Manifest pivní demokracie

Pivovar sám uvádí, že v hospodách se odborníky na politiku stává většina z nás a hospodské debaty chce takto podpořit a podnítit. Výsledky tohoto pivní referenda pak hodlá zveřejnit těsně před tím oficiálním. Pivo In je prý „ovocné, chmelené a ovlivněné kontinentálním duchem“, Out je naproti tomu „lehké pivo se suchým a hořkým ocasem“ a nerozhodnuté IDK prostě „chutná po sladu“ a „podporuje přemýšlení“, více si můžete přečíst sami zde.

Jaká poznání si z tohoto nápadu můžeme odnést? Kromě toho, že pivovary a politici se vzácně shodují v tom, že neví, čím už by lidi zaujali, se nám tu totiž rodí model nového pojetí demokracie, k němuž by vyspělé společnosti měly směřovat. Potýkáme se v poslední době s rostoucí apatií voličů, klesající volební účastí, Pivídky již před časem ukázaly, že by bylo záhodno, aby politické strany ve svých kampaních nahradily vyprázdněné fráze naplněnými půllitry a soustředily se na jasnou formulaci svého vztahu k pivu a alkoholu obecně a do složitějších témat se radši nepouštěly.

LittleValleyBrewery jde tedy ještě o krok dál – pojďme nahradit přiblblé vhazování lístků do volebních uren a hlasujme pivem! Neustále si stěžujeme na to, že si neustále stěžujeme, že akorát vysedáváme po hospodách a neangažujeme se. Z tohoto bludného kruhu nevystoupíme jinak, než že z vysedávání po hospodách uděláme základní pilíř občanské angažovanosti a základ politického systému vůbec. Před každými volbami si prostě každá strana nechá navařit pivo, které ji typově nejlépe vystihuje a to bude na čepu ve vybraných volebních hospodách. Přijdete, ukážete občanku a natočeným a vypitým půllitrem dle svých preferencí máte splněno. Žádné složité přepočítávání hlasů, druhý den se prostě sečtou prázdné sudy.

Jen si představte třešňový Kriek KSČM, černé lidovecké, Babišovo pšeničné, Kalouskovo silně nachmelené Ale či Sobotkovo nikterak výrazné obyčejné pivo…

Dovedu si však představit, že by se proti této pivní demokracii, či beerokracii mohlo objevit i několik námitek (byť patrně ne od čtenářů těchto stránek). Například, že ne všichni způsobilí voliči pijou pivo. Nepijou no, v situaci, kdy polovina populace není schopna jednou za 4 roky dojít k urně a hodit do ní lístek, se ale podle mě pořád jedná o pokrok. Jednou za 4 roky jedno pivo podle mě snese mnohem větší část populace, než ty současné volby.

Další námitka – nemohlo by být na závadu, že voliči budou o směřování země rozhodovat v podnapilém stavu? No, upřímně řečeno, myslím, že by to bylo jedině dobře. V době, kdy se po celé Evropě začíná různým extrémistickým, xenofobním a neofašistickým stranám docela solidně dařit, si myslím, že mírně opilý volič, uvolněný, spokojený se vším a odhodivší své frustrace, je pro udržení demokratického systému skoro nezbytností. Ano, alkohol nepatří za volant ani na pracoviště, ale do volební místnosti? Tam by měl být povinnou výbavou už dnes. Ostatně jsem velmi zvědav, na výsledky pivního hlasování v britských hospodách, skoro víc než na referendum samotné. Myslím, že zastánci statusu quo v něm budou mít navrch nad nespokojenými voliči dožadujícími se změny mnohem spíše.

Třetí problém – volba mezi chutěmi volebních piv a volba mezi politickými stranami samotnými se může u jednotlivců lišit. Jak má tedy hlasovat nebohý Brit toužící setrvat v EU, ale nade vše milující lehká piva s hořkým ocasem, či jeho kolega, se může utlouct po ovocných pivech, ale zároveň by nejradši utloukl vše nebritské, co se mu v jeho domovině neustále objevuje? Inu, to už je otázka priorit, a snad většina občanů projeví soudnost a bude hlasovat tím, čemu rozumí, a tedy podle chuti piva. A nerozhodnutí voliči ať si pijou IDK, které chutná po sladu, tím nic nezkazí.

Volební piva by měla být k dispozici již několik dní před volbami, aby si každý svou volbu mohl předem důkladně promyslet do důsledků a zvážit všechny alternativy. Kombinací daných piv by taky mnohem spíše než posloucháním předvolebních slibů mohl posoudit, jaké povolební koalice by mohly připadat v úvahu a jaké lze rovnou vyloučit. Voliči extremistických stran, toužící ukázat svou převahu a ženoucí volební preference své strany maximální možnou konzumací jejich piva, by navíc v tomto předvolebním období sami sebe do značné míry eliminovali, což sice není úplně demokratické, ale hodí se to.

Co je ale nejlepší – dobrých nápadů, jak vylepšit volební systém existuje mnoho. Systém druhého preferenčního hlasu, který platí v případě, že strana, kterou jste zvolili jako první, se do parlamentu nedostane, logičtější vymezování volebních obvodů, a mnoho dalších, ale jejich problém je v tom, že sami politici si změny, které by mohly jít proti zájmům velkých stran, nikdy neodhlasují. Pivní demokracie by však parlamentem projít mohla podle mě docela hladce.

A jak zabránit potenciální korupci? Jednoduše – strany dodají pivovaru, který si pro volební pivo vyberou, pouze popis pivního stylu a případně hrubou recepturu, nebudou však smět finančně přispívat na samotnou výrobu piva. Jestli pivovar bude šidit na surovinách nebo ne už bude na něm. Kdo to bude platit? Samozřejmě my občané, jako vždy, na to jsme přece zvyklí, prostě za to volební pivo výčepnímu zaplatíme jako za každé jiné. Bude-li výstupem marketingu politických stran místo reklamního spotu v televizi nebo billboardu na ulici orosený půllitr, tak to, myslím, rádi uděláme.