Praha – epicentrum pivního světa

Takže tedy: Praha byla vždy Caput Regni a Mater Urbium, a v současnosti ji, ať se to někomu líbí nebo ne, musíme již jednou provždy vyhlásit za jediné a nezpochybnitelné hlavní město pivního světa. Blízká pivní centra s bohatou pivní historií jako jsou Berlín, Mnichov nebo Vídeň prominou, tolik pivovarů jako Praha prostě nemají. Prominou i obří aglomerace Londýna a Moskvy, které snad v absolutních počtech více pivovarů mít mohou, ale v přepočtu na obyvatele ani náhodou. Prominou i americká města na západním pobřeží jako Portland, Seattle či San Francisco, které v 70. letech daly vzniknout fenoménu minipivovarů, jichž jsou v každém z nich dnes desítky, ale z doby předchozí pražádnou pivní tradici nemají.

Prominout budou muset, ač nerady, i další české shluky pivovarů, jako je Plzeň a Brno s neobyčejně zajímavou pivní historií i současností, ale k číslovce 26 se nepřiblíží, ani kdyby se spojily nebo si přibraly na pomoc své okolní venkovské okresy. Největší práce byla s tím, aby musel prominout i hornofrancký Bamberg – sedmdesátitisícovéměsto s devíti pivovary. To je skutečně unikum, avšak bohužel pro Bamberg jsou jeho pivovary poměrně nešťastně roztroušeny po dvojičkách po celém městě a vně historického centra.

Od letošního léta ovšem nabízí Praha něco, co nenalezneme v žádném jiném městě na světě – shluk šesti regulérních pivovarů s vlastním pivem v denní nabídce na necelém čtvrtkilometru čtverečním (a teď doufám, že mě nikdo nevyvede z omylu, něco takového jsem skutečně jinde nezaznamenal, ale kdyžtak řekněte).

Zkušenější pražští pivaři již jistě tuší, jakou oblast mám na mysli – jedná se o okolí Betlémského náměstí, oblast vymezenou zhruba Národní třídou, Perlovou, Michalskou a Karlovou ulicí a ze západu Vltavou, zabírá zhruba oněch 0,5 x 0,5 km a uvnitř se skutečně nachází již šest různých pivovarů. Pokud si je budete chtít postupně obejít, do čehož se za chvíli pustíme, zjistíte, že vzdálenost mezi sousedními pivovary zde kolísá pouze mezi 102 a 403 metry! I při klidném vycházkovém tempu tak žádný z přesunů nezabere více než 5 minut.

Všimněme si na této oblasti několika zajímavostí. Jde sice o historické Staré město, ale s vymezením čtvrti si zde nevystačíme. Oblast totiž leží trochu stranou těch turisticky nejnavštěvovanějších míst Starého města i Prahy obecně. Všimněme si, že minipivovary zatím nevznikají v bezprostřední blízkosti mnohem frekventovanějšího Staroměstského, Václavského nebo Malostranského náměstí či Pražského hradu. Vznikají v tomto centru české vzdělanosti, oblasti kde sídlí Univerzita Karlova i ČVUT. V těsném sousedství Betlémské kaple, odkud před šesti staletími Mistr Jan Hus pronášel svá slavná kázání dychtivým Pražanům, tepajíc tehdejší hříchy lidu i církevních představitelů.

A hle, sotva 100 metrů jižně od Betlémské kaple jsme bývali za minulého režimu do Bartolomějské ulice předvoláváni přesně v duchu Mistrova ponaučení „přikázal nám Bůh kázati a svědčiti“, a tak jsme kázali, svědčili a udávali se horem dolem jeden přes druhého, až se hory zelenaly. Mistr Jan zde dále kázal o svátosti manželské: „Tudíž svadba znamená tolik co svá dva (svoji dva): manželé mají být totiž mezi sebou spojeni jako jeden člověk. A též je svadba tolik jako sebe dbajíce, protože si zachovávají věrnost a jeden o druhého má mít péči.“ A hle, sotva 200 metrů východně od Betlémské kaple se nachází legendární Perlová ulice, kde jsme se donedávna mohli noc co noc přesvědčovat, že svadba je mimo výše uvedené také tolik co „Svod? Ba!“

Mistr Jan, abychom neodbočovali od tématu, v Betlémské kapli přednesl i slavné kázání „O škodlivosti opilství.“ A hle, sotva 300 metrů od Betlémské kaple všemi směry se nyní skví 6 krásných restauračních pivovarů. Mistr Jan Hus by měl bezpochyby radost, jak jsou jeho kázání i po 600 letech od jeho mučednické smrti stále aktuální a to dokonce znovu ponejvíce právě v těch místech, kde byla kdysi pronášena.

Vyzbrojme se tedy na cestu po „betlémských“ pražských pivovarech níže uvedenou mapkou a Husovým varováním „požívá-li někdo nějaký nápoj, znaje jeho sílu, ale nechce pít přes míru, nýbrž chce vždy zůstat na střední cestě, pak hřeší lehce. Když však je si vědom, že ten nápoj je silný a že rychle opíjí, a přece pije úmyslně nad svou potřebu a zvolí raději propadnout opilství, než aby zůstal střízlivý, ten hřeší smrtelně. Tak především hřeší ti, kdož nutí někoho pít přes míru svatého dle Jana: Ej, na, pí, že vyleji duši z tebe jako sysla z dúpě.“

Z mapky vidíme, že obejít 6 pivovarů, ať už začneme u kteréhokoliv z nich, zabere přesně 1697 metrů. Z varování vidíme, že spory o to, kolik že je ta zdravotní denní dávka, jsou zjevně staré jako lidstvo samo, a ani Mistr Jan si netroufl ji stanovit. Co však víme, zatím nikdo si netroufl stanovit jako zdravotní dávku více než jistý finský obtloustlý lékař se zarudlým nosem, u něhož to bylo až 5 piv denně. Pokud vás tedy nyní zvu na okružní trasu do šesti pivovarů, nezbývá mi, než říci: Ej, nate, píte, že vyleji duši z vás jako sysla z dúpě!

Tedy pojďme: Jako startovní i cílový bod doporučuji tramvajovou zastávku na Národní třídě, kam dorazí snadno a bez bloudění obvykle i nepražané. Sotva se tramvajové koleje stočí doleva k Národnímu divadlu a vy pokračujete rovně, atmosféra místa se ihned promění, překročíte hranici Nového a Starého města a vy vstupujete do tajemně křivolakých uliček, z nichž se na tomto výletě jen tak nevymotáte a kde vám orientaci umožní pouze opakovaně z různých směrů navštěvované Betlémské náměstí.

Hned po pár metrech po levé straně ulice Na Perštýně vidíme nepřehlédnutelný pivovar U Medvídků. Ten z celé naší šestky vznikl jako první – v roce 2005 a svého času proslul hlavně jako pivovar s nejsilnějším pivem na světě, pětatřicítkou. Později nějaký irský nebo skotský pivovar uvařil ještě něco silnějšího, snad čtyřicítku, ale takové rekordy nás příliš nezajímají. Vyzbrojeni Janem Husem bychom si měli být vědomi „že ten nápoj je silný“ a já bych si troufl doplnit i „chuťově pivu nepříliš podobný“ a doporučit zkusit z nabídky medvídkovských piv něco jiného. Znáte mě ale, že hodnocení kvality piv se odjakživa vyhýbám, neb chuť je vjem individuální a ať si každý pije, co chce.

Jen pár kroků od Medvídků, konkrétně 134 metrů, se nachází zastavení druhé, pivovar U Dvou koček (založen 2010). Ten je zajímavý především tím, že nabízí jednak Plzeňský Prazdroj a jednak vlastní pivo vařené přesně dle receptury Plzeňského Prazdroje. Nepřekvapí tedy, že chuťový rozdíl mezi oběma pivy není příliš velký a i zkušení pivní someliéři, mezi něž se, dle svých žalostných výsledků na několika degustačních akcích, rozhodně nepočítám, budou mít problém poznat, co vlastně dostal. Doporučuji se zde tedy stavit na dvě a zkusit, zda je vám rozdíl mezi nimi patrný. Pokud jde o mě, to se přiznám, nedokážu říct, jestli mi tam náhodou celou dobu nelili Plzeň.

Ale to už je na čase se zvednout a vydat se Skořepkou, na jejímž konci si můžeme poprvé z východního zúženého konce prohlédnout Betlémské náměstí, středobod celého výletu po středobodě celého pivního všehomíra, a dále Husovou ulicí popojít k pivovaru U Tří růží. Tento pivovar založený roku 2012 platil donedávna za vůbec nejdražší pražský pivovar. Čtyřdecilitrová sklenice zde vyjde na zhruba 60 Kč, ale zde se vyplatí projednou sáhnout trochu hlouběji do kapsy. Pokud jde o tu kvalitu piva, kterou nehodnotím, musím přece říci, že zde jsem na ni skutečně ještě nezaznamenal negativní ohlas. Přestože zde se již nacházíme na jedné z hlavních pražských turistických dálnic, můžete si zde objednat i v českém jazyce a necítit se přitom méněcenně, obsluha je jednak milá, a jednak o svých pivech dobře informovaná. Je to jedno z míst, které českým i nečeským návštěvníkům ukazuji nejraději, pokud si tedy cestou ze Staromáku nespletu Husovu a Jílskou ulici, což se mi bohužel stane skoro pokaždé.

Pro další cestu se tedy v těchto místech, kde je velmi snadné zabloudit, zejména pokud už za sebou máme tři pivovary a dav turistů se šine jinudy ke Karlově mostu, vydáme Řetězovou ulicí a pak Liliovou doleva, načež znovu staneme na Betlémském náměstí. Z Betlémské kapličky možná budete mít pocit, že slyšíte Mistrovo kázání. Pokud jste to zatím s počtem ochutnávek nepřeháněli, budete ve fázi „piják, když požierá víno, sám je vínem požírán, u boha ohaven bývá, bude zhrzěn anděly, posmíván od lidí, opuštěn ctnostmi, zničen ďábly a ode všech v prach zašlapán…“ a tudíž můžete klidně pokračovat. Pokud jste se zdrželi déle, bude už Mistr Jan ve fázi, kde bibli, která se jinak o pivu slovem nezmiňuje, adaptoval na české poměry příznačněji: „Víno příliš vypité vyvolává hněv a pády mnohé, rozvrací národy a tak silný nápoj a také pivo rozvrací naše okolí…“ A už je to tady! V tom případě už raději nepokračujte a běžte zpět na Národku a domů.

Silnější žaludkem a slabší vírou pokračují Náprstkovou ulicí k Vltavě a hned doleva, kde se v ulici U Dobřenských nachází pivovar téhož jména založený v létě roku 2015. Právě tento pivovar nahradil pivovar U Tří růží na pozici nejdražšího pražského i českého pivovaru – čtyřdecka zde již stojí přes 70 Kč. Nejsem si jist, zda v tomto případě už trochu nepřestřelili. Pivovar se specializuje na piva z příměsí bylinek a kotvičníkové, meduňkové či mátové pivo jistě stojí za ochutnání, pivovar je taky poměrně unikátní tím, jak je uvnitř řešen problém nedostatku místa – varna je přímo vedle pípy, takže pokud zrovna probíhá várka, sládek, barman a hosté se navzájem pletou pod nohy, zároveň ale můžeme jedním pohledem nazřít celý proces od přípravy po konzumaci piva vcelku. Také prostředí vyzdobené v rakousko-uherském stylu se mi líbilo, přesto co jsem měl možnost vidět, podnik zatím spíše zel prázdnotou.

Další pivovar nazýván Pražský most či U Valšů (založen 2008) leží doslova za rohem, přesně 102 metrů v Betlémské ulici, z níž dnes již potřetí nahlížíme na Betlémské náměstí, tentokráte z jihozápadu. Pátý navštívený pivovar je na zahraniční klientelu zaměřen dosti zřetelně – odhadem 80 % návštěvníků jsou cizinci, převážně z USA a Ruska. Z debat v lokále tak můžete snadno nabýt pocit, že studená válka dosud neskončila a z pozice české menšiny jen tiše sledujete dělení světa a vymezování sfér zájmu a napjatě sledujete, jak to pro nás asi zase skončí.

Nakonec si řeknete „co už, ať to skončí, jak chce, pivo se pít bude“ a vydáte se na dnešní nejdelší pochod – plných 403 m ulicí Karoliny Světlé, na jejímž konci se z křivolakých zdí domů a hrbolaté dlažby náhle jako zjevení z jiného světa znovu vynoří Národní třída, moderní, elektrifikovaná, s tramvajemi a výdobytky éry digitalizace vůbec. Zde se přímo mezi Laternou Magikou a klášterem Voršilek nachází pivovar Národní, rovněž zcela nový pivovar z letošního léta. Znovu jsme se po dlouhém dni navrátili do Nového města a atmosféra je hned citelně odlišná. Místo předchozích pěti pivovárků v útulném, ale stísněném prostředí, se zde nacházíme v prostorném moderním lokále a v letních měsících lze jistě doporučit posezení na rozlehlé zahrádce ve vnitrobloku. Pivovar ležící na takto frekventovaném místě v těsném sousedství Národního divadla evidentně o návštěvníky nouzi nemá a přes jeho rozlehlost bývá často trochu problém najít místo k sezení. Také nabídka piv je oproti předchozím pivovarům alespoň zatím řekněme poněkud prostší experimentů – světlá jedenáctka, jedenáctka nefiltrovaná a polotmavá třináctka. Ale jakožto zakončení naší procházky po světovém pivním epicentru a návrat do každodenní reality asi nejideálnější místo.

I pokud jste tuto pražskou oblast dosud neznali, asi je vám zřejmé, že se určitě nejedná o šest nejlepších pražských, českých nebo dokonce světových pivovarů, což se určitě ani náznakem nesnažím tvrdit. Ty pivovary jsou ale zajímavé právě svou neobyčejnou různorodostí, každý z nich cílí na dosti odlišné typy konzumentů, ať už jde o národnost, movitost či požadavky na pivní rozmanitost. Dozajista se tak nenajde nikdo, kdo by si všech šest pivovarů naráz zamiloval. Jako celek ale fascinují tím, že ještě před 10 lety neexistoval ani jediný z nich a nyní náhle dohromady tvoří skutečně jednu z nejzajímavějších atrakcí celého pivního světa.