Zatímco počet pivovarů zde po staletí pouze setrvale klesal, v uplynulém roce 2014 (obdobně jako jsme se tomu těšili před rokem při bilancování roku 2013) vzrostl počet činných pivovarů v České republice znovu o téměř 50! Přesněji řečeno jsme do naší rodiny pivovarů přivítali (mnohdy osobně) 50 nových pivovarů, zatímco 3 pivovary byly v roce 2014 uzavřeny.
50 nových pivovarů je jistě impozantní, ale za pozornost stojí i ony (stejně jako v loňském roce) 3 zaniklé. Tak nízká „úmrtnost“ pivovarů je ve srovnání s okolními zeměmi unikátní – minipivovary vznikají leckde, ale podstatná část z nich se s úspěchem na trhu nesetká a zase rychle zaniká (ostatně pozorovali jsme to i u nás někdy kolem roku 2000). V posledních letech se ale v České republice na trhu uchytí a udrží téměř 95 % vznikajících minipivovarů.
O čem to svědčí? Skeptici na většině pivních webů by nejčastěji řekli, že o tom, že se ze zakládání pivovarů vytratilo nadšení a láska k pivu a stalo se byznysem a podnikatelským záměrem. Titíž čeští pivní skeptici, kteří ještě před pár lety hořekovali na malý počet pivovarů na trhu a unifikovanost pivní chuti, nyní najednou zcela obrátili a hořekují nad přílišným množstvím pivovarů, chuťovou rozkolísaností a nestálostí pivní nabídky. Vzývají dokonce dobu, kdy se poptávka po nových minipivovarech nasytí a ty, které dle jejich mínění na trhu nemají místo, po opadnutí fenoménu pivovarské turistiky zase po právu zaniknou.
Inu, nač se přít, natož snad ještě někomu naznačovat, že brojení proti unifikovanosti a následný údiv nad rozkolísaností svědčí spíše o rozkolísanosti představ dotyčného o tom, co vlastně chce, že? Velké množství nových minipivovarů spolu s minimálním počtem těch uzavíraných podle mě svědčí o něčem jiném. O tom, že ani dlouhá léta uzavírání pivovarů (ať centrálně státem nebo v divokých letech formování tržního prostředí anebo konečně v souvislosti se vstupem nadnárodních společností na český trh) nezničila českou pivní kulturu a pozici České republiky na světové pivovarnické špičce, na niž se nyní vracíme.
Jakkoliv jsme se ještě před pár lety mohli světu chlubit leda značkou Pilsner Urquell (kterou v zahraničí obvykle považují za německou) a největší spotřebou piva na hlavu (což v zahraničí považují spíše za nechutné), nyní toho pivnímu světu můžeme nabídnout mnohem více. Stačí se podívat na naši dnešní oslavenkyni, mapu Pivídek:
Mapa českých pivovarů na Pivídkách 6.1.2015
A pro srovnání: Mapa 6.1.2014
....a 9.5.2012, tam je rozdíl už jasně patrný
Celkově si k dnešnímu dni můžeme v případě žízně vybrat již z 282 různých pivovarů. To je vzhledem k velikosti země a počtu obyvatel neskutečné číslo – dostáváme se tímto před tradiční pivní velmoci jako Rakousko, Švýcarsko, Belgie nebo Dánsko (které nikdy érou centrálně řízeného uzavírání pivovarů neprošly), dostáváme se i přes všechny německé spolkové země s výjimkou nedostižného (avšak stagnujícího) Bavorska, a při pokračování tohoto trendu se dokonce za několik málo let již můžeme dostat na úroveň hustoty pivovarů s Bavorskem srovnatelnou – dovedl by si toto někdo u nás před řekněme pěti lety vůbec představit?
Ale nezůstávejme pouze u celé země, pokud se například podíváme na Prahu, zjišťujeme, že se v posledních letech krom matky měst nenápadně stala i ochranitelkou pivařů – k dnešnímu dni můžeme v Praze ochutnat piva z 24 zdejších pivovarů. V celé Evropě již najdeme pouze dvě města s více pivovary – Londýn a Petrohrad, tedy mnohonásobně větší aglomerace. Ve stínu Prahy již zůstávají tradiční evropští lídři jako Berlín, Mnichov či Vídeň. Těm už naopak začínají pomalu šlapat na paty další česká města, jako například Brno s osmi pivovary, Plzeň (6 pivovarů přímo ve městě, další 4 v docházkové vzdálenosti za městem), Olomouc (5 pivovarů ve městě, šestý sotva kilometr za městem). Neopomeňme ani monumentální shluk třiceti minipivovarů na Ostravsku, kde místní takto reagují na totální nadvládu Radegastu mezi průmyslovými značkami. Kromě měst nacházíme množství pivovarů i v horských oblastech, podél řek, ale i v zapadlých vesničkách a v periferních oblastech, vybrat si pivo podle svého gusta může dnes v této paletě pivovarů snad již opravdu každý. Ano, jsou to podnikatelské záměry – co jiného by to proboha mělo být?
Ještě jeden rodící se fenomén při ohlížení se za loňským rokem nesmíme opomenout – vaření piva se nám konečně začíná častěji vracet i přímo do budov někdejších pivovarů, zavřených v daleké minulosti a donedávna chátrajících. Tento jev jsme mohli v minulých letech pozorovat pouze výjimečně – napočítal jsem těchto 9 případů (pokud bereme pivovary, které byly uzavřeny alespoň 10 let): Praha – Strahov (2001), Dalešice (2002), Kácov (2002), Praha – U Medvídků (2005), Kout na Šumavě (2007), Dobruška (2008), Únětice (2011), Břeclav (2013), Kynšperk nad Ohří (2013); dosud tedy v žádném roce více než dva návraty. Zato v roce 2014 povstalo takto z popela hned 7 někdejších pivovarů! Na pivní mapu se vracejí pivovary Bezděkov, Cvikov, Děčín, Frýdlant, Hostomice pod Brdy, Kostelec nad Černými Lesy a Vinohradský pivovar v Praze. Když už jsme u toho, tímto bych zároveň rád naše milé čtenáře, mnohdy vnímavější a znalejší věci než jsme sami, poprosil o případné doplnění, pokud jsem zde na některý případ obnovy pivovaru zapomněl.
Možná si vzpomínáte z loňského bilancování také na „pánvičkový“ graf vývoje počtu pivovarů v Českých zemích, který názorně dokumentuje unikátnost onoho současného pivovarského boomu v dlouhodobém kontextu. Posuňme se tedy dnes zase o rok dál a zahrňme do něj i rok 2014.
Vidíme, že nám pánvička znovu výrazně zvýšila svůj objem a zanedlouho mezi námi přivítáme již třístý pivovar. Loni jsme uvedli, že stávající počet pivovarů odpovídá roku 1947, letos tedy můžeme říci, že se dostáváme zhruba na úroveň roku 1944.
Zakládáním minipivovarů jsme se tak již mimo jiné dokázali vyrovnat i s řadou našich národních traumat – s celou érou komunismu a masivním řízeným zavíráním pivovarů zejména koncem 40. let, a po letošku již i s odsunem sudetských Němců, jímž jsme netakticky způsobili zánik mnoha desítek pivovarů v letech 1945-46. Dej tedy bůh, ať nám pivovary čile vznikají i nadále (pivní skeptici to snad ještě pár let vydrží, případně dají přednost chuťově stabilnější sodovce), a třeba se nám v příštím roce podaří vyrovnat se i s druhou světovou…
Na to, jak jsme hodnotili vývoj minulý rok, se podívejte zde
Přidejte komentář
Komentáře (0)
Buďte první, kdo přidá komentář ke článku!