Pokud ne, je to poněkud trapné, protože přesně tomuto tématu budou věnovány rovnou dokonce dva články a nic užitečnějšího se z nich nedozvíte. V první části se zaměříme na zeměpisné rekordy.
Nejsevernější pivovar
A začneme světovými stranami. Titul nejsevernějšího pivovaru drží pevnou rukou (možná s malou výjimkou) Norsko, nicméně v posledním desetiletí driftoval díky minipivovarskému boomu neochvějně směrem k pólu. Po více než 130 let patřilo prvenství průmyslovému pivovaru Mack, který byl založen roku 1877 v severonorském Tromsø – mimochodem zřejmě nepřekvapí, že za jeho založením stála rodina německých imigrantů. Situaci kolem počátku nového tisíciletí jsem nijak do hloubky nezkoumal, je ovšem jisté, že o svůj titul pivovar přišel nejpozději v roce 2012. Ačkoliv svou porážku neuznal a na svých stránkách se stále honosí (nyní už falešným) přídomkem nejsevernějšího pivovaru, sám se roku 2012 připravil o výhodnou pozici, když se přesunul do průmyslové oblasti Nordkjosbotn, nějakých 50 km jižně od Tromsø a o údajně nějakých 50 metrů ho trumfnul grónský pivovar Icefiord v Ilulissatu. Veškeré tyto žabomyší grónsko-norské spory však velmi brzy ztratily jakýkoliv smysl, když se do výroby piva opřeli na jiném norském území. Od té doby navíc vzniklo i v Tromsø několik minipivovarů a tak nešťastný Mack přišel i o titul nejsevernějšího pivovaru na norské pevnině.
Jak jsem psal, do této soutěže se vložila těžká váha – ostrovy Svalbard, česky Špicberky, norské území ležící hluboko v Severním ledovém oceánu. A tak se roku 2015 primát přesunul na drsný sever, do hlavní vesnice Longyearbyen, kde lední medvědi dávají dobrou noc a proto si musíte na veškeré cesty mimo civilizaci (to je na veškeré cesty) přibalit i pušku. Místní pivovar Svalbard bryggeri opravdu většinou produkce potěší místních asi 2200 obyvatel a z odpadního tepla ještě vytápí jejich domovy. Kvůli této ekologické vychytávce se údajně rozšířilo i poněkud dvojsmyslné rčení „pij více piva pro moji delší sprchu“ – no to nechám bez komentáře. Stejně jako to, že k výrobě se používá čistá ledovcová voda, ono to totiž není takový luxus, vzhledem k tomu, že je to jediná dostupná voda vůbec. Co si zaslouží se trochu rozepsat je to, že kvůli tomu, aby bylo možné vařit na ostrovech pivo (nebo nápoje nad 2,5 % obj. alk. vůbec), pustil se majitel pivovaru Robert Johansen do právní bitvy o změnu letitého zákazu z roku 1928. Pan Johansen sám evidentně není žádné ořezávátko, nejdříve totiž jako špicberský horník vyzval na souboj zemi, jako linkový pilot potom vzduch a ani ve zkoušce s živlem nejnebezpečnějším - tedy úředníky - se nezalekl a uspěl.
Pan Johansen se svým pivem. Zdroj: abcnyheter.no
Pro geografy a faktuchtivé se ještě sluší dodat, že pivovar se nachází na 78° 14‘ s. š., tedy „jen“ asi 1310 kilometrů od severní točny – a naopak přes 2000 kilometrů od Osla! A také asi dvanáct stupňů severně od polárního kruhu, takže si užívá čtyři měsíce polárního dne (a další čtyři polární noci). Chlastání v takových zeměpisných šířkách má tedy i své specifické výhody, manželce můžete s čistým svědomím slíbit, že se z pivovaru vrátíte ještě za světla, nebo naopak před svítáním a máte na to času víc, než dost.
Pozorný čtenář se jistě ptá, komu patřilo prvenství nejsevernějšího pivovaru mezi léty 2012 a 2015. To jsem si schválně nechal na konec, protože ač příběh pana Johansena je sám o sobě zajímavý, nabízí Špicberky ještě pivní příběh bizarnější. Souvisí to s historií souostroví, do které si tak musíme udělat krátký exkurz. O studené a nezajímavé území nejevil po rychlém vyvraždění mrožů nikdo moc velký zájem. To se změnilo na začátku 20. století, kdy byly objeveny mocné uhelné zásoby a na ostrov se tak kromě Norů nakvartýrovaly i těžební společnosti americké, britské a ruské. Zejména z Ruska a následně Sovětského svazu – který už tehdy přicházel často nepozván a neměl se k odchodu – měli Norové vítr a tak roku 1920 podepsali smlouvu, která sice umožňuje ostatním státům na Špicberkách provádět ekonomické aktivity (včetně těžby uhlí), ale jinak uznává norskou suverenitu nad územím. Norům se celkem vyplnila jejich obava, jelikož jediní Sověti (a pak opět Rusové) zůstali na souostroví dlouhodobě. V současné době je jediným ruským trvale obydleným územím Barentsburg, socrealistická hornická vesnička plně vlastněná těžební společností Arktikugol. Ta se celkem logicky přeorientovala na turismus, v rámci kterého zde roku 2012 vznikl i první – a po nějakou dobu tedy i nejsevernější – pivovar na Špicberkách Rudý medvěd (Красный медведь). Nabízí typické ruské občerstvení, ale jinak se bohužel jedná spíš o past na turisty. I tak jde jistě o zajímavou ukázku světové i pivní historie. A kdyby nějakého už hodně pozorného čtenáře zajímalo to, jak se ruský pivovar vyrovnal se zákazem alkoholu platným až do roku 2014, tak bych si troufal tvrdit, že to příliš neřešili – ale na stránkách pro jistotu uvádí, že v této přechodné době vařili jen pivo slabé, pro Rusy v podstatě nealkoholické s obsahem nižším, než povolená hranice 2,5 % obj.
Český rekordman: Nejsevernějším pivovarem u nás je varnsdorfský Kocour, jehož souřadnice jsou 50°55'11'' s.š. Na severní pól je to z něj ještě dobrých 4350 km.
Pivovar Rudý Medvěd v Barentsburgu. Zdroj: tripadvisor.com
Nejjižnější pivovar
Jak patrno, popisem nejsevernějšího pivovaru jsem se nechal trochu unést, protože Špicberky mě vždy fascinovaly a doufám, že do obou nejsevernějších pivovarů se někdy podívám. Ostatně to byl vlastně původní nápad za tímto článkem. Přiznám se tudíž i k tomu, že dále to zřejmě vezmu stručněji. Nejzajímavější historka, která se pojí k nejjižnějšímu pivovaru je totiž asi ta, že jsem půl hodiny hledal, který ze dvou údajných pivovarů v argentinské Ushuaie, posledním pořádném osídlení v jiho-jihoamerické Ohňové zemi, je jižněji. Po usilovném hledání a porovnávání jsem pak nakonec zjistil, že značky Cape Horn a Beagle se vyrábí ve stejném minipivovaru Fuegian Beverage Company. Alespoň tak bylo o prvenství jasno. Pivovar se nachází přibližně na 54° 47‘ j. š., takže na pól je to odtud podstatně dále, než ze Špicberků, ale pokud se nezačne pivo vyrábět v Antarktidě (a člověk by se v dnešní době ani tolik nedivil), nebo jižněji v Ushuaie, tak mu titul těžko někdo sebere.
Český rekordman: Našim nejjižnějším pivovarem je jihočeský pivovar Studánky (48°35'26" s. š.). Na jižní pól je to z něj opravdu daleko, to se radši vydejte opět na ten severní. Po poledníku je tento pivovar jen o necelých 260 km jižněji, než Kocour coby náš pivovar nejsevernější.
Takové trochu polní podmínky nejjižnějšího pivovaru světa. Zdroj: ocregister.com
Nejvýše položený pivovar
Nejvýše položený pivovar by mnozí, podobně jako já, hledali pravděpodobně někde na úpatí Himalájí. A skutečně, zde se na Tibetské náhorní plošině nachází hned několik vysoko položených výrobců pěnivého moku. Dříve zanedbávaného jedináčka, pivovar Lhasa, nejprve částečně odkoupil a zmodernizoval Carlsberg a minipivovarský boom se následně překvapivě projevil i na střeše světa – a tak byl tento průmyslový zástupce doplněn dalšími pivovary Tufan a Aku Pema. A ač je Lhasa obklopená horskými velikány, sama se nachází na placce v nadmořské výšce 3650 m. n. m., což je tedy i oficiální elevace všech těchto pivovarů. A aby se nehádali, který z nich je nejvýše položený na světě, prozradím, že to není ani jeden.
K návštěvě pivovaru, který se může tímto titulem honosit, se totiž musíme vydat jinam – zpět do Jižní Ameriky, do bolivijských And. Cerveceria Nacional Potosí ve stejnojmenném městě je totiž s nadmořskou výškou 4020 m. n. m. doslova na jiné úrovni. A vzhledem k tomu, že jediný další minipivovar v Potosí je u řeky v chabé výšce necelých 3800 m. n. m., je toto prvenství neoddiskutovatelné.
K vaření piva ve vyšších nadmořských výškách si ještě neodpustím pár postřehů. Je to totiž technologický oříšek nejen z pohledu dopravy surovin, ale i výrobního procesu. Jak si z hodin fyziky možná někteří pamatují, s nadmořskou výškou klesá tlak a klesá tak i teplota bodu varu. To je při chmelovaru dosti zásadní věc, která výrazně snižuje výtěžnost použitého chmele. Výpočet to není úplně triviální, každopádně už ve výškách kolem 2000 – 3000 metrů nad mořem jde o pokles v desítkách procent. Námi zmiňované pivovary jsou ještě výš, a proto musí i s tímto počítat. Vyřešit se to dá prakticky dvěma způsoby a oba prodražují výrobu – buď chmel vaříte déle (a tady se bavíme i o dvojnásobné délce chmelovaru), nebo ho tam strčíte více. Zvýšení ceny pak možná pivovarům může kompenzovat další důsledek nižšího tlaku ve velkých výškách – z piva rychleji uniká nasycení, tedy rychleji větrá. A s tím je snadná pomoc, konzumenti musí zkrátka pít rychleji…
Český rekordman: Nejvýše položeným pivovarem ČR je Luční bouda v Krkonoších, která má nadmořskou výšku 1410 m. n. m. Horská přirážka se bohužel projevuje i v ceně tohoto jinak ucházejícího piva.
Nejníže položený pivovar
Určit nejníže položený pivovar je trochu oříšek. Samozřejmě spoustu pivovarů se nachází přímo na pobřeží, to je v nadmořské výšce 0 metrů. Existují ale i pivovary, které jsou ještě níže. Nemyslím teď přímo, že by museli být pod hladinou moře, ale na světě je mnoho míst, které mají zápornou nadmořskou výšku, takže vlastně podmořskou nížku (redakční kolega, vystudovaný geograf, by mě dal, ale ten to nepíše). Nejznámějším takovým místem je Mrtvé moře na hranicích Izraele a Jordánska, které má elevaci -420 m. n. m. To je ale bohužel mrtvé i z pivovarského hlediska, nejbližší varny už jsou v kladných výškách. Nejnadějnějším kandidátem je tedy potom plochou největší deprese pod úrovní moře, Kaspická nížina. Její nejnižší bod má -132 m. n. m., ani tam pivovar není, nicméně plochou obrovské území na hranicích Ruska a Kazachstánu má v průměru podmořskou nížku mezi 30 a 10 metry. A tady už se s pivovary pracovat dá. Za kolektivní vítěze této kategorie tak prohlašuji pivovary v Astrachani, která se nachází -20 m. n. m. V Baku se pivovar NZS nachází v závratné výšce šesti metrů, v Machačkale se už nenachází pivovar žádný, ač to údajně byla první továrna ve městě a Kazachstán je z pivního hlediska také celkem marný. Ovšem zda je vítězem Astrachaňskij pivovar (Астраханский Пивовар), Pivo Kvas (Пиво Квас) nebo Akaděmija piva (Пивоварня "Академия пива"), nechám už na preferencích čtenáře.
Český rekordman: Cca 130 m n. m. – taková je elevace pivovaru Nomád, který se usadil v Děčíně a je tak nejníže položeným naším pivovarem.
Letecký pohled na Astrachaň, abyste si udělali představu, jaká je to tam placka. Prej ale pěkná placka, tvrdí zdroj russiatrek.org, no ale co by měl tvrdit jinýho...
Nejodlehlejší pivovar
Původně jsem si myslel, že určit nejodlehlejší pivovar bude na celém tomto článku to nejošidnější, ale nakonec se to ukázalo jako poměrně jasná kategorie. Na toto místo by se asi mohli tlačit i už zmíněné Špicberky, ale diskvalifikují se tím, že tam mají už pivovary dva. A zcela upřímně, na vítěze, tedy pivovar Cervecería Mahina na Velikonočním ostrově (Rapa Nui) by stejně neměli. Pacifický ostrov, který proslul masivními sochami předků Moai a neslavně také tím, že se místní vyhnuli návalu a stihli se zgenocidovat sami mezi sebou ještě před objevením ostrova Evropany, je totiž doslova uprostřed ničeho. Na nejbližší pevninu (mimochodem ostrov Pitcairn, kde dodnes žijí potomci vzbouřenců z lodi Bounty) je to nějakých 2000 kilometrů a k pobřeží Chile, kterému ostrov patří, dokonce něco přes 3500 kilometrů. Založit na tomto místě pivovar jistě vyžadovalo odvahu a podnikavého ducha, nutné je ocenit i to, že majitel je skutečně místní. Pivovar, založený roku 2009 samozřejmě i tak žije především z turistického ruchu. Doufejme, že současná krize ho neskolí, protože za svou krátkou historii už jedno nedobrovolné přerušení výroby zažil.
Nejodlehlejší pivovar vypadá vpravdě dosti odlehle. Zdroj: vinepair.com
Trochu na okraj tohoto článku, za nejodlehlejší obydlenou pevninu vůbec je považován nesmírně zajímavý atlantický ostrov Tristan de Cunha, ovládaný Spojeným královstvím. Téměř dokonalý kužel ne zcela vyhaslé sopky je od pořádné pevniny vzdálen minimálně 2500 kilometrů a nevejde se na něj ani letiště. V jeho hlavní vesnici s poetickým názvem Edinburgh of the Seven Seas žije přibližně 250 obyvatel a z neoficiálních zdrojů mám zjištěno, že i minimálně jeden z nich je domovarník.
Myslím, že lepší zakončení než prozření, že pivo se prostě vaří všude, jsme si na konec první části článku o pivovarských rekordech ani nemohli přichystat.
Tak zůstaňte i vy věrní pivu a Pivídkám a těšte se na druhou část, ve které se podíváme i na rekordy z řádu nezeměpisných.
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!