Účelem ale určitě není urážet věřící ani Bibli jako takovou, ale spíš ne úplně suchou formou vypíchnout, co se vlastně v Bibli píše o alkoholu a zvláště o pivu. Zajímavé na tom je i to (jak je ostatně zmíněno i v textu samotném), že až do moderního překladu "Bible 21. století" se o pivu v Bibli nepsalo vůbec, místo něj se tam odkazovalo na "opojný nápoj". To mě vždycky dost štvalo a jsem rád, že se konečně napravila tato křivda na našem národním nápoji a pivo si v Knize knih získalo postavení, jaké mu právem náleží. Ještě poznámka na konec: úryvky použité v textu jsou doslovně převzaty právě z "moderní" verze "Bible 21. století".
Odkaz na článek "Proč mají muslimové zakázáno pít alkohol?", ať to máte komplet...
Marka Rochoze, biskupského vikáře litoměřické diecéze, trápila už několik týdnů zvláští záhada. Přišel na ni při listování říjnovým číslem měsíčníku „Moderní katolík“, kde byly shrnuté údaje z posledního průzkumu počtu věřících v kraji. Celkem ho nepřekvapilo, že celkově se na Mostecku hlásí ke katolíkům nějakých 9 procent obyvatel, což by mimochodem, jak si uvědomil, kvalifikovalo tenhle okres na přední špičky seznamu zemí, kam se posílají z Vatikánu misionáři, ale záhada ležela v něčem přesně opačném. Ve vesnici Podsvinčany totiž údajně do kostela pravidelně chodilo neuvěřitelných 96 procent místních, což byla zase popularita, kterou se církev v těchto končinách mohla naposled pyšnit tak v dobách inkvizice. Pravda, vikář věděl, že někteří redaktoři „Moderního katolíka“ jsou natolik moderní, že veškeré články z terénu píší bez toho, aby opustili brněnskou redakci a že by byli klidně schopní tvrdit, že v Podsvinčanech chodí na mši 215 procent obyvatel, ale stejně mu tenhle údaj nedal spát. V archivech diecéze našel o Podsvinčanech akorát dvě informace – za prvé, že v roce 1951 se místní kostel vlivem poddolování posunul o deset metrů směrem ze svahu, za což byl odsouzen na deset let místní farář, jsa v podezření, že se snaží balamutit lid zázrakem hýbání s budovami, a za druhé že jeho současný nástupce je farář Jaromír Poupě.
„Nedá se nic dělat,“ povzychl si vikář Rochoz, „budu se muset do Podsvinčan vydat osobně. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a my ho musíme následovat i do těch nejzapadlejších koutů, navíc jsou za to diety na služební cestu a příplatek za víkend.“
A tak se stalo, že se vikář ocitl jednoho nedělního rána na zanedbané návsi v Podsvinčanech. Mše začínala za deset minut a z množství lidí, kteří se hrnuli ke kostelu, bylo jasné, že tentokrát se „Moderní katolík“ neseknul. Vikář se zamíchal do davu a uvnitř kostela nenápadně odchytil kostelníka, který se tiše modlil před kapličkou svaté Barbory. Když ho probudil, představil se mu a dodal: „Ale jsem tu inkognito, chci vědět, proč je pan farář tak úspěšný a chci, aby se choval, jako obvykle.“
Kostelník, zbožný muž, se pokřižoval a vyplivl chrchel do vázy před svatou. „No dobrý, tak poďte se mnou, to teda něco uvidíte.“
Oba muži se přesunuli k zadní stěně teď už řádně přeplněného kostela a čekali. Když minula čtvrthodinka od očekávaného začátku, začal být vikář trochu nervózní, ale kostelník vypadal, že ho to nepřekvapuje. Za další půl hodinu začal u sakristie rachotit klíč a někdo se ji pokoušel marně zevnitř otevřít. „Tak, to je Jarouš, teda farář,“ řekl kostelník. „Teďka teda uvidějí, proč na něj lidi chodí jak do divadla. A taky proč mu přezdívaj feldkurát Katz.“
Jen to dořekl, podařilo se faráři najít kliku a s nedořeknutými slovy „...já se na to vy...“ vpadnul do kostela. Chvíli hledal rovnováhu a bylo jasné, že to není pouze jeho prudkým nástupem na scénu. Po chvíli se mu podařilo vyškrábat se na kazatelnu. V publiku zatím panoval klid a další očekávání, farář zřejmě zatím zdaleka nepředvedl, co umí a vikáři začínalo pomalu docházet, že lidé zde asi nechodí poslouchat slovo Boží, ale spíš na bezplatnou estrádu. Farář byl celý zelený („po kocovině, klasika“ dodal kostelník) a když popadnul dech, spustil: „...Vážení...pozůstalí...ne, sakra, dneska je neděle, co...tak teda jenom vážení...dnešní kázání bude...bude...“, chvíli zuřivě listoval Biblí, „...kazání bude! A já vám povím něco o tom, co říká Bible o démonu alkoholu, se zvláštním zaměřením na pivo. Možná si někteří říkaj, Bible v pivu...teda naopak, pivo v Bibli, tam se o něm přece vůbec nemluví. A to taky máte pravdu!,“ zdálo se, že farář tímto svým vlastním popřením ztratil nit a chvíli se zmateně rozkoukával. „Teda takhle: já jsem poctivě, kdysi, přečetl jak Bibli tu...Zaječ - teda...Králičí...a taky ten, no ten...Ekonomickej překlad. A poznamenal jsem si, kolikrát se tam mluví o pivu.“ Farář vytáhl ze záňadří ulepený prázdný papír, na kterém byla i z dálky patrná kolečka od piva a vítezoslavně s ním začal mávat. „....Ani jednou! Ale pozor, to je všechno špatným překladem. Před pár rokama se několik moudrých lidí rozhodlo, že přeloží Bibli tak, aby to bylo podaný moderním jazykem, což je mimochodem jedině dobře, jestli to někdo čet, tak ví, že je to jak Alois Jirásek, akorát ještě delší. Ale jak říká Matouš...nebo Lukáš...no to je fuk, voni vod sebe kluci stejně vopisovali: ‘Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete‘. No...tak jsem se teda do tohohle překladu, prej „Bible 21. století“, znova začetl, i když jsem si víceméně pamatoval, jak to skončí. Ale jaký bylo mý překvapení, když jsem zjistil, že se v téhle verzi najednou mluví i o pivu! Já vim, vy si myslíte, Bůh o pivu nemluví, to je samý víno, takže opíjet se pivem je vlastně v pořádku. Však já vás mam přečtený, vždyť jsme o tom v hospodě mluvili ani ne před tejdnem! Ale to se, hošánci, mýlíte!“
„To je takzvaná kající fáze, pane vikář,“ vysvětloval šeptem kostelník. „Panu faráři je tak blbě, že nechce o alkoholu ani slyšet, včera byl v hospodě až do...no, vlastně až do dneška. Ale to přejde, dívejte...“
“Tak! Já si to tady někde založil, sakra...,“ pokračoval mezitím farář. „Tady! Přísloví 20:1 – ‘Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo za ním vrávorá, nezmoudří.‘ A hele, to neni všechno. Svatý Izajáš, jo –
Trňte a ustrňte!
Děláte slepé, slepí zůstaňte!
Opilí jste, i když ne po víně,
potácíte se jako po pivě.
Hospodin na vás vylil ducha mrákoty,
zavřel vám oči – vaše proroky,
zakryl vám hlavy – vaše vidoucí.
..tak ale, neřvěte mi tady, jsou tady lidi, co je bolí hlava.“ Pokáral farář sám sebe poté, co se do posledních slov vložil natolik, že je začal téměř vykřikovat. „Každopádně dál ten moudrý mrtvý taky dodává, a to sedí přesně i na vás:
„Pojďte,“ vykřikují, „víno chci!
Pivem se pojďme zpít!
Zítřek bude právě takový,
jen toho bude ještě víc!“
Jak Franta včera, když kupoval všem rumy, co vy hříšníci? Jak řiká svatý Mariáš...ne, já na to blbě vidim, Micheáš 2:11:
Kdyby nějaký prolhaný podvodník
přišel se slovy:
„Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ –
to by byl prorok pro tento lid!
A vůbec nejlíp to stejně vystih ten Izajáš...hergot, tam toho je, ten na to byl asi nějak vysazenej:
Tihle jsou ale vínem zmámení,
potácejí se pivem opilí:
kněz i prorok jsou pivem zmámení,
vínem zmatení,
potácejí se pivem opilí,
blouzní, když mají vidění,
když mají soudit, blábolí.
Zvratky pokrývají všechny stoly,
lejn leží všude hromady!
„Koho se to tu snaží poučit?
Komu chce vykládat své poselství?
Sotva odkojeným mrňousům,
právě odstaveným od prsů?
Prý: To a to a tak a tak,
tam a sem a sem a tam –
bla bla bla!“
Slyšíte slovo Boží? ‘Bla bla bla’, říká Bůh! Zvratky a lejna, už v Bibli viděli, jak vám z toho bude na Růžku blbě! ‘Běda hrdinům v pití vína, zdatným v nalévání nápojů’! Nazdar!“ Na tato slova do sebe farář obrátil mešní kalich a se slovy: „dolej a nemávej mi tu s tim kadidlem, nebo se mi začne chtít na záchod“ ho vrátil ministrantovi.
Kostelník se v tu chvíli opět obrátil na vikáře: „...Tak, po první sklenici dostane většinou lepší náladu.“ Vikář, který nemohl uvěřit vlastním očím, radši nic neříkal a konsternovaně dál poslouchal faráře, jehož hlas zněl najednou mnohem smířlivěji.
„Ale Bůh je milosrdný, Ježíš se normálně bavil s nevěstkama, zlodějema i další verbeží. Dokonce s celníkama. Takže odpustí i těm, co nezřízeně pijou! Koneckonců na vině tu není alkohol, ale nestřídmost, že jo! Ježíš dokonce měnil vodu ve víno, což možná souvisí právě s tím, že měl kámoše mezi celníkama, ale morální poselství toho je, že taky sám chlastal, jinak by ho to nenapadlo! Takže - ne vždycky je alkohol špatný, to zas ne, abyste to špatně nepochopili...tady, třeba Přísloví 31:6 –
Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.
Takže pokud to nepřeháníte, je to v cajku, dej to sem!“ Farář vytrhl ministrantovi znovu naplněný kalich a na jeden mocný lok ho vyprázdnil.
Kostelník k tomu pouze suše dodal: „Druhej kalich, tak to budeme brzo končit, navíc ve dvanáct otvíraj na Růžku, takže pan farář má nejvyšší čas.“
Farář se po odložení prázdného kalichu naklonil směrem dopředu a nyní už zcela uklidněným hlasem zvolal: „Svatý Václave, ty jsi mi tady oporou,“ což, jak si mimochodem všiml ztrápený vikář, byla čistá pravda, protože sochy tohoto svatého se farář křečovitě držel, aby nespadl z kazatelny, „jsi vévoda české země a taky patron piva a vína, cožpak to může být náhoda? Já říkám, soudruzi....teda bratři a sestry, nebo vlastně děti moje nevlastní, i Ježíšovi nadávali do žroutů a pijanů vína, ale co on dělal? Pil....pil střídmě! A kam to dotáhnul, až na Golgotu. Nějaká ta sklenička nebo flaška, to není hřích, naopak! I Bohu se odváděl desátek z alkoholu, ale tyto středověké praktiky naše církev ve své nekonečné moudrosti zrušila a nám tak nezbývá, než desátky vypít ku slávě Boží! A proto nehřešte a oslavte Boha rumem a dvanáctkou, jako to udělám já hned teď na Růžku, kde budu taky až do večera podávat rozhřešení!“
Na tato slova zaklapl farář Bibli, která mu vypadla z ruky kamsi do prvních řad. Na vikáře Rochoze přicházely mdloby a tak si už nikdy nebyl jistý, jestli slyšel faráře správně, každopádně jeho těžce zkoušené zbožné mysli se zdálo, že ten se loučí se smějícím se a aplaudujícím davem těmito slovy: „...I nemine párty, pet vypiji, pet špiritus sangrii, amen!“
Přidejte komentář
Hafíz von Rimini