Karlík a továrna na pivo

Jednoho mrazivého zimního večera seděl Karlík u krbu a hrál si se štěnětem. Byl doma sám, jak už tomu bývalo každý večer, a jeho štěně byla pro něj jediná radost. Neměl žádné kamarády. Ostatní děti se mu smály, protože byl sirotek, a tak mu nezbývalo než kamarádit se svým štěnětem. Karlíkovi rodiče zemřeli před pár lety na rakovinu plic. Přestože to byli velmi milí lidé, kouření bylo jejich slabou stránkou, a to se jim nevyplatilo. Od té doby žije Karlík se svým strýčkem Olafem.

Strýček Olaf je známý po celých Suchohrdlech. Také kvůli němu je Karlík vystavován častým výsměchům. Chlap vysoký jak hora, účes na Jágra - zepředu business, zezadu párty, brunátný kulatý obličej s červeným bambulkovitým nosem. Jeho zapadlé oči mu svítí vždy, když slyší zmínku o pivu nebo o hospodě. Je o něm obecně známo, že den co den vysedává v hostinci U Prázdnýho sudu, a domů se vrací nad ránem, ne příliš kvalitním pivem omámen.

„Až bude ten sud vopravdu prázdnej. Celej prázdnej,“ říkává vždycky, když se hostinský snaží starýmu Olafovi vysvětlit, že už má v sobě piva dost a měl by jít raději domů. Jenže Olaf si nedá říct a svého pravidla se drží natolik pevně, že odchází z hostince až při zavíračce, kdy už není co pít.

Po krátkém spánku se vydá do svého krámku se starožitnictvím, kde se před každým zákazníkem chlubí svojí velkolepou neprodejnou sbírkou pivních etiket, ještě z dob Franze Josefa. Přestože má Karlíka rád, celé dny se věnuje jen svým dvěma oblíbeným činnostem a na svého synovce si pramálo vzpomene.

Kromě svojí sbírky historických etiket mluví Olaf nejvíce o tom, jak si jednoho dne postaví továrnu na pivo. Je to jeho veliký sen už od devatenácti let, co jeden pivovar navštívil, a řekl si, že musí vlastnit taky takový. Jenže prodejem starého harampádí si nevydělá moc peněz, tak si čas od času zkusí vsadit loterii s nadějí, že tentokrát to určitě vyjde, ale pokaždé rozhořčeně míří rovnou k Prázdnýmu sudu, aby to neštěstí zapil. Snaží se pak s pomocí kvasnicové desítky vymyslet spousty nových a lepších nápadů, kde vzít dost peněz na založení pivovaru, ale z nové továrny na pivo zůstane vždycky nakonec jen velké okno.

Jedno unavené pondělní odpoledne, když opět s nadšením ukazoval svojí sbírku pivních etiket staré dámě, která si chtěla koupit stejně tak starý lustr s květinovým vzorem, přerušil jeho vyprávění dobře vypadající, od pohledu bohatý muž s fajfkou a kostkovanou čapkou nakřivo nasazenou. Olafova sbírka etiket návštěvníka natolik nadchla, že za ní nabídl obrovskou sumu peněz, o jaké Olaf mohl jen snít. Chvíli přemýšlel a pak nahlas radostně vykřikl.

„Konečně si koupim pivovar!“

V tu chvíli mužík vyndal fajfku z pusy a rozhodl se, že se představí.

„Jakub Mandolína“, povídá, „tak vy byste chtěl pivovar?“
„To chci, svůj pivovar, a aby tam bylo hodně piva. Když vám prodám tyhlety etikety, tak na něj budu mít.“ Vesele se usmál a oči se mu blýskly potěšením.
„A co když bych vám místo těch peněz nabídl podíl na svém pivovaru? Už dlouho hledám společníka do svého podniku, jenže všichni by tam rádi jen pro peníze, ne z opravdového nadšení“, řekl klidným hlasem Jakub a bafnul si z fajfky.
„To byste udělal?“ zeptal se nevěřícně Olaf, „ttto já bych moc rrrád.“ Vykoktal ze sebe a utřel si kapesníkem čelo.
„Tak platí“, odpověděl Jakub, „zítra vás tu vyzvednu a pojedete se tam podívat, ať víte, co to bude zač.“ Usmál se na Olafa, ústy vyfoukl dva kroužky dýmu a odešel z krámku.

Od té chvíle nemyslel Olaf na nic jiného, než na svůj vysněný pivovar, a že se mu konečně přání splnilo. Měl z toho takovou radost, že chtěl, aby se tam jel Karlík podívat s ním.

Karlík se těšil na výlet. Za tu dobu, co žije se strýčkem, nikam na výlet nejel, a v pivovaru také nikdy nebyl. Druhý den oba netrpělivě čekali v krámku, dokud nepřišel Jakub, a poté všichni tři vyrazili v Cadillacu Eldorado do pivovaru Zlatovous.

Jakmile dorazili před bránu pivovaru a všichni vystoupili z vozu, Karlík i Olaf ohromeně zírali na celou továrnu. Nikdy nic krásnějšího neviděli.

Jakub odemkl zlatou bránu a ihned jim začal dělat průvodce po svém panství.

Všude kolem se táhly obrovské plantáže chmelu, ječmene i pšenice. Neméně oba hosty zaujaly zlatavé pivamidy tyčící se uprostřed všech plantáží.

„Pivamidy slouží jako nejchladnější prostory pro dozrávání piva“, začal Jakub s přednáškou, „po dozrání a filtraci pivo teče podzemním pivovodem do sousedních sklepů, kde se stáčí do lahví nebo sudů.“

Karlíkovi se nejvíce ze všeho líbil pivopád. Rád pozoroval, jak zlaté proudy pšeničného moku padají a stékají z ohromné výšky, a dále se mění v klikatící se potok připomínající zlaté vlnící se vlasy.

„Tohle je pivopád“, pokračoval klidně jejích průvodce, „je důležitý pro lahodnou chuť pěny, která je u pšeničných piv nezbytná.“

Když pokračovali v prohlídce podél proudu potoka, narazili na majestátný pivní mlýn. Třpytivé stříbrné mlýnské kolo se spodním náhonem se pomalu otáčelo, a díky lopatkám mlýna, které pročesávaly proudící pivo, má konečný výrobek teprve ten správný říz. Když odbočili z pěšiny a vydali se skrz menší plantáže s kukuřicí a rýží, otevřel se před nimi krásný výhled na kopeček, kde stál pivojem. Moderní stavení z mědi s bronzovým leskem na sebe upoutalo okamžitě pozornost.

„Pivojem je teď novinka,“ pochlubil se Jakub, „slouží pro akumulaci piva a jeho hlavním účelem je vyrovnat rozdíly mezi přítokem z pivního zdroje a odběry spotřebitelů.“

Dívali se na něj jen z mírné dálky, ale raději pokračovali za zvukem příjemného šumění. Zastavili se před pivotryskem, který dosahoval výšky až tří metrů.

„Ten ovlivňuje tvorbu bublinek a kvalitu pěny v pivu. Čím větší je tlak pod pivotryskem, tím větší je množství bublinek a tím je kvalitnější pěna“, dodal jakoby nic Jakub a bafnul si z fajfky. Nejpodivnější se návštěvníkům zdála konstrukce s dvanácti kovovými rameny, na jejichž koncích byly nasazené veliké kádě s pivem.

„Tomu se říká pivotoč“, jen tak prohodil Jakub, „je lepší, když se pivo pořádně roztočí tady, pak ho můžete vypít, kolik chcete, ale hlava už se vám netočí. Není to geniální?“

Karlík i Olaf stále ohromeně zírali, mlčky poslouchali a pochodovali za svým průvodcem.

„Ještě vám ukážu sušárny, lisovny a podobné místnosti“, řekl Jakub a zavedl je dlouhými chodbami do podzemních prostor, kde byly jedny dveře vedle druhých a postupně do nich nahlédli.

„Ovoce, zelenina, koření, bylinky…co chcete. V dnešní době může být cokoli předmětem pro výrobu zajímavého a dobrého piva s osobitou příchutí, výraznou nebo jemnou vůní. Mým nejnovějším výtvorem je teď koprový ležák, jehož první várka vůbec bude hotová za tři dny. Hmm, ta vůně…nádhera.“

Poslední dveře v chodbě byly ze zlata, s kulatou klikou a ozdobným rytím, podle něhož byla poznat práce profesionálního rytce. Přede dveřmi stáli dva pivojáci a drželi stráž.

„Proč tu jsou?“ zeptal se Karlík.
„Hlídají“, odpověděl Jakub, „za těmito dveřmi jsou přísně tajné informace k výrobě toho nejlepšího piva pod sluncem. Jsou tam všechny recepty a tajné přísady, které znám jen já a pár dalších zaměstnanců. Pojďte, představím vás aspoň některým.

Nejvyšší postavení tady má hned po mně pivosta. Dále jsou tu dva místopivostové, tihle tři mají celou továrnu na starosti. Nové druhy piv a nové příchutě vymýšlejí pivologové, těch je u nás pár desítek. Velmi důležití jsou také pivoměřiči, ti musí přesně změřit teplotu, hustotu, množství bublinek, kvalitu pěny, a otáčivost piva. Všechno tohle zapisují pivopisci do tabulek. Ze zapsaných dat pak birografové zpracovávají grafy s důležitými informacemi, změnami ve výrobě, na trhu a tak dále. Pracuje tu několik nejlepších sládků z celé země, degustátoři, birotechnici. Každé oddělení s jiným pivním druhem má svého šéfpivaře a největší počet zaměstnanců tvoří pivníci a biratoři. Hodně oblíbený mezi všemi zaměstnanci je náš pivanista, který hraje na svůj nástroj vlastnoručně vyrobený z lahví od piva.

To bude pro dnešek všechno, vidím, že se vám tu oběma líbí, tak půjdeme sepsat protokol o předání poloviny továrny tady na Olafa, jak jsem slíbil.“

Mezitím, co se Karlík stále kochal krásami velkolepého pivovaru, strýček Olaf a nový známý Jakub sepisovali v kanceláři novou smlouvu o společném vlastnictví pivovaru. Když bylo všechno sepsáno, nabídl se Jakub, že oba dva odveze zpět domů, aby si mohli zabalit a pak se přestěhovat k němu do města, kde budou moct mít na starost pivovar Zlatovous.

Když byli opět v Suchohrdlech, Olaf předal svoji sbírku etiket Jakubovi a pozval ho na jedno místní suchohrdelní pivo k Prázdnýmu sudu. Oslavili svůj báječný obchod a vypili pár půllitrů, jenže to už starý Olaf pomalu malátněl, a tak se Jakub rozhodl rychle jednat. Nikdy totiž nehodlal za onu vzácnou sbírku etiket platit – a už vůbec ne tím nejcennějším, co měl, tedy svým pivovarem.

Dokud je ještě Olaf schopný vypít další půllitr, musí to udělat právě teď. Pod stolem nenápadně otevřel malou lahvičku, a když si jeho nový přítel držel únavou obličej v dlaních, vysypal mu obsah lahvičky do pití. Nic netušící strýček Olaf po chvíli vypil sklenici do dna a objednal si další. Přestože měl před očima mžitky a začala ho bolet hlava, měl pořád dobrou náladu a šel povědět o svém úspěchu hostinskému.

Sotva se rozpovídal, sesunul se na zem. Obličej mu zrudnul a zdálo se, že nemůže dýchat. Asi deset vteřin se na zemi svíjel v křečích a pak se rozhostilo po celém hostinci hrobové ticho. Několik štamgastů se začalo ohlížet po neznámém muži s fajfkou, ale nikdo ho už neviděl. Zmizel, a nikdo nevěděl kam.

Smutná zpráva se roznesla rychlostí blesku po celých Suchohrdlech, Karlík se to dozvěděl jako první. Strýčkova smrt s ním otřásla. Karlík byl ale chytrý kluk a při výslechu policie řekl úplně všechno, co věděl, a o neznámém pánovi Jakubovi, že s ním tehdy v noci strýček byl.

Naopak domýšlivý Jakub Mandolína na Karlíka úplně zapomněl. Nikdy ho nenapadlo všímat si desetiletého kluka, který pro něj nebyl ničím jiným, než bezvýznamným hmyzem. Ale to se stalo jeho osudovou chybou. Karlík si totiž pamatoval moc dobře cestu do pivovaru Zlatovous a věděl, kde má Jakub svoji kancelář. Dovedl na to místo policii a ta okamžitě Jakuba Mandolínu zatkla za vraždu.

Asi za tři dny, zatímco si hrál se štěnětem, přišel Karlíkovi dopis, že koprový ležák je hotov a měl by coby majitel přijet ochutnat svou první várku. Pár hodin na to se dozvěděl, že jeho strýček sepsal závěť ihned po smrti Karlíkových rodičů, která zněla takto: „Veškerý svůj majetek odkazuji jedinému právoplatnému dědici, synovci Karlovi ze Suchohrdel.“