Co přinesl českému pivovarnictví rok 2020? Výroční bilancování, aneb klidně čtěte, zas takovej Armageddon to není...

Co říci o českém pivovarnictví v roce 2020 a neupadnout přitom do depresí a nekonečných a nicneřešících covidových debat? Tak bez Covidu to tentokrát opravdu nepůjde, ale pojďme se na něčem dohodnout – vy si tenhle článek i tak přečtete, a já vám slibuji, že v příštím článku nebude o Covidu, pandemiích, lockdownech a luskounech ani zmínka, platí?

Na českém pivním trhu v roce 2020 v prvé řadě nenastala apokalypsa. Data o produkci piva v loňském roce asi pivovary hned tak neprozradí, jak to tak v krizích bývá. My vám ale jako první o hrdinských příbězích i tvrdých pádech českého pivovarského trhu v roce 2020 řekneme alespoň něco.


V prvotním šoku z pohledu na uzavřené restaurace se loni objevovaly ty nejčernější prognózy a zánik podstatné části našich minipivovarů, jejichž radostné vznikání společně již desátý rok sledujeme se zdál být neodvratný. I bytostně optimistická redakce Pivídek predikovala celkový pokles o nějakých 10-20 pivovarů za rok 2020, a já osobně, který ve věcech kolem pivovarnictví vždycky sázím na ten nejoptimističtější vývoj, co si dovedu představit, jsem tipoval, že počtem pivovarů zůstaneme zhruba na svém.


Sekli jsme se všichni. I v roce 2020 se celkový počet všech činných pivovarů v České republice zvýšil! Konkrétně z 507 na 525. A protože zpětně jsme vždycky chytří, tak si tento vývoj snadno vysvětlíme – samozřejmě během roku dobíhaly rozjezdy řady již připravovaných pivovarů, a samozřejmě nikdo nevíme, jak to bude vypadat, až lockdown skončí (že se znovu otevřou restaurace všech minipivovarů bezezbytku, to tentokrát netipuji ani já).
Buď jak buď, české minipivovary loni prokázaly obrovskou flexibilitu, schopnost adaptace a životaschopnost. Prakticky ze dne na den se přizpůsobily režimu okénkového a internetového prodeje a rozvozu piva do domácností, do té doby pro ně naprosto okrajovému způsobu prodeje piva. Osobně jsem si až do loňska v minipivovarech kupoval pivo v petce maximálně tak na cestu domů, a jako asi většině vás jsem si pivo nejlépe vychutnal přímo tam, kde se vaří. Na tom přece celá ta minipivovarská móda stojí, no ne? A to celé nejednou skončilo.


Nicméně minipivovary vzdor všemu zůstaly. V loňském roce najdeme jen pár pivovarů, které to opravdu zabalily. Konkrétně 8. To je dokonce méně, než jsme napočítali v předchozích letech 2018 a 2019! Naopak 26 nově otevřených pivovarů je v kontextu situace přímo malý zázrak. Osobně jsem při svých loňských pivních výletech měl možnost navštívit řadu krásných nových minipivovarů v exotických lokalitách. Například pivovar Prokopák v Praze. Nebo pivovar Horymír v Praze. A ostatně, abychom nechválili jen pivovary, pojďme také pochválit sami sebe. Kde by všechny minipivovary byly, nebýt nás, pivařů?


V poslední době se o sobě všude dozvídáme až příliš často, v čem všem jsme selhali a jak jsme nejhorší na světě. Tak tohle na Pivídkách nehledejte. My vás (i sebe samozřejmě) tu nyní vychválíme takovým způsobem, že se budete divit – a dokonce si ani nebudeme vymýšlet. Vůbec nikdo by se nedivil, kdyby se čeští pivaři v době zavřených restaurací a nejisté ekonomické situace prostě a jednoduše vrátili k levným lahváčům. Co taky jiného pít doma na gauči? Co taky jiného kupovat v nejbližší sámošce?


Čeští pivaři ale ukázali, že si ke svým minipivovarům vybudovali hlubší vztah. A že je nenechají v těžkých dobách jen tak padnout. Jasně, listopadový výlet do minipivovaru jen proto, abych si z něj prohlédl okénko a vlekl pak domů 5 litrů piva, to asi není úplně ta správná pivní turistika. Dolívat si sklenku posledními dvěma deci z 1,5 litrové petky, to taky neslibuje ten pravý gurmánský požitek a vychutnání si piva všemi smysly. Přestože večerky s lahváčema za pár korun míváme pár kroků od baráku, volili jsme dražší a vzdálenější variantu dostatečně často na to, aby těm minipivovarům stálo za to ten podnik udržet v chodu. Ukázali jsme, že minipivovary nejsou pro nás jen nějaká móda a bublina, která při první krizi splaskne. Naopak – je vidět, že bylo historickou anomálnií, že jsme v české kotlině předtím pár desetiletí ty stovky minipivovarů neměli.


Pivovary tedy přežívají. Jak na tom je ale jejich produkce? Pokud jde o jednotlivé pivovary, tak zatím u naprosté většiny zatím neznáme data ani za předkrizový rok 2019. Statistiky Celní správy ČR z ledna 2021 nám ale umožňují nahládnout na český pivní trh celkově a dostat první odpovědi na otázku, jak moc se produkce pivovarů loni propadla, a odpověď zní – docela dost, o čtvrtinu.


V ‚posledním rekordním roce‘ 2019 české pivovary dohromady uvařily 21,6 milionů hektolitrů piva – nejvíce od příchodu Praotce Čecha na Říp. Za rok 2020 to již bylo jen 17 milionů, nejméně za dobu existence České republiky, i když na zas tak o tolik, do roku 2002 se produkce běžně pohybovala okolo 18 milionů, stejně tak v pokrizových letech 2010 a 2011. Zatímco vzestupy a pády českého pivovarnictví předchozích dekádách v podstatě je kopírují růsty a poklesy exportu piva, koronavirová krize byla jiná. Export zůstal téměř nedotčen a poslední tři roky včetně roku 2020 jsou třemi lety s největšími objemy exportu českého piva v historii. Propad se tedy týká takřka výhradně tuzemské spotřeby piva, která klesla z 16,7 na 12,5 milionu hektolitrů.


Konkrétní čísla z velkých hráčů na trhu jako první prozradily v únoru Svijany hlásící v roce propad produkce o 8 % na 651,000 hl (zdroj zde). V březnu se přidala skupina Plzeňský Prazdroj, která sice ohledně přesných čísel trochu mlžila, ale ne moc – ohlásili meziročně o 111 milionů prodaných piv méně. U toho jsem se trochu zamotal do výpočtu, kolik je to teda hektolitrů a jestli tím mysleli jen plzeňský pivovar nebo celou skupinu, abych zjistil, že hned v další větě uvádí za celou skupinu rovněž 8% pokles (zdroj zde).


Vzhledem k tomu, že Svijany a Prazdroj vyložili karty na stůl jako první, můžeme očekávat, že na tom byli relativně nejlépe. Staropramen a Budvar zatím mlčí. Heineken, ten neprozradí skoro nic ani v letech prosperity, no a o skupině Pivovary Lobkowicz darmo mluvit, to už jsme viděli v předchozím článku. Mlčí zatím i Bernard, který jindy patří k těm, co se přesnými čísly o produkci chlubí jako první.


Je celkový pokles spotřeby o zhruba čtvrtinu hodně nebo málo? To je otázka za milion. Spotřeba piva v České republice je ukazatel neobyčejně stabilní a tvrdý jak švýcarský frank – ani v krizích neklesá pod 15 milionů, ani v dobách největší prosperity nestoupá nad 17 milionů, takže z tohoto pohledu je pád na 12,5 milionu dost dramatický.


Pro trochu bližší pohled můžeme opět nahlédnout pod ruce celníkům (viz tabulka níže). V případě minipivovarů (pivovary do 10,000 hl) bylo za rok 2020 na daních vybráno přes 85 % toho, co v roce 2019. Největší pivovary se udržely dokonce na 88 %. Odnáší to tedy bohužel středně velké pivovary. Proč se tak dramaticky propadla zrovna skupina 100-150 tisíc hektolitrů? To z dat přesně nepoznáme, ale vzhledem k tomu, že dost pivovarů se pohybuje kolem hranice 100 tisíc hl, tak asi můžeme čekat, že zrovna tady se často meziročně padalo do nižší kategorie.



Výběr spotřební daně z piva (v tisících Kč)
Velikostní kategorie (tis. hl) 2019 2020 Meziroční propad (%)
do 10 72,015 61,598 85,53
10-50 48,642 42,162 86,68
50-100 88,732 73,440 82,77
100-150 131,360 87,136 81,63
nad 200 4,509,398 3,986,059 88,39


Jak vidíte, dostupných dat je zatím opravdu minimum, a zatím si musíme vystačit s těmi střípky co máme. Zajímavý je proto třeba i pohled do sousedního Německa. Ve výroční zprávě Deutscher Brauer-Bundu za rok 2020 (zdroj zde) jsem se dočetl (když jsem si to hodil do Google Translatoru), že produkce piva v Německu loni poklesla o 5,5 % na 87 milionu hektolitrů. To určitě není žádný masakr. Avšak pivovary tam v průměru vykazují pokles prodejů o 23 %, což už je o dost drsnější. Docela zvláštní nepoměr, že? Němci evidentně o moc méně piva nevypili, ale přesouvají se buď k větším pivovarům, nebo k levnějším značkám, nebo obojí, každopádně průměrný pokles prodejů německých pivovarů (z nichž samozřejmě naprostá většina tak jako všude patří mezi minipivovary) je výrazně vyšší než pokles celého trhu.


Jsou to hodně kusá čísla, takže z nich nebudu vyvozovat dalekosáhlé závěry, ale pochvala českým pivařům se zdá být na místě – v pro pivovary kritickém roce oproti německým štamgastům zřetelně více preferují kvalitu před kvantitou. Při drastickém propadu celkové spotřeby z toho české minipivovary vůbec nevycházejí špatně – pokles tržeb minipivovarů je naopak výrazně nižší (14-15 %), než pokles celého trhu (25 %).


Doufám, že to po mně nečte žádný profesionální statistik, možná trochu míchám jablka s hruškama, ale myslím, že ta čísla srovnatelná jsou, rozhodně nemíchám lékořici s koriandrem.


Takže co nám popřát do roku 2021? Přání „vydržme to ještě chvíli“ již dnes působí spíš jako provokace, takže zkrátka přeju nám i našim oblíbeným pivovarům, abychom se s rokem 2021 popasovali stejně statečně jako s rokem 2020, a aby nám na pivovarských zahrádkách v dohledné době byly odměnou orosené půllitry a jejich majitelům mastné účty.


A na závěr vás ještě dorazím pár grafy – můžete se buď pokochat, jak jsou hezky barevné, nebo se jimi můžete nechat uspat. Informace o vývoji českého pivního trhu uvádím od roku 2003, tedy od roku, kdy jsem začal pít pivo, data za předchozí roky jsou totiž kvůli tomu výrazně zkreslená.




No a samozřejmě každoroční klasika – pánvičkový graf Pivídek:


Autor: Kryštof Materna
Vloženo: 24. 4. 2021

Přidejte komentář

Komentáře (0)

Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!