Poslední ‚rekordní‘ bilancování – co přinesl českému pivovarnictví rok 2019?

Oba redaktoři, ač odděleni dálkou mezi Nuslemi a Žižkovem, se ze svých bytů, v jenom případě napěchovaném lahvemi z nových várek Nuselského Hovada, ve druhém případě zavaleném nově vydanými knížkami ze série Pivandr, sice občas společně namažou aspoň u večerů on-line mariáše, jinak ale hodnocení roku 2019 čekalo toliko na to, až se k němu dokopu, a ani přišedší virová hrozba mě příliš nepopohnala, neb v mém věku mívá nemoc jen mírný průběh a potřebu uspořádat si své poslední věci jsem tak ještě nepocítil.

Psát o roce 2019 v českém pivovarnictví můžeme stále poměrně optimisticky, přivítali jsme u nás pivovar s pořadovým číslem 500 a počtem pivovarů na obyvatele jsme se přiblížili na dostřel i ‚nepřemožitelnému‘ Bavorsku, nicméně to vše teď kalí i jistá melancholie a hlavně otázka, co bude dál?

500 pivovarů v České republice je v každém případě pozoruhodné číslo. Asi bude sporné, který pivovar byl přesně tím pětistým, nám to vyšlo na pivovar Emeran v Klínech v Krušných horách, jiným pivním webům to možná vyšlo trochu jinam, nicméně dnes tu máme největší koncentraci pivovarů za posledních bezmála 100 let (více pivovarů v Českých zemích bylo naposled v roce 1927, viz náš tradiční „pánvičkový“ graf níže).

Na pivní mapu se nám loni vrátilo i několik pivovarů, které na svou obnovu v původních budovách čekaly podobně dlouhou dobu: Český Brod po 50 letech, Louňovice pod Blaníkem po 71 letech, Týn nad Vltavou po 77 letech, Panský pivovar Vlachovo Březí po 90 letech a Panský pivovar Paskov dokonce po 106 letech (vlastně náhodou, pivovar na svém webu sám uvádí, že jeho majitel koupil budovu s úmyslem zde založit pivovar a teprve poté se dozvěděl, že v minulosti pivovarem opravdu byla).

Už loni se ale zároveň docela jasně ukazovalo, že pivovary nejenom vznikají, ale stále častěji i zanikají. Byli jsme dříve zvyklí, že za rok nám přibývalo okolo 50 pivovarů a zanikly tak 3-4, to už ale neplatí. V roce 2018 jsme napočítali celkem 13 zavřených pivovarů a loni 10 dalších. V některých případech šlo jen o stěhování technologií (Horácký pivovar) nebo změnu majitele prostor (pivovar Staré Město, dříve u Dobřenských), ale celkově přestala takřka nulová ‚úmrtnost‘ českých pivovarů platit už nějaký čas před příchodem pandemie. Přece jenom už i u mladého fenoménu českých minipivovarů se někde projevuje nutnost generační obměny (první průkopníci zakládali své minipivovary už před téměř 30 lety), která není všude úspěšná. Příkladem je pivovar Kout na Šumavě, který jeho majitel Ján Skala piplal z ruiny desítky let a před svou smrtí jej odkázal své přítelkyni a ex-přítelkyni zároveň, což, přiznejme si, nebylo příliš byznysově prozíravé a sotva překvapí, že pivovar následně skončil v insolvenci a zbankrotoval. Skončily i dva z vůbec prvních novodobých českých minipivovarů; Chýně z roku 1992 a Novoměstský pivovar z roku 1993. Jinde, jako třeba v jinak úspěšném a oblíbeném pivovaru Tor v Šatově, majitelé přecenili své časové možnosti věnovat se zároveň pivovaru i svému zaměstnání (o tom bychom mohli vyprávět…).

Každopádně těžkosti loňských let budou u naprosté většiny pivovarů viděno optikou dneška spíše úsměvné. Uzavření všech restaurací na (podle současných plánů) více než 2 měsíce je něčím, co nepamatují ani největší pamětníci, a čím budeme ještě za několik desetiletí strašit naše neposlušné děti vracející se z hospody příliš brzy neposkytujíce svým rodičům chvilky večerního soukromí.

Po vyhlášení karantény jsme tedy v redakci s napětím sledovali, jak se k situaci postaví Českomoravský svaz minipivovarů, protože víme (jak jsme psali již před lety zde), že u jejich prognóz vývoje trhu minipivovarů se lze vcelku bezpečně spolehnout na to, že se stane pravý opak. První odhad z konce března, že zánikem nebo prodejem je ohrožena celá čtvrtina minipivovarů nás tak poměrně uklidnil a když byl odhad následně ještě zhoršen na 40 %, vrátil se nám do žil optimismus, že snad těch obětí mezi pivovary bude přeci jen minimum. Kolega z redakce to ostatně komentoval lakonicky: „Upřímně, u některejch to bude poprvé, co jim to pivo stihne řádně dozrát.“

Ale trochu vážněji. Majitele českých pivovarů (a ostatně i většinu podnikatelů, a mnoho z nás všech) čeká obrovsky náročné období. Pokud tedy mají pochmurné prognózy vyburcovat veřejnost k nákupu piv z minipivovarů, pak mají své opodstatnění. Ale zas není důvod k úplnému panikaření. Nakonec Češi, jak se ukazuje, když jde do tuhého, tak si umí pomoct. Záhy poté, co si národ svépomocí ušil roušky, objevila se i iniciativa Zachraň pivo (doporučujeme aspoň dočasně zařadit mezi oblíbené pivní servery hned za Pivídky) sdružující už přes 300 pivovarů, které zde nabízejí možnost alespoň nějaké formy prodeje nebo rozvozu svých piv. A i u dalších pivovarů, které se k iniciativě nepřidaly, je dnes vidět velký zájem sousedů, známých i přespolních alespoň o ty petky na doma.

I u pivovarů platí, že všechno zlé je pro něco dobré, a omezení možnosti cestování do zahraničí dost možná bude mít za následek i to, že řada minipivovarů prožije po jarním výpadku královskou letní sezonu. Například s redakcí Pivídek mohou počítat, neboť tradiční týden putování po pivovarech Horních Franků letos budeme muset vynechat a ušetřený čas i peníze rozhodně bezezbytku investujeme do českých minipivovarů.

Doufáme tedy, že českým minipivovarům v těžkých chvílích pomáháte i vy, a o tu pestrost pivovarských regionů, budov, pivních stylů a chutí, kterou se právem můžeme pyšnit, nepřijdeme ani v roce 2020, a pokud letos nemůžeme čekat boom nových pivovarů jako v minulých letech, pak věřme, že se nám aspoň podaří udržet ty, co máme.