Český pivní atlas – co nabízí unikátní publikace od redaktora Pivídek

Ne, že by opustil téma piva, to zase samozřejmě v úvahu nepřipadá; nicméně pustil se do velice ambiciózního, rozsáhlého a navíc zcela vážně míněného projektu, který by snesl i nálepku skutečně vědecký. Výsledkem jeho rok a půl trvající práce je bez nadsázky něco, co zatím nemá v české literatuře o pivu obdoby: Český pivní atlas, tištěná publikace o 132 stránkách, kterou vydal ve spolupráci s dalším geografem Jiřím Hasmanem a která právě teď přichází na pulty knihkupectví.

Český pivní atlas můžete zakoupit online zde

Možná si teď říkáte, že podobných atlasů již bylo napsáno tucty, možná i kopy. Věřte, že i já se některými publikacemi probíral a až na čestné výjimky se jedná o čtení poměrně nezáživné. Možná vás jako první napadl věčně se opakující problém všech těchto publikací, kterým je v dnešní dynamické době rozvoje pivovarnictví - kdy i internetové seznamy pivovarů mají problém zůstávat aktuální - fakt, že tištěná publikace je prakticky už v době, kdy vyjíždí z tiskárny, zoufale zastaralá. Jelikož toto byla u velké části lidí (a to i pivně vzdělaných) i dle autora první reakce také na tuto knihu, dovolte mi hned na začátek tuto obavu rozptýlit. O čem kniha konkrétně je, tomu se samozřejmě budeme věnovat dále. Nicméně teď postačí prohlášení, že se věnuje mapování části pivního trhu a jevů na nich se vyskytujících, které jsou natolik stabilní, že vynesené závěry zůstanou bez obav platné nejen roky, ale pokud vydrží civilizace tak, jak ji známe (tedy chlastající pivo), nelze očekávat jejich významnou změnu ani v rámci příštího desetiletí. Tuto ve světě pivního mapování zcela jedinečnou stálost (pokud nepočítáme knihy historické) autor bohužel nedokázal řádně tlumočit a nemalé procento potenciálních kupců to možná odradí. Na druhou stranu chápu složitost jeho pozice, protože ono to v textu samotném samozřejmě zmíněno je a člověku nedá příliš práce, aby to pochopil i sám během čtení, nicméně aby knihu někteří nezavrhli okamžitě i bez přečtení, musel by to autor asi vyjádřit velkým písmem na titulní straně s použitím tří a méně slov. Je to škoda, jelikož je to jedním že silných argumentů, proč se odhodlat k jejímu nákupu.

Možná se ptáte, jak je této stálosti dosaženo. Je to jednoduché - kniha se zaměřuje na mapování průmyslových pivovarů, kde je trh v podstatě ustálen a trh minipivovarů, který se prudce rozvíjí, vůbec nemapuje. Zde je nutné ovšem znovu zdůraznit, že se mapování tohoto trhu nevyhýbá, tedy nic nevynechává - věnuje se totiž jevům takovým, jejichž mapování by v případě minipivovarů vůbec nedávalo smysl. Čtenář tak není o žádné informace ochuzen. Možná se teď ptáte, co může být zajímavé na knize, která zcela vynechává pro pivaře nejzajímavější a nejpestřejší segment trhu. V tom případě bych vám doporučil, abyste se už proboha na nic neptali, protože jinak se k recenzi samotné nikdy nedostanu a vy se to nedozvíte.

Co tedy Český pivní atlas čtenářům nabízí?

První kapitola je nejrozsáhlejší a pro celý atlas vlastně základní. Pro 54 průmyslových pivovarů (včetně několika zajímavých případů, které se pohybují svým výstavem na hraně této definice) definuje tzv. mapy působnosti. U toho, co to znamená a jak je to mapováno, se musíme na chvíli zastavit, jelikož se jedná v podstatě o ten jedinečný a geniální prvek, ze kterého se všechno ostatní v atlase odvíjí. Jde v podstatě o mapu, která ukazuje, v kterých oblastech je ten který pivovar v hospodách silný, kde dominuje a kde se naopak nevyskytuje vůbec. Toto je přehledně a spolehlivě zpracováno na úrovni jednotlivých obcí a to díky třem základním prvkům:

Za prvé jsou to zdrojová data. Samozřejmě by bylo zábavnější objíždět všechny hospody v republice, nicméně po skončení takové cesty by bylo třeba vzhledem k časově náročnosti začít znovu, nemluvě o tom, že tolik by nevydržel asi ani sám autor, i když jinak zdatný alkoholik. Využil tedy magickou sílu internetu, konkrétně stránky beerborec.cz, kde naprosto stejně informace, které potřeboval - tedy nabídku pivních značek v jednotlivých hospodách - zaznamenávají stovky uživatelů. Vzhledem k množství záznamů (cca 60000 z 3700 českých obcí) statistika zajišťuje vysokou spolehlivost dalších výstupů.

Za druhé je to zpracování dat do mapových výstupů. To není tak triviální, jak se může zdát a sám autor tomu v knize věnuje velkou část předmluvy. Ono totiž nestačí mít data, ve kterých se skrývá informace, je třeba je také řádně zpracovat, aby byla ona informace patrná na mapě. K tomu bylo nakonec použito metody podílu daně značky na trhu daně obce. Představit si to můžete tak, že pokud jsou v daně obcí záznamy že tří hospod, ve všech se točí značka A, v jedné je na přitoči značka B a ve druhé C, je celkový počet záznamu v obcí 5, značka A má podíl 60 % a značky B a C po dvaceti. To vede v konečném výsledku na mapě ke krásnému vystoupení působnosti pivovaru.

Příklad mapy působnosti - pivovar Poutník Pelhřimov

Za třetí je to komentář a analýza výsledků, bez kterého by sice mapy byly pěkné, ale běžný čtenář by z nich asi mnoho nevykoukal. Zasvěcený komentář autora, který je zároveň geografem (birogeografem, jak se v knize tituluje přesně) a ožralou (rozuměj „znalcem piva“) dokáže odhalit překvapivé souvislosti a dává tak mapám samotným smysl. Věděli jste třeba, že strakonický Dudák je díky vzdálenosti konkurence pivovar se silnou dominancí ve svém regionu, Bernard se přes svůj stále spíše nižší výstav chová na trhu jako typický velký pivovar a pelhřimovský Poutník se snaží expandovat do Brna, zatímco Prahu zcela ignoruje? Pravda, nemohu si odpustit, že některé závěry stojí na vratkých základech (například Lobkowicz se dle mého nezaměřuje na lahvová piva víc, než ostatní pivovary jeho skupiny, jak je naznačeno v textu), nicméně celkově se jedná o skutečně zajímavé čtení, kde si budete stejně často říkat, podobně jako já, „to jsem tušil, ale až teď chápu proč“, ale také „o tom jsem neměl ani páru“.

Kapitolu o jednotlivých pivovarech doplňují samozřejmě i další informace, u kterých jsme u ostatních publikaci zvyklí, že tvoří těžiště knihy, zde se však vyskytují pouze jako doplněk hlavní myšlenky: základní informace o pivovaru (adresa, web, rok založení), vývoj jeho výstavu v posledních dvaceti letech, seznam měst, kde má pivovar nejvíce záznamů a samozřejmě nechybí ani fotografie.

Druhá kapitola nese název Konkurence a kooperace pivovarů. Ovšem nevěnuje se zdaleka jen tomuto tématu - autor čtenáře doslova zavaluje množstvím informací, jak na mapách, tak v textu, takže na každé stránce se můžete rochnit několik hodin a stále nacházet nové poznatky. První část kapitoly je zpracována na úrovni krajů, opět s použitím záznamu za jednotlivé obce. Zatímco v první kapitole obsahuje mapa informace pouze pro konkrétní pivovar, zde se logicky dochází k tomu, že jsou sesypány a s pomocí koláčových grafů v mapě znázorněny všechny značky a jejich podíl na trhu daných obcí. To je na první pohled sice méně přehledné a vyžaduje to delší soustředění, ale výsledkem je další, nová úroveň informací, které mapa poskytuje. Vše je samozřejmě doplněno vhodné i textem, v tomto případě přizpůsobeném většímu množství informací v samotných mapách - i text je tak hutnější, více faktický a celkové musím pochválit, že je k mapám i velmi praktickou pomůckou. Dozvíte se tak celkem přehledně, kde spolu pivovary válčí, jak dominují ve svém domovském regionu, ale například i to, kde se prosazují spíše regionální a kde celostátní, velké pivovary. Poměrně vtipným doplňkem je u každého kraje i tabulka s procentuálním zastoupením pivovarů v jednotlivých okresech (hlavně kvůli okresově-orientovanému přístupu výroby za minulého režimu, který leckde přetrval), ale třeba i informace o tom, jak moc do kraje pronikají značky že zbytku republiky.

Druhá část kapitoly je věnována spolupráci pivovarů v rámci šesti hlavních pivovarských skupin na českém trhu (které mimochodem dohromady mají na trhu nějakých 85 %). Z map se dají vyčíst skutečně unikátní informace, které by vám představitelé jednotlivých skupin jinak neprozradili ani pod pohrůžkou utopení v ležáku konkurence - včetně toho, v jakých oblastech jednotlivé značky skupiny kooperují, kde si naopak vyklízí pole a kde zcela ustupují konkurentům (konkrétně je třeba zajímavé pronikání Staropramenu na Moravu přes Ostravar - člověk znalý věci by to tak nějak čekal a výstupy to skutečně krásné potvrzují).

Celkově lze ke druhé kapitole říct, že je náročnější na čtení, než kapitola úvodní, ale informace, které jsou v ní obsažené, jsou dostatečnou odměnou toho, aby do toho člověk nejdříve tupě několik minut zíral, ne zcela chápaje, co má před sebou. Když na to konečně přijde, rozlije se mu v duši klid a mír podobně, jako výborná dvanáctka v žaludku.

Třetí, závěrečná kapitola „České pivovarnictví v dalších souvislostech“ udržuje trend postupného přitvrzování v požadavcích na čtenáře a nelze očekávat, že úplně všichni čtenáři tady uspějí a budou všemu rozumět. Autoři (zde se textové zapojil i spoulautor Jiří Hasman, kterého jsem v předchozím textu neprávem opomíjel, přestože právě on je autorem mapových výstupů), oba, jak už jsem zmiňoval, vystudování goegrafove, se totiž u některých jevů a map vyřadili a pojali je skutečně vědecky, zřejmě v marné naději, že birogeografii vezmou na milost i v akademických kruzích. Na začátku kapitoly se ještě nachází jakési „doplňkové“ mapy, které víceméně vychází z předchozích kapitol a mapují jevy, které, dle slov autorů, „stálo zato ještě zmapovat“. Například je to celkový pohled na výskyt regionálních a celostátních značek, nejsilnější značky v jednotlivých obcích (s použitím metody „vítěz bere vše“ - mimochodem mapa vypadá trochu jako obrázek od Jacksona Pollocka, těch značek je tam samozřejmě už trochu moc). Velice zajímavá je mapa výskytu zahraničních značek v ČR. A jako opět velice unikátní bych rád vypíchnul nedlouhou podkapitolu „Zanikání regionu působnosti“. Ta datově vychází z Kryštofová terénního výzkumu a diplomové práce, během níž objel všechny hospody v okrese Kutna Hora (!), snaživ se zmapovat důsledky převedení výroby místní značky Dačický do Velkého Března na její výskyt v regionu. V atlase čtenářům podává jenom velice stručný výtah, ale i tak se jedná o další z unikátů, který na jeho stránkách naleznou.

U všech těchto jevů by ještě většina že čtenářů problém mít neměla. Pak ale autoři přitvrzují, nejprve „Mírou birofikace“, což je poněkud pochybný ukazatel pestrosti pivní nabídky, aby pak zmateného čtenáře již definitivně dorazili „Úvodem do pokročilé birogeografie“, kde se s použitím občas záměrně nesrozumitelných ukazatelů pouští na závěrečnou zteč s úmyslem vyždímat z dát skutečně veškeré myslitelné informace. Ovšem nerad bych, aby snad moje recenze poslední kapitoly vyzněla negativně - obsahuje mnoho zajímavého a skutečně velice vhodné doplňuje stěžejní úvodní kapitoly, tak, jak bylo úmyslem autorů. Doporučují však pro její čtení přístup „sebevědomý ignorant“, tudíž nebát se občas složitého textu, zcela vynechat vzorce a s myšlenkou, že jsou to všechno vlastně jednoduché věci, řečené složitě, zírat do grafu a map tak dlouho, dokud je nepochopíte. Pevně věřím, že za nějaký den či dva to musí být jasné úplně každému. Abych ale nezakončoval svoji recenzi negativně, vyčítavě či snad nedejbože jízlivě - jako celek je Český pivní atlas výjimečnou publikací, která se pouští v pivní literatuře zcela novým směrem - a je úspěšná. Pokud vás zajímá české pivovarnictví v širších souvislostech a nahlížené z dosud nepoužitých úhlů, pak snad ani o lepší publikaci nevím. Až je mi skoro líto, že jsem dostal jeden autorský výtisk zadarmo, protože jinak bych s její koupí určitě neváhal.

Český pivní atlas můžete zakoupit online zde