Letos tomu bude poněkud jinak, především tedy proto, že než jsme dobilancovali, byl najednou začátek února, ale co na tom nakonec, zkraje ledna to stejně nikdo nečte, řada čtenářů tou dobou jistě stále ještě věří svým novoročním protialkoholickým předsevzetím a Pivídky má na svých počítačích pro zamezení pokušení pro jistotu zablokované.
Zkraje února již je situace jistě diametrálně odlišná, tak se do toho pusťme. Především hned to nejdůležitější – loňský rok nebyl rekordní! To na těchto stránkách slyšíte možná poprvé, po více než pěti letech působení si však již snad i my můžeme dovolit něco jako dlouhodobější angažovaný pohled na českou pivní scénu a loňský rok byl skutečně jiný než ty předchozí.
Tempo zakládání nových pivovarů se zpomalilo. Není to teda zas žádná katastrofa – 46 nově založených pivovarů, to nezní jako nějaká stagnace a důvod k panice. Loni ale také 9 pivovarů zaniklo a to je docela zajímavá změna. O rok dříve například vzniklo 59 pivovarů a zanikl jediný. V roce 2014 zanikly pivovary 3, o rok dříve 2…
Jde o náhodný výkyv, nebo začátek dlouhodobějšího trendu? Český pivovarský boom po těch zhruba 6 letech, kdy je skutečně nepřehlédnutelný, možná přichází do fáze, kdy nemilosrdná ruka osudu a neviditelná ruka trhu společně (ruku v ruce) dopadají na stále více pivovarů, které jednoduše nevydělávaly. Pár let přežívaly, ale pak jim došla trpělivost nebo peníze. Minipivovary vznikaly takovým tempem, že se na řadě míst nachází ve skutečně těsném sousedství a začaly si již i navzájem reálně konkurovat. Na tom všem samozřejmě nic není nic špatného a nepřirozeného, ale v minulých letech jsme to zkrátka nepozorovali.
Copak se nám děje s novým trendem obnovování dávno zaniklých někdejších průmyslových pivovarů? Před dvěma lety jsme tu velebili 9 takto obnovených pivovarů v roce 2014, o rok později jich bylo 6, v roce 2016 už pouze 4 (v Praze Uhříněvsi a Dolních Počernicích, v Záhlinicích a v Blatné). Taky – žádná katastrofa a na obnově dalších pivovarů se pracuje, ale ten trend se očividně zpomaluje.
Nacházíme se teď trochu v pozici věčně nespokojených ekonomických analytiků, jimž na grafech všechno roste, a přesto si neustále stěžují, že by to mělo růst rychleji. Může to ovšem také být tak, že se nacházíme na prahu něčeho dříve nemyslitelného, co nás dosud spíš jen strašilo v divokých snech – na prahu nasycení českého (mini)pivovarského trhu.
Vlnu zakládání minipivovarů u nás provází celou dobu jeden velmi zajímavý aspekt – její průběh a intenzitu není schopen alespoň trochu spolehlivě a krátkodobě odhadnout skutečně nikdo (redakci Pivídek z toho samozřejmě nevyjímaje). Krásným a názorným příkladem toho je člověk k tomuto z titulu své funkce patrně nejpovolanější – prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.
Při vší úctě k němu a k tomuto svazu (to skutečně bez ironie) jsme si nemohli nevšimnout, že kdykoliv se v posledních pěti letech pokusil odhadnout, kolik pivovarů u nás ještě vznikne, vždy trefil zcela vedle. Opakovaně se pokoušel odhadnout právě onen okamžik nasycení českého pivního trhu, kdy se celkový počet pivovarů v republice stabilizuje a následující roky ho pak opakovaně nutily tento „strop“ posouvat.
V červnu 2013 v rozhovoru pro server Peníze (citovaný článek zde) tak například řekl: „Minipivovary budou určitě ještě přibývat. Trh v České republice ještě není nasycený. V tuhle chvíli jich je tu zhruba sto pětasedmdesát. Já si myslím, že se to zastaví někde u počtu dvě stě padesát. To je zhruba strop. Pro lidi to časem už nebude taková atrakce. Dobře vedeným minipivovarům se ale bude dařit i potom. Přístup Čechů k pivu se totiž jen tak nezmění.“
V březnu 2015 (kdy se u nás nacházelo již zhruba 240 minipivovarů a 280 celkem) již server Průmyslová automatizace (citovaný článek zde) psal: „Podle Šuráně je těžké odhadovat, kde se počet minipivovarů zastaví. ‚Já odhaduji, že to bude tak mezi 350 a 400 minipivovary,‘ uvedl.“
Netrvalo dlouho a již o necelý rok později v únoru 2016 se u nás nacházelo celkem zhruba 350 pivovarů a nevypadalo to, že by se vznikáním chtěly přestat, a tak byl pan Šuráň nucen znovu „strop“ navýšit. Na stránkách Hospodářských novin (citovaný článek zde) proto uvedl: „Vzhledem k apetitu investorů a neutuchajícímu zájmu spotřebitelů to nyní vidím tak na 600. Pak by byl v každém větším městečku pivovar, jak to kdysi bývalo.“
Konečně loni v prosinci, kdy vařilo již přes 370 pivovarů, podle článku na webu Lidových novin (citovaný článek zde), zdá se, již na odhadování spíše rezignoval a strop si pro jistotu posunul dopředu na pěknou řádku let: „Před válkou u nás fungovala zhruba tisícovka pivovarů a k tomuto číslu podle Šuráně jejich počet v budoucnu možná znovu doroste.“
To by i při zachování tempa 50 nových pivovarů ročně tedy znamenalo ještě 12 let nerušeného vznikání pivovarů, jinými slovy tedy tento odhad nasycení českého minipivovarského trhu odkládá na neurčito. Data za rok 2016 ale naznačují, že právě v okamžiku kdy Českomoravský svaz minipivovarů ústy svého prezidenta konečně přijal předchozími lety potvrzovaný fakt, že růst počtu pivovarů u nás se jen tak nezastaví, tak se paradoxně znovu zmýlil. S nadsázkou a trochou škodolibosti by se dalo tvrdit, že chcete-li odhadnout, jak se bude trh minipivovarů u nás vyvíjet, vsaďte si na pravý opak toho, co předvídá svaz jich samotných.
„No a co vy chytráci z Pivídek, jak to teda bude?“ chce se asi mnohým z vás říci? Inu, nevíme, zpětně hodnotit je pohodlné a snadné, a předvídat je těžší. Asi si tady netroufnu mluvit ani za Karla, ale nějakou prognózu bych zde asi vyslovit měl, abych mohl být v příštích letech připomínán i můj zcela mylný odhad situace.
Po letech, kdy jsem si pivní boom spíše jen vychutnával a doufal jsem jen, že vydrží co nejdéle, si nyní myslím, že loňský rok skutečně nebyl náhoda. Nemyslím si, že v dohledné budoucnosti přestanou pivovary vznikat, myslím si ale, že začnou v ještě větší míře než loni také zanikat. Počet těch vzniklých bude pomaličku klesat, počet zaniklých naopak stoupat, až se, odhaduji tak za 3 roky tato čísla k sobě přiblíží a celkový počet pivovarů se tak v praxi stabilizuje.
A můj „strop“? 500-550 pivovarů. Tím bychom se dostali v přepočtu na počet obyvatel na úroveň Bavorska a stoupat výš podle mě v dnešní době již ani není možné.
Závěrem 2 poznámky, které se do letošního bilancování nehodily, ale nemohu je vynechat:
1) Již nejsme zemí s největším počtem pivovarů na osobu na světě. San Marino loni zlovolně založilo své dva první minipivovary, čímž se při 32 471 obyvatel rázem dostalo na 93,75 pivovarů na milion obyvatel, tedy téměř trojnásobek oproti nám (aktuálně 35,89). Světové prvenství jsme si tedy dlouho neužili, a pokud radikálnější čeští pivaři nevyrazí vzít San Marino ztečí, jen tak se na první pozici nevrátíme.
2) Nevím, jestli se někomu z vás líbí můj každoroční „hokejkový“ graf dlouhodobého vývoje počtu pivovarů u nás. Mně se každopádně líbí, tak vám ho nacpu i letos.
Jak vidíte, hokejka se na čepeli začíná mírně zakrucovat, což možná při střelách švihem bude mást brankáře soupeře, ale jinak to spíš ilustruje to, že přírůstek počtu pivovarů byl loni skutečně nižší, než jsme byli zvyklí. Na konci roku 2016 jsme se s 377 pivovary přesto dostali na úroveň let 1934-1935, v tomto retrospektivním putování historií jsme se tak za poslední 3 roky dostali přes komunistický převrat a válečné hrůzy již do poněkud klidnější doby, kdy „pouze“ vrcholila hospodářská krize.
Krásný a úspěšný rok 2017 se stále plnou sklenicí všem svým čtenářům přejí Pivídky!
Poznámka: bilanční články z minulých let najdete v sekci "Povídky" - nikoliv překvapivě vždy začátkem roku...
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!