Pivovarská "nej" aneb rekordní pivovary, 2. část - rekordy nezeměpisné

Největší pivovar

Samozřejmě jako první se nabízí kategorie největšího pivovaru. Tu však vezmeme jen krátce, jelikož není příliš zajímavá. Určit konkrétní pivovar s největším výstavem na světě se ani snažit nebudeme a vezmeme za vděk největší pivovarskou skupinou. Této kategorii dlouhodobě vládne nadnárodní moloch Anheuser-Busch InBev, který v roce 2019 vyprodukoval více, než 561 milionů hektolitrů piva, čímž se mimochodem podílel na celosvětové produkci z 29,3 %. Patří do něj více, než 500 (!) značek, z těch známých třeba Budweiser, Stella Artois, Beck’s nebo Corona. V českých zemích však po odprodeji skupiny Plzeňského Prazdroje vlastní jen pivovar Samson a to i jako chladnou kalkulaci ve sporu o značku Budweiser.

Světové sídlo AB InBevu je v belgickém Leuvenu v areálu pivovaru Stella Artois. Zdroj fotky: www.tijd.be

Zajímavější je pořadí na dalších místech, kde se mezi druhý Heineken (241 mil. hl, 12,6 % trhu) a čtvrtý Carlsberg (112,5 mil. hl, 5,9 %) vklínil čínský China Resources Snow Breweries (114 mil. hl, 6 %). V první desítce jsou pak z čínských skupin ještě Tsingtao a Yanjing na šestém, respektive osmém místě. Je vidět, že čínský drak začíná dostávat žízeň, což je jedině dobře, třeba se po pár pivech uklidní a přestane dělat vylomeniny. A jen tak pro srovnání, aby bylo jasnější, v jakých obrovských množstvích se zde pohybujeme, tak produkce celé České republiky byla pro rok 2019 odhadována na 21,6 mil. hl, kteroužto hranici překonalo na světě hned patnáct pivovarských skupin. A zmiňovaný AB InBev vyprodukoval jen nepatrně méně piva, než je produkce dvou pivně největších zemí světa, tedy Číny a USA, dohromady.

Český rekordman: Zřejmě nepřekvapí, že u nás na celé čáře vyhrává skupina Plzeňský Prazdroj, která s 11,7 mil. hl. (2019) zajišťuje přes polovinu české výroby piva. Plzeňský pivovar pak bude celkem bez problémů okupovat i místo největšího samostatného pivovaru u nás.

(Poznámka: veškerá globální data pochází ze zprávy BarthHaas, která je spolehlivým zdrojem pivních ukazatelů v globálním měřítku a za jejíž doporučení děkuji redakčnímu kolegovi Kryštofovi).

Nejmenší pivovar

Pojďme rychle od těch hrozivých milionových částek a zaměřme se nyní na chvíli na opačný konec pivovarského spektra. Určení nejmenšího pivovaru není zdaleka tak triviální, jelikož se jim, nikoliv překvapivě, žádné mezinárodní reporty nevěnují.

Ono vlastnit nejmenší pivovar není ani žádné ekonomické terno a od jistého výstavu (tipnul bych si tak 50 hl za rok) to už z tohoto pohledu přestává být zajímavé úplně. Menší pivovary už jsou tak spíše koníčkem, případně doplňkem či zajímavostí k nějakému jinému byznysu. Zajímavé je z tohoto pohledu Švýcarsko, kde je zřejmě díky benevolentní legislativě velké množství mini-minipivovarů, které odpovídají spíše právě větším domovarníkům, nicméně svá piva mohou nabízet i k prodeji.

Pokud bychom ale hledali ten – zřejmě bezkonkurenčně – nejmenší pivovar, musíme se vydat do Spojených států. Tady byla roku 2011 slavnostně přestřižena pásečka u nového pivovaru Coney Island Brewing Company, který nespadal svou velikostí ani mezi mini, ani mikropivovary a na této stupnici bychom museli přidat ještě hodně řádů, abychom se dobrali správného označení. Dokonce i mé domovarnické náčiní, které jsem před lety z legrace překřtil na zeptopivovar (zepto je předložka značící řád 10 na mínus jednadvacátou) je větší, než byl tento regulérně fungující pivováreček. Byl totiž schopen vařit várky o objemu pouhého jednoho galonu, tedy přibližně 3,8 litru! Bohužel minulý čas je zde na místě, protože jak je nasnadě, jednalo se spíše o reklamní tah pivovarské společnosti Schmaltz Brewing Company, pro kterou nebyl pivovar zásadním aktivem. Když byl newyorský poloostrov Coney Island zasažen v roce 2012 hurikánem Sandy, prodala ho proto společnost novým majitelům. Ti zde sice pivovar ve větším obnovili a provozují ho doteď, nicméně o osudu minivarničky už žádné nové zprávy nejsou.

Takto nejmenší komerční pivovar vypadal. Nutno ocenit gravitační tříhrncovou sestavu, která evidentně činila z vaření tohoto piva snadnou záležitost. Můžeme se jen domnívat, že pivo zrálo v sousední ledničce. Zdroj: laughingsquid.com

Český rekordman: Na titul nejmenšího pivovaru u nás, který může své produkty prodávat široké veřejnosti, bych si troufal pasovat pivovar Nedomlel na pražském Žižkově. Toho s velikostí varny 30 litrů, umístěné navíc normálně v bytě, totiž hravě překonává i nejeden domovarník. O tomto nevšedním počinu se snad někdy příště rozepíšeme více.

Nejstarší pivovar

Pokud budete hledat nejstarší (více či méně nepřetržitě fungující) pivovar na světě na internetu, v češtině, angličtině i němčině na vás pevně a neochvějně vyskočí ten v bavorském Weihenstephanu. Také tam najdete, že první zmínka o pivovaru při místním benediktinském klášteře, v jehož areálu se tento nachází dodnes, je z roku 1040. Nebyly by to Pivídky, aby se v tomto podvědomém faktu, sdíleném světovou pivní veřejností, trochu nepošťourali.

Pivovar Weihenstephan. Zdroj: www.hopfenland-hallertau.de

Situace totiž rozhodně není tak jednoznačná - ne, že by mniši v tomto klášteře nevařili pivo už po nějaký čas, nicméně všude propagované datum 1040 je založeno na pravděpodobně zfalšovaném dokumentu. Nebudeme se tu pouštět do velkých birohistorických disputací, nicméně pivovar a zmíněný rok se společně objevili nejspíš až v 17. století při „úpravě“ opisu ze století 15. nebo 16., který se původně věnoval listině z roku 1146. Pokud se v tom ztrácíte, není to vaše chyba, je to opravdu zamotané, každopádně vzhledem k řečenému nelze brát datum 1040 jako moc pevně usazený fakt. Paradoxní je, že tento falzifikát neměl ani tak za cíl dokázat, že by byl klášterní pivovar tak starý, měl pouze doložit vůbec jeho historické právo vařit a prodávat pivo (které, vzhledem k tomu, že se museli mniši uchýlit k falšování, zřejmě mít vůbec nemusel).

Existuje tak sice celá řada nepřímých dokumentů, které na tradici vaření piva ve Weihenstephanu ve středověku ukazují, nicméně opět úsměvné je to, že první jednoznačný dokument je až z roku 1675 (!), kdy už samozřejmě máme pevné důkazy o mnoha jiných existujících pivovarech.

V kontextu oněch nepřímých důkazů bych se ještě zastavil u jednoho, který Weihenstephaner také rád používá, aby podpořil svou dlouhou tradici – totiž zmínku o placení desátků z pěstování chmele z roku 768. To je bezesporu důležitý dokument pro historii kultivace této plodiny, protože zhruba v tomto období se s ní vůbec začalo, ale s vařením piva nemá pravděpodobně společného vůbec nic. Tady je totiž třeba si uvědomit, že současné rovnítko chmel = pivo je záležitost mnohem mladší. Opět se tu nebudu pouštět do historické přednášky, ale chmel se v pivu ve větším množství začal používat až ve středověku a ani pak to nebyl nějaký raketový nástup, ale spíš postupné prosazování. Do té doby nebozí sládci ochucovali své výtvory doslova vším, co zrovna bylo k dispozici, nejlépe něčím, co nebylo zrovna zdaněné (pelyněk, řebříček, jalovec, plevel, co vám rostl za pivovarem…zde se fantazii meze nekladly). Nějaké experimentování s chmelem už pravděpodobně začalo dříve, ale v 8. století se jednoznačně pěstoval spíš jako léčivá bylina, takže jeho spojení s pivem je jen další falešnou weihenstephanskou stopou.

Ač toto muselo být řečeno, rozhodně tím nechci Weihenstephan nějak zbytečně dehonestovat. I když určitě nejsou bez viny na přiživování této historky, je pivovar v areálu kláštera na kopci nad řekou sám o sobě velmi malebný – a to nezmiňuji jeho pivní zahrádku. Za krátkou zajížďku při návštěvě Mnichova tak určitě stojí. Bez zajímavosti určitě není ani to, že pivovar je v rukou bavorského státu (a to nám naši politici vždy tvrdili, že stát tu není od toho, aby vařil pivo – jak vidět, záleží na prioritách) a ve spolupráci s mnichovskou Technikou také vychovává generace pivních odborníků. A právě z výzkumu tohoto pivovaru také pochází mnoho kmenů běžně rozšířených pivovarských kvasnic, mezi nimi asi nejslavnější W34/70 pro spodní kvašení ležáků, který používá i řada našich pivovarů. Svoje místo v pivní historii si tak Weihenstephan přece jen získal, a ne podvodem, ale poctivou prací, jak by to mělo v ideálním světě být. Tedy…on si to místo získal obojím, poctivou prací i podvodem, ale svět holt úplně ideální stejně nikdy nebude.

Zahrádka pivovaru Weihenstephan. Zdroj: www.braeustueberl-weihenstephan.de

Tak, teď, když jsme s velkou jistotou vyloučili jeden pivovar, který pravděpodobně nejstarší není, zbývá se zamyslet, který z těch ostatních tedy nejstarší je. Jak jsme viděli, určit to není triviální a slepě věřit tvrzením samotných pivovarů se nedá. Rozhodně jsou mezi kandidáty jiné klášterní pivovary evropského kulturního okruhu v Německu, Francii, Švýcarsku – možná v Itálii a Belgii? Větší uznání by se v této souvislosti určitě mohlo dostat pivovaru Weltenburgského kláštera, shodou okolností také v Bavorsku a shodou okolností také původně benediktinského, v jehož případě se zatím nepřišlo na to, že by svůj rok založení, to je 1050 n. l., falšoval. No ale koneckonců sami vidíte, že záhady a příběhy mají tuhý kořínek, protože i já jsem nebohému Weltenburgu věnoval pouze krátký odstavec na konci celostránkového odhalení weihenstephanského falzifikátu…

Český rekordman: Pivovary u nás mají neblahý zvyk, že s roky svého založení často dosti kouzlí. Většina oněch „založených“ či „obnovených“ pivovarů s roky založení v hlubokém středověku se ale ve skutečnosti často odvolává na várečné právo udělené svému městu, nebo na v podstatě jakoukoliv zmínku o vaření piva v daném sídle. S redakčním kolegou jsme ale již před nějakou dobou provedli vlastní výzkum a proto mohu zodpovědně prohlásit, že nejstarším (víceméně) kontinuálně vařícím pivovarem, který je (opět víceméně) na stejném místě od svého založení je třeboňský Regent s rokem založení 1379. A za to se ani v celoevropském měřítku nemusí vůbec stydět!

Nejstarším pivovarem zakončujeme druhý díl o pivovarských „nej“. Kdyby vám v obou článcích něco chybělo a měli jste zájem i o další rekordní kategorie, neváhejte napsat do komentářů svůj tip a možná se k tématu ještě vrátíme potřetí…

Odkaz na první článek: Pivovarská "nej" aneb rekordní pivovary, 1. část - rekordy zeměpisné