně střízlivý byl. „No, pokud si já pamatuju, tak to celkem podporuje, řikal něco jako „chlastejte si, co chcete, když už se s tim dělám“, teda ne úplně doslova, že jo...“
„Jo?“ Muhammad poněkud znejistěl, protože sám tušil, co Bůh říká o alkoholu, pouze velmi mlhavě. „Tak počkat, to si musím najít...“ a začal se přehrabovat v haldě svitků, na níž měl svá zjevení zapsaná. „Sakra, už toho začíná bejt trochu moc, kdo se v tom má vyznat, chtělo by to pomalu začít číslovat...vymysleli už jsme arabský číslice?“
„Kráva“ prohlásil Alí.
„...Co? Jaká kráva, co to s tim souvisí??“ vzhlédl Muhammad zmateně od hromady.
„No kráva to myslim začínalo, to zjevení...nebo se tam vo ní aspoň mluvilo...“
„Kráva, kráva...a jo, tady to je! ...A z plodů datlovníků a z hroznů opojný nápoj získáváte i stravu výtečnou – a také v tom je znamení pro lid rozumný...hmm“
„No fajn, tak to se to vyřešilo a já teda du...“, začal se rychle zvedat Musá, který tušil, že víno z trhu rychle mizí.
„No tak počkat!“ Zastavil ho rázným rozkazem Muhammad, „to je sice možný, tohleto, ale dnes jsem měl další zjevení o alkoholu, slyš, lide věřící...“, načež se odmlčel. Když jeho mlčení trvalo několik minut, začal být Musá netrpělivý.
„Ehm, promiň, ale tak co teda říkal?“ zeptal se nakonec zdvořile, nechtěje proroka opět rozčílit.
„...Počkejte, sakra ne, to nejde takhle hned...to musí mít nějakou formu a verš...ééé...jo, už to mám! Říkal: Dotazují se tě na víno a na hru majsir **...“
„Teda rád bych upozornil, že se nikdo nedoto..tazo..val...“ vložil se ve své světlejší chvilce jeden z opilců vzadu.
Muhammad se tím tentokrát z míry vyvést nenechal: „...dotazují se tě na víno a na hru majsir. Rci: v obou z nich je pro lid hřích těžký i užitek, avšak jejich hřích je těžší, než užitek. Tak, tady to máte!“
„No výborně, ovšem my jsme snad schopný si z něj vzít jenom ten užitek, ne, chlapi?!“ Rázně se do věci vložil Musá, který tušil nebezpečí pro svůj podnik. „No řekni, Muhammad, není snad užitek pro Boha, když mi prodá žid, pes Písmo překrucující, víno pod cenou? A užitek z toho maj i ostatní, prvních padesát muslimů má u mě dneska víno za polovic!“
Na tuto poznámku se s neskrývaným jásotem zvedlo celé shromáždění a hnalo se z Muhammadova dvora, kde modlitby probíhaly, ven. Prorok osaměl a ještě dlouhou chvíli se s nechápavým výrazem koukal na opuštené prostranství.
Následujících několik týdnů se tedy, navzdory novému zjevení, situace nijak nezměnila a z Muhammadova dvora se vždy v pátek linula opojná vůně lihu, kvůli které se jeho kravám dokonce zdrclo mléko. Muhammad by rád udělal ve věci alkoholu jasno, zejména potom, co mu několik opilců nablilo do studny, do které navíc potom jeden spadl celý, ale zjevení se tentokrát nedostavovalo. Tedy, abychom byli historicky přesní, zjevení se dostavovala, nicméně nebyla k tématu alkoholu, vyskytovalo se v nich hodně žen a málo oděvů a Muhammad upřímně pochyboval, že může většinu z nich interpretovat věřícím, ba postupně pojal podezření, že jsou spíše dílem Satanova pokušení a nemají proto náboženské sdělení vůbec žádné. Až jednou, když si v nešťastné chvilce sám výrazněji zavdal vína, dostavilo se v ranní kocovině toužebně očekávané zjevení, v němž hrálo hlavní roli právě víno. Muhammad proto následující pátek přišel na shromáždění v dobré náladě, kterou mu nedokázal vzít ani Alí, který byl tentokrát schopen dostavit se až s pomocí dvou, nutno dodat, že podobně opilých, kamarádů a na Muhammada se hned vyčítavě obořil: „Hele, Muha-deme...“
„Jo, deme“, začal se opět okamžitě zvedat jeden z jeho přátel.
„..Počkej, vykas...trovovanej velblde...oude, teďka hovo...řim tady s Muha...meme...dem...hele, proč ty to jako...nemůžeš dělat ty shro...shromáž...dě...ní dřív, já bych se aspoň nemusel tento..zveda...dat z hospo...dy a cho...chodit sem...“
„Dřív? Ale vždyť je teprve poledne...“, odpověděl Muhammad téměř vesele.
„Jo...jako bych...nic netento...neřek...tak to sem...asi byl v hos...hospodě už vod včerejška...“
„Tak, tomu právě učiním já, teda laskavý Bůh, buď pochváleno jeho jméno, přítrž! Věřící lide, mám totiž nové zjevení! ...Jako první věc, ještě než se k tomu dostaneme, musíme začít výrazněji prosazovat příkaz zahalování žen, mě z toho hrábne...ale hlavně, zjevení! Vy kteří věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte...“
„...Co? Kde? Proč se...kou-káš na mě??“ zeptal se zmatený Alí.
„....tak mi bylo zjeveno a tak musíte činit, jelikož je to vůle Boží“, zakončil Muhammad téměř triumfálně.
„No, tak to je celkem fér...“ ozval se vinárník Musá, který očekával tvrdší zákaz a kterému se tudíž výrazně ulevilo. „Ale to teda znamená, že jindy se jako chlastat může...?“ ujišťoval se přece jen raději.
„No...pro mě za mě, pokud nebudete opilí tady, tak si dělejte co chcete, pokud to teda Bůh nezakázal taky...a teď se všichni pomodlíme...“
„Výborně...hele, pomodlíme se někdy příště, křesťani dovezli ze Sýrie zkvašenej ječmen...výborný pití, ale rychle se mi to kazí, takže pánové, prvních třicet muslimů pije za polovic!!“ křičel ještě Alí, zatímco se už prodíral davem, který se na toto prohlášení opět celý valil ke vratům. Muhammad měl z nového zákazu takovou radost, že se tentokrát už ani nerozčiloval a spokojeně se vrátil do domu.
Jak se však ukázalo už příští týden, jeho radost byla předčasná. Věřící sice zákaz respektovali, hlavně proto, že Musá, který si to nechtěl u Muhammada dál zavařit, mu přizpůsobil otvírací dobu a zavíral ve čtvrtek už po setmění a v pátek ráno raději neotvíral vůbec, ale právě díky tomu se začal projevovat další problém – věřící, kteří nemohli ranní kocovinu zahnat zkvašeným ječmenem, se totiž na modlitbu trousili s monstrózní opicí. Škytání nahradilo hromadné mručení, které vydávali nebozí dehydrovaní muslimové, přičemž chrápání nejen že nevymizelo, ale ještě nabralo na intenzitě. Rozjařené poznámky byly nahrazeny podrážděnými prosbami, jestli by Muhammad nemohl o tom posledním soudu hovořit trochu tišeji a většina shromáždění byla ukončena předčasně nedočkavými opilci, kteří se těšili zpět do hospody.
Po několika týdnech byl proto Muhammadovi, který už začínal ztrácet trpělivost, zjeven nový zákaz, který hned zatepla přednesl trpícímu shromáždění.
„Tak dost, pánové, dobrotivý Bůh, budiž pochváleno jeho jméno, s váma měl nebetyčnou trpělivost, ale už ho začínáte pomalu srát! Takže slyšte, co mi Bůh, budiž pochváleno jeho jméno, zjevil včera v noci: Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsir nepřátelství...“
„Co do toho furt plete ten majsir?“ zamumlal Alí k sousedovi tak, aby ho Muhammad slyšel a připlácl si na hlavu mokrý hadr.
„...Hele, je to Boží zjevení, já to jenom tlumočim, tak poslouchejte... Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsir nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy?“
Nutno dodat, že vzhledem k právě prožívaným mukám byla drtivá většina věřících ochotna o této otázce vážně uvažovat. Kdo však ví, jak by to s celým zákazem a islámem vůbec dopadlo, kdyby se neozval Musá, rozlícený k nepříčetnosti: „Tak a už toho mam tak akorát dost! Náboženství je to dobrý, otázky pekla beru, že musim starou navlíkat do prostěradla je dokonce velká výhoda. Ale na kšeft mi nesahej, to teda ne! Tady já končim, du ke křesťanům!“ A s touto poslední poznámkou vyrazil ze vrat. Ještě z ulice bylo ale slyšet jeho hromový hlas: „Prvních třicet křesťanů pije zadarmo! Muslimům, těm psům neveřícím, nenalejvám!!!“
* "Vykastrovaný velbloud" je ještě dnes v arabských zemích rozšířená nadávka
** Majsir byl druh primitivní hazardní hry, která se většinou hrála o rozčtvrcený dobytek – každý účastník vložil stejný podíl a následně se o části losovalo; hazard spočíval v tom, že první vylosovaní získali více, než vložili, na poslední se nedostalo.
Citované verše súr Písma (které skutečně vznikaly chronologicky v tomto pořadí):
Na závěr bych chtěl prohlásit, že, ač to tak pravděpodobně nepůsobí, se nesnažím zesměšnit Proroka, islám ani jeho věřící. A Korán doporučuji k četbě, je to, na svatou knihu, zajímavé čtení.
Přidejte komentář
Petr