Pivídky doporučují:

Český pivní atlas - online prodej

Recenze zde


Pivídky na Facebooku

Novinky

28.5.2017 - Novinky v mapě českých pivovarů: Pivovar Máša (kraj Středočeský) a U Jirsáka v kraji Olomouckém.

14.5.2017 - Aktualizace map pivovarů ČR (včetně příhraničí) i Slovenska: u nás nové pivovary U Šenkýřů (kraj Plzeňský), Měšťanský pivovar Kutná Hora, Poděbrady, Dědkův mlýn Unhošť (všechny Středočeský), Kamenice nad Lipou (Vysočina), JBM Brew Lab v Brně a Křikloun v kraji Jihomoravském. Na Slovensku vaří Baťák Brewery v Trenčianském kraji a Kazačok v Žilině, naopak vařit přestal DUB v Bratislavě. A konečně v polském příhraničí dva nové pivovary Hoppy Lab a Alternatywa.

1.5.2017 - Po dlouhé době (už to snad ani nebudeme zdůrazňovat, teď už to bude asi vždycky po dlouhé době) přidán nový článek: Pod pokličkou i pod zátkou: výroční zpráva pivovaru Nuselské Hovado 2017.

19.3.2017 - Novinky v mapách ČR a Slovenska: Kromě dílčích oprav jsme přidali Přátelský pivovar Malešov, Pivovar Kytín (oba kraj Středočeský) a Loď pivovar v Praze na Vltavě a o bílé pěně si mohou opět zpívat v Jarošově na Zlínsku. Inu, kdo jednou se napil, od těch dob žízeň má nejen tam!

Archiv

Tácek Pivídek

Gifty.cz - výhradní dodavatel tácků pro Pivídky

Proč nemá Tábor vlastní pivovar?

V posledních letech už je opět běžné, že každé alespoň středně velké město má vlastní pivovar. Je zde však několik výjimek a jednou z nejpozoruhodnějších je město Tábor. Při svém červencovém putování po jižních Čechách jsem od začátku tušil, že to s počtem pivovarů nebude slavné, ale byl to kraj mně doposud takřka neznámý a je třeba si uvědomit, že skutečné poznávání vztahu Čechů k pivu nespočívá jen v objíždění pivovarů, ale že je potřeba poznat i lidi v těch končinách, kde regionální pivovary nejsou a kde lidé bez nadšení a bez odporu pijí celostátně působící značky.

Předběžné seznamování se s dostupnými pivovary jsem proto tentokrát dost odbyl. Každopádně s Táborem jsem tak nějak počítal. Překvapilo mě proto, že hrdé středověké čtyřicetitisícové město dosud, v době, kdy jej již má kdejaká vesnice, nemá vlastní pivovar. Toto vyprávění je o tom, proč tomu tak je a proč jej ani nikdy mít nebude (a pokud si jej táborští založí, tak mě pěkně naštvou, protože by mi tím tento článek znehodnotili).

Do Tábora jsem dorazil v žalostném stavu. Třídenní cesta z Příbrami zanechala stopy na mém vzezření, na tom, jak jsem se cítil i na tom, jak jsem byl nepochybně cítit již zdálky. Jakmile jsem město spatřil, viděl jsem, že mám co do činění s městem neobyčejné vnitřní síly, jehož husitská minulost dodnes budí respekt. Především jsem však spatřil Jordán, takže patetický první dojem hned vystřídala praktická potřeba jít se vykoupat.

Se vstupem do města jsem záhy pocítil, aniž bych o tomto v hodinách dějepisu pochytil nějaké souvislejší informace, že v tomto městě skutečně kdysi nějaký čas fungovalo komunistické uspořádání společnosti, prostě to z toho města nějak vyzařuje a je to v něm a v místních lidech dodnes. S obavami jsem se blížil k Jordánu, že budu muset kvůli vstupnému sáhnout do tenčícího se mimopivního fondu, avšak byl jsem příjemně překvapen – tento krásný a udržovaný rybník na dosah od historického centra města je Tábořanům k dispozici zdarma. Jistě relikt tradice společného vlastnictví.

Po vykoupání a dvouhodinovém odpočinku v trávě jsem se po krátkém váhání znovu prohlásil za člověka a vydal jsem se do města. Křivolaké středověké uličky pokrývající původní kopec udělají dojem vždycky a to husitství tu skutečně žije na každém rohu v názvech ulic, obchodů a restaurací. Žižkova socha na jeho vlastním náměstí vypadá, že vás tou svou šílenou koulí s bodákama na řetězu opravdu majzne, pokud se mu znelíbíte. Po chvíli obdivování města mě však žízeň začala podvědomě směřovat k pocitu, že zde přece jenom něco ještě chybí, totiž nabídka táborského piva v některé z místních restaurací. Zklamán jsem pak po několika negativních odpovědích seznal, že toto přání zůstane oslyšeno, neboť žádné táborské pivo neexistuje. Nezbylo, než se spokojit s tím, co bylo, a pak se v pohroužení do hlubokých úvah, jak je toto možné, vydat dál na cestu. Takové hrdé město! Došel jsem ten den již jen do Sezimova Ústí a tam jsem zašel do hospody, a pak na štěrkovité louce za městem rozbalil stan a šel spát.

Na Žižkově náměstí byl velký shon. Lidé přicházeli ze všech stran a sledovali se blížící se oddíl, který se právě vracel z výpravy do Milevska. Kořist byla toho červencového dne roku 1421 veliká. Vojáci házeli do společných kádí za jásotu přihlížejících uloupené šperky, oděvy a potraviny. Za ohlušujícího burácení davu pak dorazila i poslední skupina vozů k prasknutí napěchovaná sudy s pivem. Sám Žižka pak sestoupil s koně, narazil první z nich a naplnil svůj pohár, který ani nebyl o moc menší než onen sud a připil Táboritům na zdraví, budoucí úspěchy a slávu. Pak už měšťané na nic nečekali, jali se naplňovat i své poháry a začala veselice převeliká, jež až do ranního kuropění trvala. Děla burácela na oslavu, pivo teklo proudem a všichni byli neskonale šťastni.

Probudil jsem se a bouřka zrovna vrcholila. Vzdalující se hřmění u mě večer žádné obavy nevyvolávalo, ale bouřka se vrátila a teď byla přímo nade mnou. Blesky bily do okolních stromů, hrom burácel a vichr se opíral do mého stanu. Když jsem trochu přišel k sobě, zjistil jsem, že jedna ze stanových tyčí je prasklá a stan se začíná bortit. Nějaký čas jsem ho zkoušel podepírat zevnitř, ale nemělo to smysl. Voda začala pronikat dovnitř a bylo jasné, že budu muset opustit vyhřátý spacák, honem všechno sbalit a mazat se někam schovat. Naházel jsem vše v jednom mokrém blátivém chuchvalci do baťohu a vyrazil ke městu. Možná za to mohla atmosféra druhé hodiny ranní, možná ta vzdálenost od tepla civilizace, ale takovou kataklyzmatickou bouři jsem opravdu ještě nezažil. Za svitu fialové oblohy jsem se dostal třesoucí se zimou a strachem na nádraží, kde se dalo alespoň sednout na krytou lavičku a takto vyčkat na první vlak v 5:15.

Do Tábora jsem dorazil v žalostném stavu. Hnusnému kafi z automatu jsem dodnes hluboce vděčen za záchranu. Bylo už po dešti a Slunce začínalo nesměle hřát. Došel jsem opět k Jordánu a celé dopoledne sušil své věci a vracel se pomalu do reality, byl jsem však stále až do morku kostí naplněn dojmy z oné noci. Věděl jsem už každopádně, proč nemají Táborští svůj vlastní pivovar. V uších mi stále zněla Žižkova slova ze snu, když se na pár vteřin uvolil dopřát mi své pozornosti a burácivým chraptivým hlasem volal: „My si pivo vařit nemusíme, pro nás ho vaří ostatní!“

Začalo to dávat smysl – dvě místa v republice, která jsou dnes nejhlouběji spojena s husitským hnutím, Tábor a pražský stotisícový Žižkov, nikdy v dohledné minulosti neměla vlastní pivovar. Pak jsem to ještě v teple domova konzultoval s panem Googlem – Tábor měl v dobách, kdy ještě byly skutečně všude, malý pivovar, ten však zanikl ještě před obdobím systematického uzavírání pivovarů po roce 1948. V roce 1994 zde byl založen minipivovar, který ale hned po pár měsících zanikl. Prostě se to tu neuchytí. Zmínku o žižkovském pivovaru pak nenajdeme vůbec. V jiných městech by to bylo hanbou, zde je to však pýcha a paradoxně přímo součást místní pivní tradice. Založení pivovaru v Táboře nebo na Žižkově by znamenalo totéž, co jinde znamená jeho uzavření – ztrátu části místního kouzla, historie a kultury.


Autor: Kryštof Materna

Vloženo: 10.11.2011



Komentáře (3)

Od nejnovějšího Od nejstaršího

  1. Kryštof Materna's avatar Kryštof Materna

    Vážený pane Mikeši, nebudu nijak kličkovat, nezbývá než přiznat, že máte pravdu, ten letopočet jsem opravdu uvedl špatně. Vysvětluji si to tím, že prožitá noční bouře a vzduch nabitý elektřinou tehdy dočasně vyřadili z provozu část mozku zodpovědnou za rozpoznávání číslic. Tím se mi i zpětně objasňuje, jak je možné, že mi tehdy dvakrát ujel vlak do Budějovic a přece jsem na sraz s tamní kamarádkou dorazil o tři hodiny dříve, než jsem plánoval... Každopádně díky za upozornění. Zdravím, Kryštof

    #3 – 20 April, 2012 at 4:39 pm

  2. Libor Mikeš's avatar Libor Mikeš

    Ještě doplnění - uvádí se, že maximální výstav táborského pivovaru byl 51 000 hl, což není tak málo...

    #2 – 1 April, 2012 at 8:00 pm

  3. Libor Mikeš's avatar Libor Mikeš

    Trochu bych poopravil závěr, je nepřesný. Táborský pivovar zas tak malý nebyl a vařilo se v něm o víc než 30 let déle, než uvádíte. Historie je následující: "Pivo se v Táboře vařilo již od samotného založení města, tj. od roku 1420. Roku 1437 byl Tábor povýšen na královské město, a tak získal i právo várečné, které bylo doplněno i právem mílovým. V letech 1612-1614 byl v místech dnešního hotelu Dvořák založen obecní pivovar se sladovnou. V několika následujících letech byl pivovar značně poškozen a obnoven byl teprve v letech 1652-1654. Roku 1844 byl pivovar převeden do měšťanského vlastnictví a tak fungoval až do roku 1948, kdy byl pivovar znárodněn a začleněn do majetku Jihočeských pivovarů, n.p., České Budějovice. V letech 1953-1955 byl na chvíli součástí n.p. Třeboňské pivovary, poté opět spadal pod České Budějovice. Výroba piva skončila v roce 1980 a od roku 1981 působil pouze jako stáčírna piv ostatních pivovarů v regionu. Objekt byl nadobro uzavřen roku 1992, kdy proběhla jeho privatizace. Nejznámějšími produkty, které pivovar vyráběl byly značky např. Malvaz, Parkán a Kotnov. V současnosti je pivovar přestavěn na hotelový komplex. V letech 1872-1873 vznikla u táborského vlakového nádraží Vývozní sladovna a obilní tržnice a.s. V roce 1880 získal sladovnu E. Wodička, ke kterému se připojil A. Rudolf. Roku 1940 připadla sladovna árijskému Rudolfovi a žid Wodička byl zbaven majetku. Po roce 1945 získal Wodička část majetku zpět, ale již roku 1948 byl podnik znárodněn. Sladovna funguje dodnes a ročně vyrobí okolo 7 000 tun sladu, který vyváží jak do tuzemska, tak i do zahraničí."

    #1 – 1 April, 2012 at 7:56 pm

Pošlete komentář
(nutný)
(není nutná)
CAPTCHA Image
Jiný obrázek