Smutná proměna Pivovarů Lobkowicz v „Pivovary Flop Covid’s“

Nejsem člověkem prudkých a ukvapených reakcí. Ve spojení s mou osobou přátelé nezřídka používají i adjektiva typu „klidný“, „letargický“, či „línej jako veš“. Zprávu o uzavření pivovaru v Uherském Brodě loni v létě jsem tak přijal vcelku nezúčastněně. „No jó, to je toho...“, komentoval jsem to tehdy. Prosincové zavření pivovaru Klášter Hradiště nad Jizerou už mě mírně popudilo. „No jó, to se dalo čekat, blbý čínský investice...“, utrousil jsem otráveně a šel si koupit lahváče ještě ze staré várky. Pak se ale začaly objevovat spekulace o uzavření i třetího podniku skupiny Pivovary Lobkowicz, a tehdy jsem se poprvé rozzlobil. „Tak ale dost! Ještě jeden pivovar uzavřou a budu zlý! Napíšu o nich článek!“ A tak když počátkem letošního března byl skutečně uzavřen i třetí pivovar skupiny, tentokrát ve Vysokém Chlumci, nezbylo mi, než dát průchod svému krutému hněvu.

Takže jsem si šel koupit lahváče ještě ze staré várky, sedl si k počítači a začal pátrat po tom, co že se to v této pivovarské skupině vlastně děje. Myšlenka spojení sedmi regionálních pivovarů, které si budou navzájem pomáhat v boji proti pivovarským obrům, se mi kdysi líbila. Ale jen do prodeje této pivovarské skupiny společnosti CEFC v roce 2015. O čínských investicích v České Republice toho již bylo napsáno mnoho, nebudu vás zde unavovat politikou, to se nebojte. Čistě z hlediska dalšího působení těchto pivovarů jsem si ale tehdy nebyl jist, jestli tehdy nedošlo k nějakému nedorozumění, chybnému umístění desetinné čárky či k nějaké chybě v překladu. Proč by čínská investiční skupina měla investovat do českých regionálních pivovarů? Ono totiž, když se řekne v Číně „regionální pivovar“, tak se obvykle myslí něco jako toto:

Zdroj: Výroční zpráva čínské pivovarské skupiny CR Snow za rok 2019

Čínské „regiony“ mívají tak kolem 50 až 100 milionů obyvatel. Docela by mě tedy zajímalo, jak se zástupci CEFC po nákupu Pivovarů Lobkowicz při projížďkách malebným českým venkovem a návštěvách historických budov pivovarů se středověkou tradicí tvářili, ale tuším, že nadšení pivních turistů a milovníků české pivovarské historie asi nesdíleli. Jestli se to spíš neneslo v duchu „ok, statek moc pěknej, ale kde máte ten pivovar?“

Buď jak buď, skupině se hospodářsky příliš nedařilo. S výjimkou roku 2017 vykazovala každoroční ztrátu, výmluvné bylo i každoroční mlžení o výstavu jednotlivých pivovarů. „50-100 tisíc hektolitrů“, „100-200 tisíc hektolitrů“ uváděly u jednotlivých pivovarů Pivovarské kalendáře Výzkumného Ústavu Pivovarského a Sladařského, kam jinak i největší české pivovarské skupiny zasílají přesná data. To úplně nenaznačuje vynikající finanční kondici jednotlivých pivovarů – a to mluvíme o letech 2015-2018, o doslova zlaté éře českého pivovarnictví, v níž se dařilo podnikům malým, velkým, středním, prostě všem.

Není tedy asi úplným šokem, že s prvním hospodářským otřesem se skupina Pivovarů Lobkowicz ocitla ve vážných problémech. Zrovna v ČR dobře víme, že pokud máte skupinu pivovarů, někde potřebujete modernizovat, někde máte nevyužitou kapacitu, tak v krizi je nakonec jedno, jestli jste Číňan, Brit nebo Nizozemec, prostě vezmete červenou tužku a začnete škrtat.

Takže až posud, s trochou cynismu, sice smutné, ale nic nečekaného. Co mě osobně dostalo, byl komentář k uzavření pivovaru Klášter od předsedy představenstva skupiny Pivovary Lobkowicz Group, tedy Jaroslava Tvrdíka: „Obraťte se na tiskovou mluvčí pivovaru, prosím. To nebudu komentovat já. Já opravdu nemůžu komentovat rozhodnutí managementu pivovaru.“ (zdroj) To nejsou slova přikulovače sudů vracejícího se po šichtě domů, to opravdu řekl předseda představenstva. Živě si představuji, jak ředitel pivovaru Klášter přijede na centrálu do Prahy a prohlásí: „Víš, Jardo, přemýšlel jsem o tom, a nějak mě to pivovarnictví přestává bavit, tak jsem se rozhodl, že to v tom Klášteře zabalíme, včera jsem propustil sebe a svý zaměstnance. Ne, Jardo, nepros mě, je to definitivní. Myslím, že teď je ideální doba na změnu zaměstnání, poohlédnu se po něčem jiném. Jo, já vím, novináři se tě budou ptát, odkaž je klidně na mě, neber si to osobně, ty za nic nemůžeš. A teď sorry, musím běžet, jdu ještě na pracák, v 5 tam zavíraj, tak zatím, měj se, čus!“

Tak dramatické to nakonec nebylo, komentář Výrobního ředitele pivovaru Klášter byl pouze: „Všechno jde mimo mě.“ (zdroj) V Pivovarech Lobkowicz, zdá se, úspěšně vyvrátili jeden ze základních zákonů firemního prostředí, t.j. zákon padajícího h...a. Zde se postupuje opačným směrem a h...o naopak vesele stoupá vzhůru. No nic, budu se tedy muset zajet zeptat do Kláštera přikulovače sudů, snad bude vědět víc, nebo mě případně odkáže na svého kamaráda z hospody, který mě odkáže na svého sedmiletého syna...

U zatím posledního uzavřeného pivovaru skupiny ve Vysokém Chlumci jsme se dočkali alespoň nějakého komentáře od její mluvčí: „Musíme reagovat na už více než rok trvající pandemii koronaviru, kvůli které jsou v Česku nepřetržitě zavřené restaurační provozy a zařízení.“ (zdroj). Tak aspoň něco. Je to vina koronaviru, přirozeně. A pro Pivovary Lobkowicz vlastně nakonec i velice šťastná fonetická příležitost – své uzavřené pivovary nyní může označovat prakticky totožně znějícím souhrnným označením „Pivovary Flop Covid’s“.

Smutný příběh 3 uzavřených pivovarů, které sečteno dohromady vařily pivo neuvěřitelných 1132 let, však nemusí končit takto smutně. Když už je řeč o koronaviru (už jste o něm asi dlouho neslyšeli, a nemůžete se dočkat, až si o něm zas něco chytrého přečtete, haha...), tak těch zavřených pivovarů vlastně zatím máme aspoň pro mě překvapivě málo. Je samozřejmě otázka, co ještě nastane, ale zatím se drtivá většina z nich drží až neuvěřitelně statečně a na prorokovaný konec pětiny či čtvrtiny z nich to nevypadá ani náhodou.

A pak, dnes již víme z vlastních zkušeností, ony ty uzavření historických pivovarů nebývají zas tak definitivní, jakými se zprvu zdají. Stačí se podívat na někdejší pivovary spojené se skupinou Drinks Union a na řádění pivovarské skupiny Heineken International na českém trhu po koupení této skupiny v roce 2008. Tehdy také padal jeden pivovar za druhým, a dneska? Kutná Hora je zpět, Znojmo je zpět, Jarošov je zpět...

A ostatně třeba právě za vzkříšením moravských pivovarů ve Znojmě a Jarošově stojí společnost Gourmet Invest, která nyní projevila zájem i o koupi uherskobrodského pivovaru. Obdobně třeba společnost Smart Estate křísila pivovary v Kutné Hoře a Břeclavi, a vůbec bych se nedivil, kdyby už teď pokukovali po možnostech v Klášteře nebo Vysokém Chlumci...

Zavírání menších pivovarů v rámci skupin se v dlouhodobém pohledu v České Republice skoro nikdy moc nevyplatilo. Celou svou nekonečnou akademickou dráhu na poli birogeografie ostatně stavím na jediné myšlence (trochu smutné přiznání a neříkejte to mému školiteli...), že koncept přesouvání výroby pivní značky v českém prostředí nefunguje. Vazba pivní značky na místo je u nás silná, a pokud ji přetrhnete, tak spotřebitelé o stejnou značku vařenou jinde nebudou mít zájem, na vaše místo se natlačí malí i velcí konkurenti, a nakonec vám ten vámi zavřený pivovar ještě někdo obnoví, takže vám nezbyde nic a ještě budete za zlého ničitele pivovarů...

Troufám si tedy říci, že o uherskobrodské pivo z Černé Hory nebo vysokochlumecké pivo z Protivína velký zájem nebude, a že varny v nyní uzavíraných pivovarech budou třeba o něco menší, budou třeba patřit někomu jinému, ale že brzy zase ožijí.