"Novoroční" bilancování českého pivovarnictví za rok 2021

Podstatnou část viny totiž nese rovněž Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, který mi v posledních letech sebral mou nejoblíbenější pivovarsko-badatelskou hračku, tedy každoroční Pivovarský kalendář, který mi po léta přinášel do detailu rozepsané údaje o výstavech (skoro) všech českých pivovarů a minipivovarů. Tento kalendář bohužel vyšel naposled v prosinci 2020, a místo aby obsahoval data o výstavech českých pivovarů za rok 2019, obsahoval pouze seznam těchto pivovarů. No a o rok později už pro jistotu nevyšel vůbec.

Dlouho jsem tedy čekal a snažil se k těmto datům dostat, abych vám mohl zprostředkovat odpovědi na hlavní otázky především ohledně toho, jak na české pivovary a minipivovary dopadla covidová pandemie, leč marně. Při loňském bilancování jsem z toho ještě vybruslil s tím, že do roka se k těm datům nějak dostanu a doplním si je, ale letos už je potřeba si to přiznat – pořádná data o tom, kolik piva který český pivovar vyrobil, máme za rok 2018. Dál už to jsou jen útržkovité údaje od několika pivovarů, které na tom zjevně jsou dobře, a tak své výstavy zveřejnily. Dost málo na to, abychom si zde řekli, kolik minipivovarů úspěšně přerostlo v malé regionální průmyslové pivovary, a kolik průmyslových se naopak propadlo mezi minipivovary, a další statistické lahůdky...

Když si s těmito daty hrajete 10 let, tak se vám moc nechce ty postupy jejich vyhodnocování nějak měnit, ale v zoufalé situaci, kdy Výzkumný ústav pivovarský a sladařský data o výstavech českých pivovarů nezná a zjevně mu to nijak nevadí, mi nezbylo než se obrátit na jedinou instituci, která data o produkci pivovarů prostě někde mít musí – na Celní správu ČR. Daňová přiznání jsou hned po Božím desateru prostě zákonem nejvyšším, a kdo ty daně vybírá, ten nemůže nevědět, k jakému objemu piva se ta která příchozí platba od pivovaru vztahuje.

A měl jsem štěstí – odpověď od Celníků mi přišla takřka obratem a veskrze kladná. Za jednotlivé pivovary mi sice data nedali, ale z poskytnutých dat se toho i tak dá vykoukat docela dost, a data pokrývají posledních 15 let včetně již zpracovaného loňského roku 2021. Takže zkrátka, dostal jsem na hraní databázi novou, jinou, ale rozhodně rovněž zajímavou.

Tak hned na úvod, kolik korun byste si tipli, že Česká republika vybere na daních pouze za uvařené pivo – tedy na spotřební dani? Já vás nebudu dlouho napínat, každoročně to je zhruba 4 až 5 miliard Kč. Jako díru ve státním rozpočtu to sice nezalepí, ale sumička je to rozhodně pěkná. No a co nám s tím udělaly dva covidové roky a lockdowny? Ten pokles vidět je, ale katastrofa to není.

Nepropadejme však mamonu a pamatujme, že peníze nejsou všechno – nás pivaře samozřejmě zajímají především hektolitry, že? No a tady právě začínají problémy. On ten daňový systém totiž zas tak jednoduchý není a dostat se od vybraných peněz k uvařeným hektolirům záleží na několika věcech. Tak za prvé, jsou pivovary pro daňové účely rozdělený do šesti velikostních kategorií, což je vedeno rozhodně ušlechtilou myšlenkou umožnit menším pivovarům v konkurenci obrů platit nižší sazbu spotřební daně.

Přehledně to naleznete zde a také v tabulce níže. V krátkosti – minipivovary s výstavem do 10,000 hl na spotřební dani platí jen poloviční sazbu než velké pivovary s výstavem nad 200,000 hl. Ty sazby se pak kompletně navyšovaly od roku 2010 – proto taky ten skok v objemu vybraných daní od roku 2010 na předchozím grafu.

Až posud asi v pohodě (pokud ne, tak se ke článku vraťte zítra střízliví, v kocovině jdou datové analýzy nejlépe...). Problém je, že tyhle sazby se neplatí z uvařeného hektolitru, ďábel je skrytý v tom „za každé hmotnostní procento extraktu původní mladiny“. Já na tu větu teda zíral asi půl hodiny, než mi to došlo – prostě kolikátku pivo uvaříte, tolikrát tu vaši sazbu vynásobíte a máte hektolitry. Pokud jste minipivovar a vaříte jenom desítku, tak zaplatíte 16x10, tedy 160 Kč, za každý uvařený hektolitr. Pokud vaříte jen dvanáctku, tak to bude 16x12 Kč, takže 192 Kč, atd.

A tím se dostáváme k hlavnímu problému, po jehož zdolání, už se budeme jen radostně kochat v krásných grafech. Celníci mi poskytli data o tom, kolik se v každém roce vybralo peněz od každé velikostní kategorie pivovaru, a dejž jim za to Pán Bůh věčnou slávu. A také mi ve své dobrotě poskytli data o tom, kolik hektolitrů se v každém roce uvařilo piv všech stupňovitostí. Abych se tedy dostal od korun k hektolitrům, musel jsem si pro každý rok spočítat průměrnou stupňovitost veškerého uvařeného piva (jako kdybych všechno české pivo slil do jednoho obřího kýblu a změřil stupňovitost té výsledné břečky), a pak ty vybrané peníze vydělil součinem sazby daně a průměrné stupňovitosti piva v tom roce – a heuréka, hektolitry byly na světě! Je v tom teda skrytá trochu prasárna, že tu průměrnou stupňovitost přiřazuju stejně všem velikostním kategoriím pivovarů (ačkoliv by se dalo předpokládat, že minipivovary budou spíš vařit v průměru o něco silnější piva), oko statistických odborníků to bude dráždit, ale vy si toho ani nevšimnete...

No a co jsem tedy zjistil? Následující graf ukazuje přepočet vybraných daní na spotřebu piva v hektolitrech, a vy si teď možná řeknete – „dyť je to úplně to samý, jako prve?!“. No a v podstatě ano, stabilní situace a poslední dva roky pokles.

Ale hned poté se už můžeme podrobně podívat na to, jak se vyvíjí situace právě s tou stupňovitostí. Po celé sledované období nám setrvale roste, a v průměru se od roku 2006 stupňovitost českých piv zvýšila o celý procentní bod ze zhruba 9,6 na zhruba 10,6. Určitě jste slyšeli o tom, že Češi mají stále více v oblibě ležáky na úkor výčepních piv – tady to je vidět úplně názorně.

Pokud vás ani tohle nijak neohromilo, pak dobrá, koukněte tedy na toto. Na vysvětlenou – to šedivý jsou desítky (ve skutečnosti piva o stupňovitosti 9-10, takže Celníci to uvádí jako devítky), to modrý jsou dvanáctky (pro Celníky jedenáctky), to žlutý mezi tím jsou jedenáctky, ty malý srágory dole jsou piva slabší než desítky, a to nahoře naopak třináctky a ještě silnější piva. Vidíme, že výčepní desítka v ČR opravdu vyklidila pole – z nějakých 9 milionů hektolitrů v roce 2006 spadla na ani ne 2 miliony loni. Na její místo nastupují jedenáctky, dvanáctky i silnější piva. Celkově toho vypijeme o něco méně (stále pochopitelně s přehledem nejvíce na světě), ale dopřáváme si silnější piva.

Jistě víte, že redakce Pivídek má ráda minipivovary, a autor těchto výročních zpráv jim vždycky fandí, aby ve statistikách dopadly co nejlépe (aniž by samozřejmě data jakkoliv falšoval, to je u poctivé analýzy dat zcela nepřípustné, férové je ukazovat skutečná čísla, především pak ta, která se vám nejvíce hodí). Jak si tedy české minipivovary ve srovnání s většími konkurenty vedou? Následující graf vám toho asi mnoho neřekne...

Velké pivovary nad 200 tisíc hektolitrů ročně prostě mají pořád asi 90 % trhu, no a všechny ostatní se nějak dělí o ten zbytek. Tak ale nechme tedy ty největší chvilku stranou, ať si tu dominanci užijí, a podívejme se blíže na ty ostatní.

A tady už ten vzestup minipivovarů vidíme krásně. Z podílu okolo 0,2 % v roce 2006 se postupně vyšplhaly až na více než 3 % loni. A co více – postupně i předběhly všechny ostatní kategorie pivovarů! Minipivovarů už je zkrátka tolik (aktuálně téměř 500), že dohromady uvaří více piva, než všechny pivovary s výstavem 10-50 tisíc hektolitrů ročně dohromady, než všechny s výstavem 50-100 tisíc hl ročně, atd. Český pivní trh se v tomto směru opravdu od základu mění – a to zcela bez ohledu na covidovou krizi, o níž se říkalo, že minipivovarů uškodí nejvíce, protože jsou nejvíce odkázány na prodej piva v dlouhé měsíce zavřených restauracích. Nic takového se ale neděje, české minipivovary loni poprvé v historii dohromady uvařily (a prodaly) více než 400 000 hektolitrů piva.

Tak jsme se pokochali, a teď si pojďme říct i ty méně příznivé věci. Dva covidové roky se tolik nepodepsaly na již existujících minipivovarech, to je jistě výborná zpráva, podepsaly se ale zásadně na těch, které by jinak mohly vzniknout, ale nevznikly.

Místo obvyklých 50 nových minipivovarů ročně, jich v obou posledních letech vzniklo jen okolo 25. Zatímco v prvním covidovém roce jsme žádný nárůst počtu zavřených pivovarů nezaznamenali, loni už to bylo horší – v roce 2021 to muselo „zabalit“ 17 pivovarů. A to je nejvíce za hodně dlouhou dobu, konkrétně od roku 1949, kdy nám tady soudruzi v rámci zavádění centrálně plánovaného hospodářství likvidovali jeden pivovar za druhým, v onom roce to bylo přesně 41 pivovarů, o rok předtím dokonce 62. Takže tak špatně na tom zatím nejsme, a pivovarů i loni pořád více vzniklo než zaniklo, ale už jen těsně.

„Co tam máš dál?“, tážete se asi v naději, že už se příval dat a grafů chýlí ke konci, a vy si konečně zajdete na skutečné pivo. Tak ještě jednu věc mám na srdci – moje největší „láska mezi pivovary“ jsou obnovené pivovary – tedy historické budovy dávných pivovarů, do nichž se vaření piva po mnoha desetiletích znovu vrátilo. Pokud sdílíte stejnou obsesi, tak vás mohu potěšit tím, že obnovování těchto budov pokračovalo i v uplynulých pandemických letech, a těchto z popela povstavších pivovarských Fénixů dnes v ČR napočítáme již plných 56!

No a na úplný závěr se můžete pokochat tím, co uvádím každý rok, a co budu uvádět, i kdyby mi už nikdo neposkytl vůbec žádná data – tedy „pánvičkový graf“ o počtu všech pivovarů v ČR dohromady od roku 1900 dodnes. Na ten totiž žádná cizí data nepotřebuju, to je pouze grafické znázornění naší pivídkovské databáze všech pivovarů, a pokud budem živi, tak tento graf vám s drobným párměsíčním zpožděním nadělíme na každý Nový rok.

Takže v snad již post-pandemickém, byť jinak asi značně neklidném roce 2022 přeji českým pivovarům, a samozřejmě i vám jakožto věrným konzumentům jejich piv vše dobré a mnoho úspěchů a krásných pivních zážitků.