Alkoholici mezi zvířaty

I (ostatní) zvířata mají strach, jsou líná, krutá, nudí se, dělají věci jen tak pro srandu – a v neposlední řadě také zcela záměrně chlastají. Sestavil jsem proto žebříček deseti největších alkoholiků mezi zvířaty, který, alespoň jak doufám, pomůže trochu pošramotit reputaci těmto údajně nevinným němým tvářím.

10 – Slon africký

Na chvostu mezi alkoholiky se zuby nehty (nebo spíš kly choboty) drží afričtí chobotnatci. Už téměř 200 let přežívá historka o tom, že sloni schválně nechávají ovoce místního stromu marula zkvasit a pak si užívají opičku. Pravda je trochu jiná. Zatímco první část o tom, že zvířata nechávají plody záměrně zkvasit je pravdivá, opičku si užívají spíše jen místní opice a další menší zvířata. Sloni mají totiž tu smůlu, že jsou tak velcí, že mírně zkvašených plodů maruly, které jsou velké asi jako švestky, by musel průměrný slon podle jedné studie sníst asi 1400 kusů, což je bohužel tolik, že než by to vůbec dožral, tak by účinky alkoholu vyprchaly. Nicméně to, že sloni jsou s to se lehce opojit, není ani tak úplně vyloučené, protože je možné, že ke kvašení plodů může docházet dál i v jejich žaludku. Není to potvrzené a i kdyby to byla pravda, tak se sloni nedostanou do žádného stavu nepříčetnosti, spíš zleniví a jsou o něco bezstarostnější, ale lepší, než nic.

9 – Slon indický

Čest světových chobotnatců zachraňuje jejich indický zástupce. Ten je sice o něco menší, než slon africký, ale i tak pořád dost velký na to, aby se pořádně neopil kvasícím ovocem. Narozdíl od afrických troubících troubů ale občas bere záležitost do vlastních chobotů a plundruje jihoasijské výrobny alkoholu. Jeden z takových nájezdů se stal v roce 2012 v indické vsi, kde stádo asi 50 slonů zcela vyplenilo palírnu místního alkoholu mahua, kterého zlikvidovalo asi 500 litrů. Vzhledem k tomu, že tenhle nápoj má kolem 40% alkoholu, tak je deset litrů na 3-5ti tunové zvíře docela solidní dávka, po které sloni v dobré náladě zlikvidovali ještě několik dalších domů, než se s hlasitým troubením odpotáceli vyspat kocovinu do džungle.

8 – Vysoká
Podobně jako sloni si zkvašené ovoce užívají i mnohá další zvířata. V Evropě třeba občas zachlastají losi a soby a naši myslivci by jistě potvrdili, že neméně dokážou zapařit i naše srnky a jeleni. Prý se zejména po větší dávce starších jablek tak roztomile motají a líp se střílí. Zřejmě se tak snaží vyrovnat promile, které mají většinou v krvi sami myslivci, aby byl lov alespoň trochu spravedlivý a počet zastřelených na obou stranách se vyrovnal. Koneckonců zkuste si na internetu najít spojení typu „jelen“ a „alkohol“ a kromě Jägermeisteru se ve výsledcích vysoko vyskytne i několik polemik o tom, jak moc se můžete při lovu jelenů opít...

7 – Brkoslav severní

Na chvíli pryč od nelétavých, kteří se dokáží po větší dávce alkoholu akorát tak motat a dělat bordel, což není tak zajímavé, jelikož to jistě známe všichni dobře z vlastní zkušenosti. Mnohem vtipnější je opilý pták. Známým alkoholikem mezi opeřenci je brkoslav severní, žijící mj. ve Skandinávii a v Kanadě (v angličtině mimochodem Bohemian waxwing, ač to asi nebude mít souvislost s Čechami, ale spíš s bohémstvím, je to potěšující detail). Tenhle pták se totiž živí jeřáby (doufám, že je jasné, že neokusuje železné konstrukce, ale keře) a opět často záměrně chodí na zkvašené bobule. Pod jejich vlivem se mu ale hůře koordinuje let a není výjimkou, že v opilosti působí dopravní nehody, většinou samozřejmě s újmou na zdraví hlavně sám sobě. Jsou dokonce hlášeny případy opravdových alkoholiků, které musí hlídat v kanadských zvířecích centrech, aby se pravidelně neopíjeli do němoty.

6 – Včely

Je jasné, že ne každý musí být nadšený z otrocké práce podřízené autoritářské královně. Tedy vlastně nadšený být musí, jinak to skončí špatně. Není proto asi divu, že i včelí dělnice rády utíkají od kruté reality k pohárku, konkrétně k pohárku rostlin se zkvašeným nektarem. Vzhledem ke své velikosti nemají problém, se kterým se potýkají sloni a jsou schopní se opít docela snadno. Často se jim tak stává, že ani netrefí do úlu a zalomí to někde na louce. Horší situace ovšem může nastat, pokud do úlu v tomhle stavu trefí. Zatímco takový brkoslav to v opilosti napálí tak maximálně do stromu nebo budovy a je nebezpečný hlavně sám sobě, opilá včela je v hustém provozu úlu nebezpečná i pro další účastníky letového provozu. Není proto ani takovým překvapením, že diktátorská vláda úlu takové provinilé dělnice trestá, třeba i smrtí. Vážně, už je podle mě pro včely dávno na čase vyzkoušet jiné zřízení.

(Jenom taková poznámka, navzdory propagandistickému obrázku úlu jako spokojeného a dokonale fungujícího společenství – ostatně normální propaganda pro všechny diktatury – včely kromě alkoholu holdují, pokud mohou, i nikotinu a kofeinu, který mohou vstřebávat z některých rostlin. Takže možná tak šťastné nebudou.)

5 – Netopýři

Podobně jako ptáci se dokážou zkvašeným ovocem slušně ztřískat i netopýři. Na některé druhy to má i podobný vliv, když potom ve vzduchu předvádí nečekané zatáčky a častěji do něčeho vrazí. To by nebylo až tak zajímavé. Zajímavější je to, že některé jihoamerické druhy (třeba jeden s pěkným názvem Vampýr dlouhojazyčný) jsou schopné i s velmi velkým promilem alkoholu v krvi (až 3 ‰) létat jako za střízliva a nemá to na ně prakticky žádné viditelné účinky (kdyby vás zajímalo, jak se na to přišlo, tak to bylo předmětem rozsáhlé studie se 106 netopýry. Je dobré vědět, že peníze na vědu jdou do smysluplných projektů, týkajících se alkoholu). Jenom tak pro srovnání, 3 promile odpovídá u 80 kg muže cca 10 pivům za čtyři hodiny a já bych s tím rozhodně nelétal, určitě ne vědomě – ostatně většinu činností bych v tomto stavu dělal stejně asi jen bezvědomě.

4 – Octomilka obecná

Poslední létající zástupce a opět jsme u hmyzu. Člověk by řekl, že takové nanicovaté otravné stvoření, velké pár milimetrů a žijící v řádu týdnů, nemůže být moc zajímavé. Je to ale omyl, tyhle potvory s námi mají společného mnohem víc, než se zdá. Tak třeba ti samečkové octomilky, kteří nemají pravidelný sex, se obracejí k alhokolu (opět ve formě zkvašeného ovoce), aby si alespoň díky němu zvýšili hladinu neuropeptidu v mozku, který jim dělá dobře a který běžně vylučují po páření. Doslova si tak opíjením zlepšují náladu z toho, že nemají s kým spát. Ale přece jen něčím se liší významně – když se jim možnosti zaskotačit si s vnadnou octomilkou dostane, alkohol dále nekonzumují. Takže jsou asi nakonec přece jen blbý.

3 – Opice

Opice jsou skutečně blízkým příbuzným člověka – hádají se, podvádějí, hrají si, používají nástroje, vybírají si vzájemně vši...a samozřejmě chlastají. Většina druhů ve volné přírodě si občas dá ono obligátní zkvašené ovoce, některé druhy ho dokonce schválně „pěstují“ (respektive na vhodných místech ho nechávají přezrát) a i ty, které jsou chované v zajetí a zkvašené ovoce nikdy neměly, se zájmem ocucávají lihové fixy, které jim ošetřovatelé věnovali v naivní víře, že s nimi budou malovat. Zdaleka nejzajímavějším druhem je z tohoto pohledu ale kočkodan červenozelený. Druh zavlečený do Karibiku si během asi 300 let zvykl na pojídání cukrové třtiny. Ta taky velmi často divoce kvasí a kočkodani si alkohol rádi dopřejí. Studie z roku 1993 ukazuje ale navíc některé vtipné výsledky: přednost zkvašené třtině dává asi 20% opic. Čtvrtina z nich se dokonce dá označit za alkoholiky, kterým pití ničí sociální život a kteří jsou ochotni ho i ve velkém krást v místních plážových barech, protože třtina jim nestačí. A mnohem víc chlastají mladé opice – protože někdy v dospívání u nich nastane zlom, kdy se po prohýřené noci probudí na pláži s nedopitou třtinou v ruce a řeknou si dost – je třeba se usadit na strom, splatit hypotéku na palmu a najít si nějakou kočku, nejlépe Danu. Být opicí v tropickém ráji prostě taky vyžaduje zodpovědnost...

2 – Člověk

Je mi líto, ale podobně jako jsme se dle série Stopařova průvodce od Douglase Adamse umístili až na třetím místě nejinteligentnějších druhů na Zemi (jak jistě známo, poměrně výrazně nás předčili delfíni a myši), tak podobně nevyhrajeme ani tuto anketu o největší alkoholiky mezi zvířaty. Ano, sami jsme vymysleli a svépomocí si vyrábíme několik tisíc druhů alkoholu, v některých kulturách, třeba v té české, chlastá téměř každý, kdo může, ale konkurence byla prostě příliš silná. Mrzí mě to a doporučuji si zlepšit náladu alkoholem (ať jste měli sex nebo ne), ale vítězem se stává:

1 – Tana péroocasá

Může nás těšit alespoň to, že ani tana péroocasá není příliš vzdáleným příbuzným člověka, i když nutno přiznat, že i biologové, natožpak já, mají problém jí zařadit do vývojového řetězce. Tenhle primitivní primát, který vypadá spíš jako hlodavec, je i s péroocasem velký asi 50 centimetrů, váží kolem 50 gramů a žije v jihovýchodní Asii. Co je ale samozřejmě nejzajímavější, doslova každý den chodí chlastat – konkrétně si dopřává přirozeně zkvašený nektar z palem, který má obsah alkoholu kolem 4 %, čili asi jako Bráníček nebo jiná, třeba i kvalitnější desítka. U tohoto nektaru (neplést s produkcí strakonického pivovaru) vydrží tak asi dvě hodiny a pak to jde vyspat. Vlastně ani nejde – přestože tana toho vypije v přepočtu ke svému tělu opravdu velké množství, nemá to na ni žádné pozorovatelné účinky, kromě toho, že ji to asi chrání před kardiovaskulárními chorobami a má potom větší chuť k jídlu, což taky není pro pijáky překvapivé. Abychom to nějak přiblížili, tana je schopná přijmout za dvě hodiny 0,07 gramu alkoholu, což se nezdá mnoho, ale když vážíte 50 gramů, odpovídá to u 80 kg muže, kterého jsme těžce opili už u netopýrů, asi tak 7 pivům (na internetu to přepočítávají různě, od pěti až k patnácti pivům, tohle je můj přepočet). Neříkám, že někdo takový se nenajde, ale určitě to na něj při každodenní konzumaci bude mít negativní účinky, zatímco tana z toho má akorát větší apetit a zdravé srdce. A díky tomu je celkem bezkonkurenčně vítězem soutěže o největšího zvířecího alkoholika. Pro člověka má ale druhé místo i své výhody – na tanu se můžete s čistým svědomím odvolat v případě, až vám zase budou nadávat, že moc pijete.