Sexuolog J. Komas: Pivovarnictví a pivo jako semeniště sexuálních frustrací a deviací

Profesor Mudr. Josef Komas patří již delší dobu mezi uznávané kapacity v oblasti sexuologie, kterou se navíc snaží popularizovat i mezi běžnou veřejností. Za mnohá díla jmenujme například odborný článek „Velikonoční malování vajec jako sexuální substitut“, nebo populárněji laděnou publikaci „Skrytá sexuální symbolika: proč všechno kolem připomíná penis“. Nesmíme zapomenout ani na jeho vklad při vzdělávání nejmladší generace a jeho sbírku pohádkově laděných příběhů „O sexuálních deviacích hravou formou“, či modernizovanou verzi české klasiky „O dvanácti měsíčkách“.

Nás v redakci Pivídek zaujal však především nový směr bádání doktora Komase, který představil v rámci své plzeňské přednášky „Pivovarnictví a pivo - semeniště sexuálních frustrací a deviací“. Jelikož v přednášce samé byly některé závěry pouze hrubě načrtnuty, rozhodli jsme se, že si s panem profesorem domluvíme rozhovor tváří v tvář, ve kterém bychom se mohli dozvědět více. K naší velké radosti doktor Komas souhlasil a tak Vám nyní přinášíme přepis našeho rozhovoru, při kterém jsme se nakonec dozvěděli snad ještě mnohem víc, než jsme vlastně chtěli vědět.

Předem se proto omlouváme za některá choulostivější témata, na která během tohoto rozhovoru došlo. Některé pasáže jsme pro jejich příliš explicitní obsah chtěli dokonce vypustit, nicméně nakonec otiskujeme přepis v plném znění a prosíme čtenáře o shovívavost.

Rozhovor za redakci Pivídek vedl Jan Karel Bartuška.

Dobrý den pane profesore. Za Pivídky jsem velice rád, že jste přijal naše pozvání.
Děkuji, i já jsem rád přijal. Podle letmého pohledu na vaše stránky dnes ráno soudím, že odbornou radu byste stejně dříve či později potřebovali.

Začneme trochu obecněji - vaše již poměrně rozsáhlé dílo totiž budí kontroverzi i mezi některými vašimi kolegy. Na začátek mi dovolte ocitovat mediálně známého doktora Uzla, který o vás jednou prohlásil: „Kolega Komas je snad ještě větší prase než Sigmund Freud“. S tím ovšem nesouhlasí další známá tvář, doktor Šuk, který tvrdí, cituji: „Kolega Komas je určitě velké prase. Ale co se odbornosti týče, nesahá Freudovi ani po šourek“. Co vy na to?

Tak kolega Šuk by si měl zamést především před vlastním prahem. Lézt s tímhle jménem do sexuologie je vyložená provokace. Jinak to ale nechci nijak rozmazávat, každý má právo na svůj názor.

Přejděme tedy rovnou k věci. Během vaší přednášky, kterou jsme viděli ze záznamu, jste naznačil, že vaření piva je plné skryté zástupné sexuality. Můžete to nějak rozvést?
Je to tak. My sice nemluvíme v tomto kontextu o sexualitě, ale o sexuální substituci, ale jinak máte naprostou pravdu. Popravdě řečeno mě tento závěr ani příliš nepřekvapuje. Vezměte si třeba fenomén domácího vaření piva. Dělal jsem si rozsáhlý průzkum mezi kolegy a došel jsem k závěru, že mezi domovarníky se vyskytuje statisticky významnější podíl osob sexuálně narušených či frustrovaných a že vaření piva jim nahrazuje běžné vztahy, o které jsou jinak deprivováni.

Ehm...(snaží se neúspěšně schovat láhev doma vařeného piva, které přinesl na setkání jako dárek).
To neschovávejte, na vás je to stejně na první pohled vidět. Čistě pro můj odborný výzkum, kdy jste měl naposledy ženskou? Nebo chlapa, my jsme v tomhle naprosto bez předsudků...

Ehm...tak abychom se snad vrátili k tématu, pokud dovolíte. Můžete dát tedy nějaké konkrétní příklady, v nichž se tato substituce projevuje?
To bychom tady byli dlouho, pane redaktore, takže jen namátkou. Třeba takové zakvašování mladiny, čili něčeho mladého, neposkvrněného, pomocí suspenze kvasnic, což jako domovarník určitě víte, že je hustá bílá směs. Snad ani nemusím vysvětlovat, že je to explicitní substituce aktu oplodnění. Ono vůbec celé vaření piva by se dalo rozfázovat jako náhražka plození, i se závěrečným aktem porodu v podobě stáčení vyvinutého, avšak nedospělého piva, které musíte, podobně jako malé dítě, teprve provést k vyzrání.
A abych uvedl ještě jeden kratičký příklad. Budete se mnou asi souhlasit, že nikdo normální by neobětoval v součtu přibližně dva dny na uvaření piva, které je ve výsledku dražší a často kvalitativně horší než to, které si může bez námahy zakoupit v obchodě. Čili jasný příklad masochismu.

Dobře, takže teď jsem se jako domovarník dozvěděl, že jsem v podstatě sexuální deviant. Ale co ti, kteří pivo pijí? Ať si užijí také naší čtenáři...
Tak tam je to snad ještě horší. Začněme trochu odzadu, a to dlouhodobým pitím piva. To s sebou nese jednak úbytek sexuální potence a jednak - zejména u mužů - zároveň i růst takzvaného pivního břicha. To v podstatě navazuje na mé předchozí závěry o těhotenství, jelikož určitě víte, že se jedná o skutečně dlouhodobý proces a muži potom svůj pivní mozol většinou nosí se skutečnou láskou. Nezřídka jsou na něj stejně hrdí, jako těhotné ženy na své rostoucí břicho. Není také náhodou, že pivní pupek roste většině z nich kolem padesátého roku věku, tedy v době, kdy už možnost, že by měli skutečného potomka, výrazně klesá.

Pane profesore, tohle je zajímavé, nicméně zatím mně to přijde všechno poměrně neškodné. Kde jsou ony skryté deviace, o kterých hovoří titul vaší přednášky?
Dobře, chtěl jsem se tomu spíše vyhnout, protože jsou to věci, které by na vás a vaše čtenáře mohly působit nechutně. Ale nedá se nic dělat, hovoří seriosní sexuologický výzkum. Tak samotné pití piva, které svou barvou připomíná moč. Typický příklad urofilie, poruchy, při které moč působí jako sexuální stimulant. Pokud to dáme dohromady s typickým tvarem a barvou hospodské pochoutky, tedy klobásy, přidá se k tomu i koprofilie, kde stejnou úlohu hrají výkaly. Tyto poruchy se vyskytují společně zcela běžně, takže by to odpovídalo.

No skvěle pane doktore, takže to vám moc děkuju, čili klobásu už si asi v životě nedám a budu muset jíst utopence.
Nekrofilní podtext.

Sakra! Tak to zbývá už jenom nakládaný hermelín.
Tak to bych taky nedoporučoval.

Panebože, doktore, netvrďte mi, že pojídání hermelínu je taky deviantní.
Ne, to ne. Ale je to celkem hnusný jídlo.

Tak tedy zpět...když už jsme se do toho jednou pustili, tak co tam máte dál.
Pedofilii, která se projevuje označením nejrozšířenějších druhů piva jako „desítky“ a „dvanáctky“. V tomto kontextu si všimněme i toho, že piva „zletilá“, tedy patnáctky a výše, se mezi pivaři netěší zdaleka takové oblibě.

Pardon, ale jestli to nebude tím, že jsou dražší, silnější a některým lidem prostě nechutnají.
Ne, pane redaktore. To je evidentní vliv zástupného sexuálního znaku pedofilie, tomu s prominutím nerozumíte. Navíc nekrofilní pedofilie, když si k tomu připočteme to, že ta dvanáctka musí být vychlazená.

Neurazte se pane profesore, ale jak vás tak poslouchám, nemůžu se zbavit pocitu, že ze zcela normálních věcí děláte nebezpečné úchylky.
Podívejte se, není moje chyba, že drtivá většina populace jsou kryptodevianti. Když trochu odbočím, tohle jsou ještě všechno docela běžné úchylky. Měl jsem nedávno jeden případ objektofilie, čili sexuální touhy k budovám. Ten pán se zamiloval do Národního muzea v Praze a zhrzen tím, že tato stavba jeho lásku neopětovala, se pokusil znásilnit Národní shromáždění hned vedle.

Vážně? Tak to bych chtěl vidět...
Ano? Tak to budete asi voyer. Ale nebojte se, tím trpí také celkem dost lidí. Každopádně abych se vrátil, tak mně tak něco povídejte o deviacích.

Dobrá, omlouvám se. Máte ještě nějaké další příklady, o kterých jsme zatím nemluvili?
Tak abychom to příliš neprodlužovali, tak snad už jen poslední věc, tu jsem zmiňoval už v jednom ze svých předchozích článků. Tvar pivní láhve, typická náhrada mužského falu, jehož skutečná činnost je totiž většinou pitím piva značně utlumena.

Pane doktore, berte to opět jako poznámku neodborníka, ale proboha musí podle sexuologů skutečně všechno, co je úzké a podlouhlé, připomínat penis?
Ne, samozřejmě že nemusí. Ale připomíná.

Dobře. Tak já vám poděkuji za tento skutečně plodný rozhovor...doufám, že slovo plodný není známkou žádné poruchy. Každopádně bych se chtěl rozloučit i s našimi čtenáři, jelikož jak vyplývá z dnešního povídání, tak budu pravděpodobně nucen začít abstinovat, přestat pojídat hospodské jídlo a nastoupit ochrannou sexuologickou léčbu. Ještě bych se vás ale na závěr přece jen zeptal, zda chystáte své teorie o pivu nějak dále rozvíjet a zda se toto téma dočká nějaké rozsáhlejší publikace?
Tak předně to vaše rozhodnutí o léčbě schvaluji, vyřiďte prosím i svému redakčnímu kolegovi, že by to měl také zvážit. Jinak vás ale zklamu, na nějaké větší rozpracování tohoto tématu mi bohužel nezbývá čas. Právě teď píši knihu „Psaní - nebezpečný stimulant sexuálních poruch“. Už to má 600 stránek a ještě nejsem ani v polovině.