Pivídky doporučují:

Český pivní atlas - online prodej

Recenze zde


Pivídky na Facebooku

Novinky

5.2.2017 - Ani letos jsme nezapomněli na naše tradiční novoroční (tedy už spíš únorové) bilancování vývoje na českém pivním trhu v loňském roce: Na Hromnice o pivovar více, aneb opožděné novoroční bilancování Pivídek.

5.2.2017 - Dnes jsme také aktualizovali mapy ČR (včetně příhraničí) i Slovenska: V ČR vznikly Pivovar Hluboká (kraj Jihočeský), Kunčice (Moravskoslezský) a Grádo, již čtvrtý pivovar v moravském Tišnově a okolí! Na Slovensku bohužel pouze zanikla banskobystrická Perla, první restaurační minipivovar na Slovensku vůbec. V polském Žywci potom vznikla druhá alternativa místnímu polskému molochovi - Browar Zapanbrat. A konečně v Dolních Rakousích přibyly pivovary Holy Bräu a Braugut.

30.1.2017 - Dnes jsme byli v sekci Technet na portálu idnes.cz zařazeni mezi pět zajímavých webů týdne, čehož si samozřejmě velmi vážíme (jsme teda až na konci, ale i tak dobrý!).

1.1.2017 - Novoroční zevrubná aktualizace našich map ČR i Slovenska - kromě mnoha dílčích oprav nové pivovary Čechovka (Vysočina), Kozojedy (Plzeňský kraj), Baran (Banská Bystrica) a tři v německém příhraničí: Budenschuster, Budenschuster, Böhmerwald Brauwerkstatt a Roland Rosner. Naopak odebíráme zavřené pivovary Lukov, Galant, Šitbořice a německý Ploss. A ještě změny zařazení pivovarů - hranici ročního výstavu 10 000 hl překročili a do kategorie průmyslových se dostali Únětice a Kout, opačným směrem mezi "minipivovary" putují Herold, Podkováň a slovenský Kaltenecker.

24.12.2016 - I letos přejeme všem čtenářkám a čtenářům Pivídek štastné a klidné svátky a hodně piva nejen na štědrovečerním stole. Jak jste si určitě všimli, fungují Pivídky zhruba poslední rok v trochu omezeném režimu, což ale neznamená, že na ně úplně kašleme. Znamená to ale třeba, že letos poprvé nebude bohužel žádný pivní kalendář. Více informací na Facebooku.

Archiv

Tácek Pivídek

Gifty.cz - výhradní dodavatel tácků pro Pivídky

Putování za pivem, Horní Franky díl 2.: 10 mýtů o Němcích, Bavorech a hlavním pivním regionu světa

1, Na cestu do Horních Franků je důležité se předem dobře připravit

Zapomeňte na to. Určitá elementární příprava zahrnující například výběr nocležišť neuškodí, ale jinak lze jednoznačně říci, že nejlepší zážitek si z Horních Franků odnese ten, kdo netuší, do čeho jde anebo to tuší jen velmi mlhavě. Kdo by si přesto chtěl cestu předem podrobně naplánovat, ten velmi pravděpodobně pohoří, neboť žádný průvodce nedokáže postihnout takové množství pivovarů na jednom místě v jejich proměnlivosti a zůstat přitom aktuální.

Naším průvodcem byl seznam všech hornofranckých pivovarů získaný ze stránek www.bierland-oberfranken.de, které ještě lze označit za velmi kvalitní. I tak se první dva navštívené pivovary v Bayreuthu ukázaly jeden jako rodinný dům a druhý jako pekárna, načež jsme narazili na pivovar, který v seznamu vůbec nebyl. Pak se to, pravda, zlepšilo, ale i tak jsme naráželi na nepředvídatelnou otvírací dobu zdejších pivovarů se zcela nahodile se vyskytujícími Ruhetagy, tedy dny volna, které mohly znamenat prakticky jakýkoliv den v týdnu, byť se dala vysledovat jistá pravidelnost v tom, že to nejčastěji středy a čtvrtky, tedy dny, kdy hostinský již stihl vyspat víkendovou kocovinu, pořádně se ztřískat a nyní vyspává sekundární kocovinu týdenní.

Cestovatel do Horních Franků by měl vědět, kde Horní Franky jsou, jak se tam dostane a proč tam jede. Pak nelze než doporučit, aby se tímto kouzelným regionem nechal pohltit, a on se mu sám otevře v celé své kráse. Kdo je ale neodbytný puntičkář a musí mít vždycky všechno předem přesně naplánované, ten ať se nebojí číst dál a v bodě 10 si přece jen přijde na své.

2, Němci jsou neosobní a nepřívětiví lidé

Tento mýtus o Němcích vyvrací Bavoři a zejména Hornofrančané dokonale. Kdekoliv chodíte pěšky od vesnice k vesnici a sedáte si mezi místní do hospody, býváte zpravidla uvítán vřele, byť s jistým údivem. V případě Horních Franků jsme však byli příjemně překvapeni, že tato vřelost jde často ještě dál, než na co jsme zvyklí z Čech.

Náročnost naší mise nás nutila k tomu ochutnávat první pivo ještě v dopoledních hodinách a končit pozdě večer, což mj. (mimo játra) naráželo zejména na problém otevírací doby. Ochota majitelů pivovarů přestat sepisovat měsíční účetní výkaz nebo sekat zahrádku a otevřít kvůli nám výčep třeba i o několik hodin dřív se ovšem ukázala být ve zdejším regionu takřka samozřejmostí a narazili jsme na ni prakticky pokaždé, když jsme v areálu aspoň někoho zastihli.

Příkladem budiž pivovar Drei Kronen ve Straßgiechu severovýchodně od Bambergu, který nás nejprve příjemně překvapil samotnou svojí existencí, neboť náš průvodce jej zase jednou neuváděl, avšak záhy poté nepříjemně překvapil otvírací dobou ve 4 odpoledne, neboť byla sotva jedna. Když však chlapík na zahrádce z naší lámané němčiny pochopil, že chceme pivo, zapomněl na manželku a hrající si dítky, nalil velmi silné Zoiglbier a seznámil nás s neobyčejně zajímavou historií pivovaru fungujícího nepřetržitě v letech 1308-2007 a následně stejně nepřetržitě v letech 2011-2012. Dunkelbier nám pak pan Gänstaller nalil zdarma jako pozornost podniku a na závěr nás provedl celým pivovarem.

Bohužel nás ten den čekalo ještě nějakých šest pivovarů, takže jsme se museli rozloučit, ale slíbili jsme alespoň panu Gänstallerovi, že o jeho pivovaru napíšeme článek na své webovky, což ho jistě hluboko uvnitř potěšilo, byť se tvářil, že netuší, co to meleme a že by možná to pivo mohl přece jen vařit o něco slabší. Svůj dluh zde tedy splácíme a tento krásný pivovar vřele doporučujeme k návštěvě. Ale choďte raději až po čtvrté…

pivovar Drei Kronen

3, Němci se neumí normálně bavit, buďto jsou to sucharští ouřadové, nebo vyvádějí, že z nich jde strach

Máte Němce zažité jako lidi, kteří 40 let pracují, plní příkazy, odříkají si a v důchodovém věku se pak za našetřené peníze začnou vesele belhat po světě? Nebo snad sdílíte představu věčně přežraných, zpitých a nařvaných skopčáckých ksichtů? Nic takového v Horních Francích nenajdete (tak dobře, samozřejmě, že najdete, ale rozhodně to není určující rys místních).

Základní sociálně prostorovou jednotkou venkova v okolí Bambergu je hospoda a zejména její zahrádka. Tam v uvolněné atmosféře místní popíjejí, klábosí, občas, pravda, i zpívají, což je horší, ale obvykle jim to dlouho nevydrží. To poslední, co z místních vyzařuje, je upracovanost či agresivita, jsou to naopak zcela pohodoví lidé a jejich pohodovost je nejlépe patrná z jejich pupků.

Nejedná se zde totiž o pupky amerického typu, které vám fast foody věrni svému názvu zajistí rychle během několika málo let. K pupku bavorského typu se musíte propracovávat celý život, dvacetiletý Bavor tak je normální hubený střízlík, čtyřicetiletý je pak řekněme při těle a teprve po padesátce se z jeho pupku stává zdáli viditelná součást jeho osobnosti. Je to přirozené a krásné (nevím teda, jestli i pro ženy, ale pro pivaře určitě, je to zkrátka důkaz smysluplnosti jejich života).

Bavorsko - pupek svìta

4, Němci se dosud stydí za svou minulost a za to, že jsou Němci

Tak mají to těžké, pocit viny za holocaust zde cítíte zejména v tom, že si dávají bedlivý pozor na to, aby se jejich chování nedalo vykládat jako nějaké vyvyšování se nad vás, přesto takové ty až trapné situace, kdy se Vám Váš vrstevník omlouvá za věci, které se staly 40 let před jeho narozením, z německé společnosti vymizely a národ znovu získává řekněme zdravé sebevědomí. Ptáte se, jak jsem na to přišel? Inu, během naší návštěvy Horních Franků se zrovna hrálo fotbalové Euro.

V oněch dnech se znova schylovalo k semifinálovému utkání Německa s Itálií a Němci to překvapivě silně prožívali. Vlajky v oknech a na autech byly na každém kroku, noviny a televize byly plné očekávaného velkého zápasu a v den jeho konání se celý Bamberg oblékl do německých dresů a trousil se k velkoplošným obrazovkám a do hospod.

Zápas jsme strávili v bamberském pivovaru Fässla a vzhledem k jeho průběhu, kdy Italové od počátku vedli a naše ironické komentáře dění na hřišti musely být srozumitelné i přes jazykovou bariéru, jsme se poněkud obávali reakcí místních. Ti zápas sice intenzivně prožívali, avšak s výjimkou dvou pološílených mladíků, kteří při sebemenším náznaku šance za zběsilého řevu pobíhali od svého stolu k plátnu a zpět židle nežidle, sloup nesloup, zůstávali v klidu.

Největším překvapením však byl konec zápasu – Němci snížili v poslední minutě na 1:2 a v elektrizující atmosféře se pokoušeli vyrovnat. Poté, co rozhodčí písknul konec zápasu, jsme čekali leccos, jen ne to, co se stalo - vrchní vypnul televizi, zabalil plátno, rozsvítil, místní se zvedli, zaplatili a během minuty jsme byli v místnosti sami. Když jsme dopili pivo a vyšli z lokálu domů, byly již ulice zcela prázdné s výjimkou oslavující bamberské italské menšiny…

5, V Horních Francích je v každé vesnici pivovar

Existují i poněkud idealizované pohledy na pivní region Horních Franků. Nečekejte tedy, že pivovary budou úplně všude a budete o ně zakopávat. Ten region, kde to skutečně ohledně pivovarů vypadá a chutná „jako tekját“ ve středověku, lze zhruba vymezit kruhem o poloměru 20 km se středem v Bambergu, ale i zde naleznete pivovar pouze v každé druhé až třetí vesničce, celkově sotva 100 pivovarů.

Ale i v případě, že nedejbože natrefíte na vesnici bez pivovaru, nemusíte zoufat – zcela jistě tu bude alespoň hospoda s některým z regionálních piv. Regionální piva totiž v Horních Francích skutečně dominují trhu. Piva jako Beck’s, Paulaner či Bitburger zde prakticky nepotkáte a i hornofrancký pivovarský gigant Kulmbacher je mimo Kulmbach k dostání jen velmi zřídka a svou obří produkci směřuje primárně do jiných částí Německa.

Regionů, kde je hodně pivovarů naleznete na světě více, ale všude se jedná o doplňková piva k velkým značkám. Pouze v Horních Francích velké značky jednoduše nemají šanci, vztah k regionálnímu pivu zde nemá jen úzká skupina nadšenců, ale prakticky všichni.

6, V Horních Francích se vyrábí na 1000 druhů piva

Další idealizovaná představa – v různých průvodcích si toto tvrzení občas přečtete a podle mého to potenciální návštěvníky spíše vyděsí představou zběsilých pivních experimentů, kdy u žádné sklenice piva netušíte, co od ní můžete čekat.

Nuže, nebojte se, není tomu tak. Přes všechno to množství pivovarů se zde stále víceméně opakuje několik základních druhů piva. Kdo chce mermomocí kategorizovat, ten to zde může dělat prakticky do nekonečna, ale běžný pivovar vám stejně nabídne světlé, tmavé a pšeničné (podrobněji viz článek o Bambergu) a rozdíly mezi jednotlivými pivovary jsou díkybohu poměrně malé, protože se obvykle jedná o výborná piva.

7, Němci vaří jak Pejsek s Kočičkou dort a ještě tomu hrdě říkají „Eintopf“

Bavorská kuchyně není, pravda, pro každého, ale my máme štěstí, protože se od té české liší jen v detailech. Vepřová flákota, knedlík (zde v podobě velké knedlíkové koule, při jejímž krájení je potřeba dávat pozor), zelí, to vše pořádně omaštěné, toť národní pokrm na obou stranách Šumavy. A obecně těžká, tučná jídla, ke kterým se znamenitě hodí pivo.

To ovlivňuje i hospodářské ukazatele příjmů a zejména výdajů. Z ekonomických studií vyplývá, že průměrný Bavor denně vydělá dvakrát tolik co průměrný Němec z ostatních spolkových zemí, čtyřikrát tolik co průměrný Francouz, a lidé v některých afrických zemích vydělávají totéž často i celý měsíc.

Němci vydělávají rychle, intenzivně a zhusta, avšak pozor – nejedná se zde o nějakou vrozenou genetickou dispozici. Také my jsme po několika dnech v Horních Francích překvapeně zjišťovali, jaké bohatství jsme schopni každé ráno za pár minut usilovné práce pod sebou nashromáždit. Není proto divu, že taková ekonomická aktivita má vliv i na podzemní činnost, které je v Bavorsku založené na speciálním konceptu širokorozchodného potrubí, které je pro fungování regionu naprostou nezbytností a bez něhož by celá bavorská ekonomická produkce byla doslova v řiti.

8, Jezdit na předražené pivo do Německa nemá smysl, když si můžu dát doma desítku za dvacku

Pomiňme, že podle této filosofie by Čech ani nemohl vycestovat jinam než na Ukrajinu nebo do Číny. Obavu, že cena piva bude v Horních Francích odpovídat západním standardům, jsme sdíleli také. Skutečnost nás proto opět velmi příjemně překvapila. Ve městech byla běžná cena kolem 2,20 Euro, na vesnicích pak obvykle kolem 1,90 Euro. Pivo nad 2,50 eur bylo naprostou výjimkou.

To je významný rozdíl už proti jiným částem samotného Německa, kdy například v Berlíně je běžnou cenou za pivo 3-3,50 Eur, nemluvě o dalších západních zemích, kde už obvykle pod 4 Eura nepůjdete. Celou dobu pochopitelně mluvíme o točených pivech, ostatně pití lahvového piva je v Horních Francích rozšířené jen velmi málo. Pití piva je zde obvykle spjato s posezením s přáteli a kdo má potřebu pivo pít i doma, ten to obvykle řeší tak, že si založí pivovar.

9, Pivo a náboženství nejdou dohromady

Zažitá představa, že skutečně věřící člověk nemůže být skutečný pivař a naopak, v Horních Francích opět neplatí. Zdálo by se, že toliko ateismus dává Čechům sílu být národem s nejvyšší spotřebou piva na osobu na světě (160 litrů). Ovšem detailnější pohled ukazuje, že Bavorsko, co do velikosti a počtu obyvatel srovnatelné s Českem, má spotřebu ještě vyšší – kolem 190 litrů na osobu. Je mi líto, ale je to tak. A co je horší, tamní obyvatelé jsou velmi silně věřící.

Katolická církev a pivní kultura zde existují v unikátní symbióze, církev zde pravděpodobně nikdy nezapomene pivu, že za hrůzyplné třicetileté války křesťanů s křesťany dalo místním možná více naděje než samotný Pánbůh a tak si odpouští tradiční řeči o uměřenosti, hříchu obžerství a podobně. S náboženskými symboly se tu setkáte stejně často jako s těmi pivními – kříže u cest, kapličky na kopcích a samozřejmě uprostřed většiny vesnic kostel, v jehož těsném sousedství je obvykle pivovar. Tyto dvě stavby, běžně doplněné ještě pekárnou a uzenářstvím, tvoří jádro klasické hornofrancké obce a díky tomu jsou i malé vesničky příjemně živé. Klasická česká mrtvá vesnice se k tomuto stavu teprve horko těžko začíná propracovávat – kostel je zde tak maximálně orientačním bodem a nové pivovary sice hojně vznikají, avšak obvykle spíše na okrajích obcí, lákají spíše turisty a místní je jen velmi zvolna a opatrně přijímají za své.

pivovar Sauer

10, Pivídky vždycky vedou jen obecné řeči a s praktickou přípravou cesty do Horních Franků mi nijak nepomohou

Také toto je, milý trpělivý čtenáři, opět mýtus a zde budeš za svou trpělivost odměněn několika praktickými radami. Tedy nejprve to hlavní, kde získat pořádného průvodce po místních pivovarech. Osobně mohu nejvíce doporučit knihu „Frankens Brauereien und Brauereigastätten“ od Markuse Raupacha a Bastiana Böttnera. Kromě Horních Franků zahrnuje i region Dolní Franky a Střední Franky, byť ty jsou z hlediska pivovarů mnohem méně atraktivní, není sice úplně stoprocentní (neobsahuje například výše zmíněný pivovar ve Straßgeichu), ale celkově je na ni velmi dobrý spoleh, zejména pokud jde o údaje o otvírací době a dnech volna jednotlivých pivovarů. Navíc, pokud se Vám za ni nechce dávat 20 Euro, můžete její obsah včetně interaktivní mapy najít na stránkách www.bier.by, kde se můžete poměrně dobře spolehnout i na aktuálnost údajů. Pokud ještě k tomu vládnete dobře němčinou, budete si moct o každém pivovaru přečíst něco z jeho historie, zajímavosti, pořádané akce a festivaly a podobně. Pokud ne, tak to hlavní – adresu a otvírací dobu z ní pochopí každý.

Neméně důležitá věc – doprava. Do bamberského regionu se jednoduše dopravíte vlakem přes Cheb nebo autobusem přes Nürnberg, v jeho rámci je pak nejlepší se pohybovat autobusy, kterými se lze dostat i do nejmenších vesnic. Autobusy zde slouží především školákům, takže spojů, které vyráží kolem poledne, kdy se nejspíš probudíte, a vrací ve večerních hodinách, kdy nejspíš ztratíte schopnost samostatného pohybu, není mnoho, ale jsou, je pouze vhodné si je předem najít. Mapu příměstských autobusových linek najdete zde: www.vgn.de/landkreise/topograph_ba/. Ceny jsou poměrně levné, za dvacetikilometrovou cestu dáte kolem tří Eur. Po Bambergu to pak určitě zvládnete pěšky, kdyby bylo nejhůř, tak i zde lze využít městské autobusy.

Pokud jde o ubytování, v Bambergu lze jednoznačně doporučit hostel Backpakers, nacházející se v těsné blízkosti vlakového i autobusového nádraží a hlavní pivovarské ulice Obere Königstraße. Noc vás zde vyjde na 15 euro, což je na západní poměry skutečně lidová cena. V pokoji sice budete nejspíše i s dalšími lidmi, ale ti budou většinou v podobném stavu jako vy, tudíž budou hluboce spát. Stránky hostelu naleznete na www.backpackersbamberg.de. S kempy je to obecně horší, takže je vhodné alespoň při první návštěvě trávit noci v Bambergu, případně být zazobanec a moci si dovolit hotel.

Poněkud nepříjemně překvapeni jsme shledali, že místní poměrně neradi akceptují kreditní karty, ať už v ubytovacích zařízeních nebo v restauracích, kde často pro její akceptaci požadují minimální útratu kolem 20-25 Euro. A pokud už karty akceptují, často jen typy rozšířené v Německu a vaší MasterCard nebo Visa kartě se pouze vysmějí. Protože jste v Eurozóně, tak směnárny ani nehledejte a u bankomatů riskujete polatky za výběr, protože opět nebudou uzpůsobené na Vaši kartu. V případě Horních Franků je tedy nejlepší vyměnit si hotovost ještě před odjezdem.

A poslední rada – nechlastejte furt jen to pivo! Bamberg a jeho okolí toho nabízí mnohem víc, takže si najděte trochu času i na krásy historického města a okolní přírodu plnou malebných vesnic s hrázděnými domy, starobylými kostely a hrady, masív Franského Švýcarska, který místy opravdu vypadá jako hory, či na západ od Bambergu Steigerwald, případně poněkud dále na krásná jezera ve Frankenwaldu na severu Horních Franků. Nebojte, pivo bude nablízku vždycky.

pivní panoráma

Autor: Kryštof Materna

Vloženo: 3.9.2012



Komentáře (2)

Od nejnovějšího Od nejstaršího

  1. r's avatar r

    nejlepsi pruvodce je dvoudilna kniha od borise brauna-brauns brauerei atlas....a pak www.beerme.com. navstivil jsem vse,co varí i bez knih,ale jezdim tam,pravda 15 let...at se dari!

    #2 – 9 October, 2012 at 8:36 am

  2. Mosquit's avatar Mosquit

    Pouzitelny kemp je v Bugu, do Bamberka se da dojit pesky (40 min), pripadne MHD ci cenove prijatelne taxi (www.campinginsel.de). Vyzkouseno asi 10x a vzdy spokojenost, cena 6-8E na osobu pri rozpocitani nakladu za stany/auta.

    #1 – 24 September, 2012 at 2:35 pm

Pošlete komentář
(nutný)
(není nutná)
CAPTCHA Image
Jiný obrázek