Hluboká filosofie pivní reklamy

Před nedávnem jsme zde v jednom článku společně poodhalili blahodárný vliv alkoholu na filosofii. Dnes bych se rád zabýval otázkou, která s tímto vztahem souvisí – lze tento účinek vysledovat také u marketingových specialistů, druhu, kteří mnozí význační badatelé považují za chybějící mezičlánek vývoje mezi člověkem a opicí a který se v inteligenčních testech pravidelně umísťuje mezi potkany a pandy? Jinými slovy, je možné díky vlivu piva najít filosofii i v místě, kde bychom ji nečekali, to jest v pivních reklamách?

Odpověď je filosoficky nejednoznačná – ano i ne. Jistě, za většinou reklamních sloganů nelze hledat žádné jiné hluboké pravdy, než povrchní marketingovou lež. Schválně se pokuste nalézt skrytý smysl například ve sloganech „Šlechtic mezi pivy“ (Lobkowicz), „O stupeň lepší zábava“ (Zlatopramen – i když to by se alespoň dalo využít pro propagaci globálního oteplování), „Orosoná odměna“ (Kozel), či „Poctivé pivo“ (Litovel – i zde je ovšem nutné přiznat jistou dávku fantazie nutné k tomu, spojit takové sousloví právě s touto značkou).

Jiné slogany jsou naopak natolik tupé, že vyvolávají otázky po duševním zdraví jejich autorů a přímo vybízí k doplnění – například „Krušovice – chutnají jako tenkrát“ (pořád stejně hnusně), či „Louny – naše domácí pivo“ (vyráběné v jiném okrese). Pravým přeborníkem ve vymýšlení blbostí byl a bohužel stále je pražský Braník – až se zdá, že se v tomto případě jedná o rafinovaný komplot jeho vlastníka, pivovaru Staropramen, jak definitivně vymazat tuto druhdy solidní značku z českého trhu. Posuďte sami, zda následující slogany mohou sloužit k něčemu jinému – „Když máš páru, dej si Braník“, stále používaný „Draze jen chutná“, nebo zdaleka nejlepší mezi nejhoršími, „Pivo v každé lahvi“ (asi ve stopovém množství). Je s podivem, že tento pivovar nebyl již dávno vyšetřován pro porušení dobrých mravů v reklamě.

Na druhou stranu je pro člověka, který se dívá pozorně, mezi slogany možné nalézt až překvapivě geniální myšlenky. Já sám jsem byl k hlubokým smyslům, válejícím se na prázdných lahvích či bez pochopení vystavených na billboardech, slepý poměrně dlouho. Až jednou jsem si při bezúčelném zírání do výkladní skříně samoobsluhy (ne, nepopíjel jsem před ní pivo, tak špatně na tom zatím nejsem) všiml plakátu Staropramenu, na němž bylo napsáno, že „Žiješ jen jednou“. A mě došlo, že je to pravděpodobně nejelegantnější popření východních filosofií, věřících v koloběh inkarnací, jaké jsem kdy viděl.

V té chvíli jsem měl z tohoto objevu takovou radost, že jsem právě v duchu těchto zavržených teorií prožil nižší stupeň nirvány – a přede mnou se otevřely brány do světa filosofie pivních reklam.

Od té doby se na pivní značky skrze tuto reklamu dívám jinak, jako na přemýšlející osoby s vlastními názory. Proti skeptickému Staropramenu stojí náboženský fanatik staré školy Radegast, který vidí jedinou spásu v utrpení na tomto světě, díky němuž snad dojde vykoupení v pivním nebi, neboť, jak tvrdí, „Život je hořký“ a dodává servilně „Bohudík“. Hloubavá Plzeň nabízí k přemýšlení zenový koán o tom, že „To pravé bohatství se skrývá uvnitř“. Podobně meditativně je naladěn i přerovský Zubr, který nás povzbudí tvrzením „V každém z Vás je bojovník“. To ovšem trefně doplňuje šťouravý skeptik Samson, když dodává, že ale „Vítěz může být jen jeden“. Bernard potom ví, že „Svět se zbláznil“ a tvrdí, že jde „Vlastní cestou“, i když se zdá, že spíš jako typický salónní anarchista, snažící se navštěvovat jen „lepší“ podniky, pouze planě řeční.

Takto bych mohl pokračovat dále, ale domnívám se, že bude lepší, když vás nechám poodhalit další pivní filosofy samotné. A nezapomínejte přitom, že část jejich moudrosti, pokud ji znáte, se může dostat trávicím traktem i do vás, podobně, jako ovlivňuje tvůrce jejich reklam. Což je mimochodem vzhledem k řečenému další důvod, proč nepít Braník.