Loňský rok byl pro české pivovarnictví znovu rekordní…

Ano, také loni vzniklo více než 50 nových minipivovarů, tentokrát se nám pivovarská rodina rozrostla o celkem 58 nových členů, takže ještě o něco více, než jich přibývalo v předchozích „rekordních“ letech 2013 a 2014. Takže znovu rekord, oproti všem předpokladům se tempo zakládání minipivovarů zase o něco zrychlilo.

Loni zmíněný trend obnovování dávno zaniklých pivovarů pokračoval i v roce 2015. Zmrtvýchvstání se tak dočkaly pivovary Lobeč, Zbraslavice, Plasy, Osek, Chříč a Česká Kamenice. V loňském roce, jak pozorní čtenáři Pivídek mohli sledovat takřka v přímém přenosu, také Česká republika předběhla všechny ostatní země v počtu pivovarů na obyvatele a kromě tradičně nejvyšší spotřeby piva na obyvatele uzmula další světový primát. Loni jsme také přivítali jubilejní třístý pivovar a na Silvestra jsme si jako vstupní bránu do novoročního deliria již mohli vybrat z 340 různých pivovarů.

Kdy bylo na českém území naposledy tolik pivovarů? Pokud vám dnes není okolo devadesáti, pamatovat to nebudete… Loni jsme se tímto srovnáváním současnosti s historií dostali na konec druhé světové války, do roku 1945. Letos tedy už můžeme válečné běsnění přeskočit a dostaneme se až do ještě stále samostatného Československa těsně před Mnichov – na začátku roku 1938 bylo na území dnešní České republiky rovných 345 pivovarů.

V loňských letech jste se tedy mohli kochat krásnými „hokejkovými“ grafy vývoje počtu pivovarů od roku 1900 dodnes, na nichž po vytrvalém poklesu po celé 20. století náhle nastává stále se zrychlující růst. No já nevím, chcete ho vidět znovu? Jako on vypadá furt stejně, jen ta čepel je zas o něco delší…

Viděli jste graf srovnávající hustotu pivovarů v jednotlivých zemích, na němž se Česká republika v roce 2014 „probila“ na vrchol. No, takže v roce 2015 tam stále je… Co já vám tedy letos ukážu za graf? Co se dá dělat, raketové tempo zakládání minipivovarů v Českých zemích v posledních letech nás nutí klást si ty nejsmělejší cíle, a letos je tak načase prolomit jedno dogma, které dosud i na Pivídkách bylo tabu. Tématem letošního roku a nejbližších let budiž srovnání Českých zemí s Bavorskem.

Od samých počátků průmyslové revoluce v 19. století bylo postavení Bavorska coby oblasti se světově bezkonkurenční koncentrací pivovarů něčím naprosto samozřejmým a nezpochybnitelným. Ne snad, že by průmyslové pivovary byly něčím v principu škodlivým, úspěch ležáku plzeňského typu po celém světě dokládá opak, Bavorsko se však i díky tomu postupně stalo celosvětově unikátní oblastí, kde se středověký způsob vaření piva, charakteristický množstvím pivních stylů a zejména obrovským množstvím malých, obvykle rodinných, pivovarských závodů, v podstatě zachoval do dnešních dnů.

Všude jinde se tento způsob teprve v posledních letech znovu vrací v podobě nově zakládaných minipivovarů, a asi není úplnou náhodou, že nejsilněji se tento nový trend zatím projevil právě u Bavorského souseda – České republiky. Kam mířím, je tedy asi již nyní zřejmé – neblížíme se již náhodou okamžiku, kdy Česká republika z hlediska počtu pivovarů na obyvatele „dožene a předežene“ i samotné Bavorsko? Letošní novoroční graf tedy může být částečnou odpovědí na tuto otázku.

Dovolím si vás obtěžovat pouze minimem suchých čísel – na konci roku 2015 se v České republice nacházelo 340 pivovarů, což při 10,505 milionu obyvatel dělalo 32,37 pivovarů na milion obyvatel. V Bavorsku se v té samé době nacházelo 620 pivovarů, což při 12,444 milionu obyvatel dělá 49,82 pivovarů na milion obyvatel.

Trend je zřejmý, ztráta tam stále je, ale zatímco ještě před pouhými deseti lety jsme ve srovnání s Bavorskem byli na jedné pětině a v roce 2012 sotva na jedné třetině, tak, pozor, v tuto chvíli jsme již náhle na dvou třetinách. Současné tempo zakládání pivovarů u nás a stagnaci jejich počtu v sousedním Bavorsku by tedy stačilo zachovat ještě nějaké 3 roky a neuvěřitelné by se stalo skutečností – byli bychom náhle na stejné úrovni okolo 50 pivovarů na milion obyvatel.

Ještě loni touto dobou jsem při propočtech, které měly potvrdit ojedinělost České republiky v tomto směru, záměrně počítal jen se suverénními zeměmi, protože jinak bychom proti Bavorům neměli šanci. Letos je již situace jiná – česká pivní kultura již povýšila na takovou úroveň, že umožnění přežití a prosperity pivovaru v každém malém městě a ve stovkách různých vesnic již není utopií, stává se postupně realitou.

Samozřejmě nejde jen o prostou hustotu pivovarů, jistě řada z vás namítne, že jde přeci především o kvalitu jejich produkce, o níž se dá v leckterých případech, jak by řekl Saturnin, s úspěchem pochybovat. O kvalitě se skutečně polemizovat dá, ale i zde při porovnání České republiky s dalšími zeměmi, které také zažívají boom minipivovarů, o lecčems vypovídají suchá čísla (bez kterých se holt někdy ani mokré pivní téma neobejde), která ukazují výjimečně nízkou „úmrtnost“ českých minipivovarů. Mluvil jsem o zvýšení počtu českých pivovarů v roce 2015 o 58. Toto číslo je rozdílem 60 vzniklých pivovarů a pouhých dvou zaniklých. Můžeme tedy říci, že v současnosti takřka 97 % vzniklých pivovarů jsou životaschopné podniky, což v každém případě něco svědčí i o kvalitě jejich produkce.

Dalo by se tedy o českém pivovarnictví na počátku roku 2016 říct vůbec něco negativního? „Tak určitě“, řekl bych jednohlasně s uříceným hokejistou odpovídajícím na otázku reportéra, zda jeho týmu pomohlo, že dal během pěti minut tři góly. Přes spektakulární počet minipivovarů zůstává jejich podíl na trhu jen něco málo přes jedno procento. Akce typu fiktivní minipivovar Patron sice naznačují, že velké pivovary si jich již „všimly“, ale drtivá většina české pivní produkce je stále v rukou nadnárodních pivovarnických skupin.

Až na několik málo výjimek nové minipivovary stále působí výhradně ve své domovské restauraci, případně jako přítoč v několika okolních restauracích nebo občasná součást nabídky pivoték velkých měst. Zatímco v 90. letech středně velké regionální pivovary snižovaly výstav a leckdy zanikaly úplně a po roce 2000 ty přeživší svou produkci sice stabilizovaly, ale nezvyšovaly, tak teprve v posledních letech se objevilo několik prvních vlaštovek v podobě nového minipivovaru, který svou působností přerostl v malý průmyslový pivovar s regionální působností (například Chotěboř, Kácov, Únětice nebo Cvikov). Rozhodně se tedy zatím nejedná o nějaký rozsáhlý trend.

Má-li být tedy česká pivní scéna skutečně pestrá a stabilní po všech stránkách, nestačí mít jen dominantní obří pivovary a obrovské množství minipivovarů, mělo by dojít také k renesanci dlouhodobě upadajících regionálních pivovarů. Slibných kandidátů na malý regionální pivovar je mezi novými minipivovary i obnovovanými průmyslovými pivovary celá řada. Zatímco lokální pivo z minipivovaru si již dnes můžeme dát takřka kdekoliv, o celostátních značkách nemluvě, regionální pivo se z řady oblastí České republiky vytratilo a dosud v nich chybí. Kromě restauračních minipivovarů, o jejichž úspěchu v letošním roce nemusíme mít obavy, tedy držme palce i těmto ambicióznějším projektům snažícím se prosazovat své pivo v restauracích v širším okolí pivovaru.

Vážené pivařky, vážení pivaři, do Nového roku 2016 vám Pivídky přejí co nejvíce příjemných pivních zážitků, objevování nových pivovarů i návratů do těch již objevených, a doufám, že i letošní rok budeme z kraje roku 2017 bilancovat jako „rekordní“. A teď už vzhůru na Bavorsko!