12 stupňů alibi

Paní Koubová spěchá z práce. Dneska se docela těšila domů, jako už dlouho ne. Nezapomněla nic koupit? Nové brambory, vepřové kotletky, sýr a smetanu a cibuli, má to všechno. A ještě láhev vína. Hlavně žádné pivo! Včera schovala Jardovi všechno pivo do prádelníku pod čisté povlečení. Tam to určitě nenajde, prádelník neotevřel nejmíň 20 let! „Ach jo, těch 20 let ale uteklo a poslední dobou je to furt stejné“, myslí si paní Koubová. „Tak snad dneska, když máme to výročí… Aspoň si trochu popovídat, zasmát se spolu, třeba i prohlídnout svatební fotky“, sní paní Koubová. Na chviličku se zarazí, vzpomene si, že jejich svatební fotoalbum polil Jarda při prvním výročí pivem a fotka od oltáře je od toho zahnědlá. „Tak radši ne, aby se neptal po těch lahváčích, co jsem schovala.“ Paní Koubová už je u bytu a odemyká dveře. Ale něco je špatně. Že by zapomněla ráno zamknout? To se jí nikdy nestalo. Opatrně vejde do předsíně. Jardovy kecky číslo 45 se válí uprostřed chodby. Z obýváku je otevřenými dveřmi slyšet puštěná televize a komentátor právě huláká něco o ofsajdu. Paní Koubová vaří vzteky, odloží nákup a pomalu vejde do obýváku. Kolem gauče je pohozených pár prázdných lahví od piva. Jarda ani neodtrhne oči od obrazovky a spokojeně mručí. Je to velký fanoušek. Fanoušek piva. Je mu jedno, na jaký sportovní zápas se dívá, hokej, fotbal, třeba i curling, vždycky si u toho dá pár piv a potom usne. Paní Koubová se na nic neptá. Jarda taky ne. Takhle si to ale nepředstavovala! Chtěla přijít dřív než Jarda a připravit večeři, jeho oblíbené zapečené kotletky se sýrem. Včera jí tvrdil, že jde odvézt auto do servisu a bude to trvat nejmíň hodinu. Ona mu zase řekla, že jde s Janou na zmrzlinu, aby nic netušil a mohla ho překvapit. „Jak jsi našel to pivo?“, zeptá se jenom. „Jak, našel? Přece jsem ho koupil v Bille,“ nechápavě zavrčí Jarda.

„A tys nešel do servisu?“
„Nešel.“
„Víš, co je dneska za den?“, zkouší to paní Koubová.

„Středa?“, odsekne Jarda. „Nebo co já vim, mezinárodní den štěstí?“ Zamlaská, zavře oči a usne. Jarda má zvláštní schopnost, a to že usne přesně za 4 vteřiny kdekoliv a kdykoliv, když sám chce. A zrovna chtěl. „Ne, takhle ne, takhle teda ne!“ křičí v duchu paní Koubová. Jak je zvyklá uklízet po Jardovi, tak sáhne po jedné láhvi ležící na šedém koberci. Ale už to není jako dřív, už to nikdy nebude jako dřív… A mocným bekhendem udeří spícího Jardu do zátylku. A znovu. A ještě pro jistotu. Ten se jen trochu sesune z křesla, krvavá rána je vidět v prošedivělých vlasech. Paní Koubová sesbírá všechny prázdné lahve a dá si je do igelitky. Tu od krve utře kapesníčkem, který spláchne do záchodu. Paní Koubová vrací lahve v Bille a dostane chuť na oříškovou čokoládu. Proč ne? Po návratu domů volá policii. Nemusí se ničeho bát. Alibi přece má. Byla s kamarádkou Janou na zmrzlině.

Doslov:

Jana policii i manželovi potvrdila, že byla venku s paní Koubovou. Zajímavé ale je, že si zapomněla hodinky u šéfa na nočním stolku.