Cestování za pivem, díl 12. - Faerské ostrovy

Přiznávám se, že tentokrát to bude opět více o cestování a méně o pivu. Ono také koho by napadlo se vydávat na zapomenuté malé souostroví uprostřed Atlantiku, patřící pod dánskou správu, kvůli pivu? A koho by napadlo se tam vydávat vůbec? No, jednoho našeho kamaráda ano a tak jsme se tam i se skupinkou dalších přátel ocitli v květnu 2019 s mojí budoucí ženou také. A když už jsme tam jednou byli, tak už naopak bylo jen přirozené, že se podíváme i na to, jak to Faeřané mají s pivem.

Z tohoto pohledu se na naši ani ne týdenní návštěvu lze dívat ze dvou zcela odlišných perspektiv - buďto jako na katastrofu, protože se nám podařilo navštívit pouze dva pivovary. Nebo jako na nevídaný úspěch, protože jsme tím zároveň navštívili všechny pivovary, které jste v té době mohli na Faerských ostrovech najít.

Trocha pivní historie...

Pojďme si na úvod říct něco o historii faerského pivovarnictví. A vůbec se nebojte, bude to velice rychlé, co byste taky čekali. První pivovar na ostrovech byl Restorffs Bryggjarí, situovaný v hlavním městě Thórshavn (čte se Tó(r)šaun, abyste byli za znalce), který byl založen už v roce 1849. Ten fungoval až do roku 2007, kdy šlo mimochodem i o jeden z nejstarších stále fungujících pivovarů v celém Dánsku. Už v roce 1888 ho doplnil Föroya Bjór v druhé největší ostrovní vesnici Klaksvík (dobře, říkejme tomu město, má to 5000 obyvatel). Ten vydržel až do dnešních dob a po konci svého dlouholetého konkurenta se stal hlavním a na nějakou dobu i jediným výrobcem zlatého moku na ostrovech.

Nevydrželo mu to však dlouho. Už v roce 2010 ho doplnil minipivovar Okkara Bryggjarí. Ono tedy s těmi klasickými pojmy “minipivovar” a “průmyslový pivovar” tu musíme být trochu opatrní. Podařilo se mi najít výstav pivovaru Okkara za rok 2018, který byl 4000 hl. Jeho větší konkurent bude mít sice více, ale briskními výpočty z dostupných dat mi to vychází na nějakých 15-20 tisíc hektolitrů a rozhodně se jedná sice o průmyslový, ale velmi malý podnik. Přece jen faerský trh je uzavřený a s 50 tisíci obyvateli a částečnou prohibicí, ke které se dostaneme za chvíli, z toho žádné zázračné výstavy nevykouzlíte.

Pivovar Okkara. Jak vidíte, tak pivovary jsou pohříchu asi to nejméně fotogenické, co na Faerských ostrovech najdete...

Ovšem pozor, mezi vlnami, útočícími dnem i nocí na pobřeží Faerských ostrovů sem dorazila i ta vlna pro nás nejmilejší, minipivovarská. V roce 2021, tedy až po naší návštěvě, přibyl do místní pivovarské rodiny nanopivovar Biskupskelda. Co znamená “nano” v místních už tak “mikro” podmínkách se neodvažuji odhadovat, nicméně už samotná jeho návštěva bude pro pivního turistu velkou bojovkou - nachází se ve vesnici Vágur (zde se o městě už opravdu mluvit nedá) na nejjižnějším ostrově Suðuroy. Ten je od hlavní části souostroví vzdálen asi 50 km a dostanete se na něj pouze trajektem.

To návštěva dalšího projektu, pivovaru OY, nebude takovou výzvou. Měl otevřít koncem minulého roku v Thórshavnu, nicméně kromě této noticky z května 2021 se mi nepodařilo najít nic o tom, že by k tomu skutečně došlo. Však to známe - pokud faerský úřední šiml kulhá aspoň z poloviny tak jako ten náš, termíny jsou pouze od toho, aby bylo co nedodržet.

Nabídka faerských pivovarů

To jsme si - uznáte, že velmi krátce - zrekapitulovali obecnou situaci na faerském pivním trhu. A co dodat o faerských pivech jako takových? Zde bych mohl být ještě stručnější - jsou velmi dobrá, velmi drahá a poměrně těžko dostupná.

Co se týče nabídky obou faerských pivovarů, je dosti široká - každý z nich má v nabídce přes tucet druhů, do čehož nepočítáme jednorázové nebo občasné várky, které jsou také poměrně časté. Samozřejmě převládají klasické spodně kvašené “Pilsnary”. Zejména Okkara, jako menší a progresivnější, má pak i více druhů svrchně kvašených piv typu Ale, IPA apod. Oba pivovary nabízí i piva typu Stout a další velmi silné kousky kolem 10 % obsahu alkoholu. Nejnovější pivovar Biskupskelda zahájil prodej odvážně pivem typu NEIPA. Co si pamatuji, tak chuťově jsou piva spíše sladovější, hutná, méně prokvašená, ale vůbec ne špatná.

Faerský piják to nemá snadné - ani levné...

Poslední “druh” piva, o kterém se musíme zmínit, je tzv. “Ljóst Pilsnar”. To jsou lehké pilsnery s obsahem alkoholu do 2,7 % a do dnešních dob jsou to jediná piva, dostupná v běžných supermarketech. Silnější piva, vína a další alkohol je možné koupit pouze ve státem vlastněných Rúsdrekkasøla Landsins. Až na Faerských ostrovech jsem na vlastní játra docenil, jak regulace může skutečně omezit pití alkoholu. Tyto státní prodejny mají totiž málo poboček a výrazně omezenou otevírací dobu (pondělí - pátek 10h-17:30h, sobota do 14h). A to není zrovna nejvhodnější kombinace, pokud brzy ráno vyjedete na výlet mimo civilizaci a vracíte se až večer. Většinu dní se nám tak stalo, že jsme prostě neměli možnost nějaké pivo nakoupit a museli se spokojit právě s Ljostem, nejčastěji s Ljóst Pilsnar či Organic Light od Föroyi, slabší kusy pili dokonce limonády.

“A co zajít do hospody?”, je otázka, která vás určitě napadne. No ano, mnoho jich sice není, ale v těch několika městech na ně narazíte. Tím se ale dostávám k mé poslední charakteristice faerského piva. Točené je totiž opravdu drahé. Pokud mě paměť neklame, bylo to v roce 2019 v přepočtu nějakých 300 korun (tj. 12 Euro) za půllitr. Vzhledem k tomu, že jsem právě během této dovolené oslavil dvaatřicáté narozeniny, řekl jsem si, že na to jeden večer nebudu hledět - nicméně pokud necháte v hospodě dva tisíce pouze v pivu a ani se pořádně neopijete, tak to našince přece jen zabolí. Myslím si, že je to nejdražší pivo, které jsem vůbec pil.

V baru Sirkus v Tórshavnu. V mém výrazu vidíte radost smíšenou se zoufalstvím, jelikož lok piva mě právě stál asi padesát korun. Mimochodem se omlouvám, že jsem zatím na většině fotek, dál už to napravíme...

A s touto optimistickou myšlenkou bychom mohli pivní část vyprávění o Faerských ostrovech zakončit. Protože jak jsem psal na začátku, kdo by sem jezdil kvůli pivu? Divoká rozeklaná krajina, vodopády, jezera, útesy, hory, malebné vesničky s trávou na střechách, papuchalci a mnohá jiná vzdušná a vodní havěť - to jsou ty důvody, pro které se většina z toho mála turistů na toto nádhedné souostroví odhodlá vydat. Nebudu se nad drsnou krásou tohoto místa příliš rozplývat, ale nedá mi to se s vámi nepodělit o fotky a některé praktické informace, které by vás třeba mohli na tuto neobvyklou dovolenou nalákat.

Praktické informace

I když může cesta na Faerské ostrovy znít exoticky, prakticky se neliší od jiných západoevropských destinací. Úroveň služeb je na té nejšpičkovější úrovni, místní jsou velmi přátelští a doslova všichni umí anglicky (a také faersky a dánsky, kdyby vám to pomohlo). Pár detailů, které si pamatuji a které by se mohly hodit dalším cestovatelům:

Příjezd - na Faerské ostrovy se dostanete pohodlně letadlem, nejlépe s jedním přestupem v Kodani. Cesta z Prahy vám bude trvat minimálně šest hodin (právě kvůli přestupu), ale zase ji můžete spojit i s delší zastávkou v Dánsku, tak jako my. Na ostrov létá skandinávský dopravce SAS a faerská národní aerolinka Atlantic Airways, která má na svém domácím letišti Vágar mnohem větší úspěšnost přistání (to jako ne, že by letadla běžně havarovala, ale stává se, že se kvůli špatnému počasí musí vrátit do Kodaně).

Ubytování - možností ubytování je dostatek nejen v Tórshavnu, nejlevnější je asi Airbnb, klasicky lze dobrá místa nalézt přes Booking.com. Lokace vás příliš neomezuje, zejména, pokud máte půjčené auto, což vysvětlím více v následujícím bodě.

Doprava po ostrově - Faerské ostrovy jsou nesmírně zajímavé, ale poměrně malé - respektive i díky velmi dobré síti silnic a podmořských tunelů, spojujících jednotlivé ostrovy, se z jednoho konce hlavního souostroví na druhý dostanete za hodinu a půl. Tedy pokud máte půjčené auto - což rozhodně doporučuji, protože vám to pak v kombinaci dává velkou volnost. Hromadná doprava samozřejmě existuje a je vynikající, i s autem z ní určitě využijte přívozy, spojující ty ostrovy, kam nevedou tunely. Více zde. A jako velmi netradiční a ani ne tak drahý způsob dopravy mezi ostrovy můžete vyzkoušet i helikoptéry, které provozují Atlantic Airways! 

Ceny + peníze - Faerské ostrovy patří samozřejmě i k těm nejdražším evropským destinacím. Ceny jsou podobné, možná i o trochu vyšší, než v Dánsku. V zásadě platí poučka, že v průměru věci stojí stejně korun, jako u nás, akorát jde o koruny dánské, resp. faerské (1 DKK = 3,30 CZK). No a upřímně k tomu možná i několik desítek procent přiražte.

Jak už jsem nastínil v předchozí větě, na faerských ostrovech jsou velmi hrdí na svou identitu, což se tedy neprojevuje tak, že by odmítali dánské dotace, ale mají například vlastní měnu. Vůbec se ale nebojte, faerská koruna je zafixována v kurzu 1:1 k té dánské a dánské peníze jsou na ostrovech stoprocentně platné. Problém je spíše naopak, protože faerským srandatiskem v Dánsku nezaplatíte a musíte ho vyměnit v bance - proto je lepší ho do poslední króny utratit za suvenýry, nejlépe za pivo.

Kdy a na jak dlouho přijet - my zde byli v květnu a měli jsme zřejmě neuvěřitelné štěstí na téměř bezmračné a bezdešťové počasí a také na toto období vysoké teploty (což bylo až kolem 15 stupňů Celsia). Obecně se doporučuje sem vyrazit od června do září, kdy je nejtepleji a nejmíň prší. Zase zde asi potkáte více turistů, i když nějakých návalů se asi bát nemusíte nikdy, přece jen to stále není moc objevená lokalita. Takže i vzhledem k naší zkušenosti doporučuji květen jako tajný tip, navíc zažijete už i velmi dlouhé dny.

To základní ze souostroví zvládnete vidět klidně i za 3-4 dny, ale především vzdálenější ostrovy, kam se dostanete pouze trajektem, můžete objevovat další týden či dva.

Co vidět

Krása faerských ostrovů, kde kromě fotbalových hřišť nenajdete rovné plochy a dominantním živlem je tu voda ve všech podobách, je pro vnitrozemské krysy opravdu nevšedním zážitkem. Více nechám na fotkách, kterých bude tentokrát požehnaně a ze kterých můžete získat i tipy na to, co konkrétně zde vidět.

Sørvágsvatn - největší jezero na ostrovech, které navíc leží přímo na kraji stopadesátimetrového útesu nad hladinou moře, do kterého stéká vodopádem

Cestou trajektem na ostrov Mikynes.

Ostrov Mikynes  je rájem papuchalků, které zde můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti, jaká se vám jinde na světě těžko naskytne (třeba v Norsku si na ně musíte brát dalekohledy...)

Vesnice  Vestmanna, kam se ještě do nedávna dalo dostat pouze pěšky

Ruiny kostela ve vesnici Kirkjubøur

Tórshavn

Pohled z nejvyšší hory soustroví, Slættaratindur (880 m. n. m.)

Klaksvík, druhé největší město, ve kterém se nachází pivovar  Føroya Bjór

Typické, stále naprosto běžné domky s travnatou střechou na ostrově  Kalsoy

Stovky metrů vysoké útesy na ostrově Kalsoy (u majáku Kallur)

Pokud vám nevadí, že voda má asi tak osm stupňů, najdou se na ostrovech i místa, kde se dá koupat

Pláž v zálivu u vesnice Tjørnuvik s nádherným výhledem je jednou z možností, kde se vykoupat...

Přestupu v Kodani můžete využít k návštěvě dánské metropole

I s malou mořskou vílou, která je opravdu malá...

Vsuvka na závěr - historie faerské prohibice

V textu samotném jsem vás nechtěl nudit dalším historickým exkurzem, ale vývoj zákazů pití alkoholu na faerských ostrovech je natolik zajímavý, že ho ve stručnosti shrnu aspoň v této poznámce.

Možná vás překvapí, že Faeřané nebyli nikdy v historii velkými pijáky. Uzavřenou komunitu začal dovážený alkohol ohrožovat až ke konci 19. století, kdy bylo hlášeno víc společenských incidentů a také mnoho obětí mezi rybáři, kteří nebyli sto synchronizovat své opilecké kolébání s tím způsobeným vlnami. Společenský odpor proti alkoholu narostl tak, že pod petici za jeho zákaz se podepsaly neuvěřitelné dvě třetiny dospělé populace souostroví. Rozhodnout o tom však museli v Dánsku a tam se jim do toho příliš nechtělo - však se se svým kladným vztahem k alkoholu dostali i do našich přísloví. Nakonec však bylo v roce 1907 uspořádáno referendum, jehož výsledek byl drtivě přesvědčivý - přes 96 % obyvatel ostrovů bylo pro zákaz prodeje, pouhých 137 ostrovanů by ho podpořilo!
Pokud jsou mé informace správné, pivovary vydržely a vařily v textu zmíněná lehká piva, limonády a podobně. K jistému uvolnění došlo až v roce 1928, kdy mohli obyvatelé ostrovů začít alkohol dovážet pro vlastní potřebu - jeho výroba byla ale pořád zakázaná a i dovoz byl omezen. Zajímavá je informace, že místním to zřejmě velké problémy nedělalo - většina z nich možnosti dovozu nevyužívala a když bylo v roce 1973 uspořádáno další referendum o tom, aby pivovary mohly vařit silnější piva, tak neprošlo. Milovníci piva to řešili inovativně - zakládali soukromé “pivní kluby”, v rámci kterých využívali své možnosti dovážet silnější piva, vařená mj. dle receptů obou faerských pivovarů na dánské pevnině.

Reálné uvolnění pro pivovary tak přišlo až roku 1980, kdy jim bylo umožněno vařit piva do 4,6 % alk., později až do 5,8 %. Další uvolnění, které situaci dostalo v podstatě do současného stavu, přišlo v roce 1992. Vznikly ony zmíněné státem kontrolované prodejny a vůbec poprvé (!) od zavedení prohibice bylo umožněno prodávat alkohol i v restauracích a hospodách.

Není se proto asi co divit, že spotřeba alkoholu je na Faerských ostrovech pořád poměrně malá - třeba průměrná spotřeba piva byla v roce 2020 57 litrů na osobu - a to se počítají jen ti starší 15 let. S našimi 140 litry na osobu - včetně kojenců - se to nedá srovnat!