Pivídky doporučují:

Český pivní atlas - online prodej

Recenze zde


Pivídky na Facebooku

Novinky

28.5.2017 - Novinky v mapě českých pivovarů: Pivovar Máša (kraj Středočeský) a U Jirsáka v kraji Olomouckém.

14.5.2017 - Aktualizace map pivovarů ČR (včetně příhraničí) i Slovenska: u nás nové pivovary U Šenkýřů (kraj Plzeňský), Měšťanský pivovar Kutná Hora, Poděbrady, Dědkův mlýn Unhošť (všechny Středočeský), Kamenice nad Lipou (Vysočina), JBM Brew Lab v Brně a Křikloun v kraji Jihomoravském. Na Slovensku vaří Baťák Brewery v Trenčianském kraji a Kazačok v Žilině, naopak vařit přestal DUB v Bratislavě. A konečně v polském příhraničí dva nové pivovary Hoppy Lab a Alternatywa.

1.5.2017 - Po dlouhé době (už to snad ani nebudeme zdůrazňovat, teď už to bude asi vždycky po dlouhé době) přidán nový článek: Pod pokličkou i pod zátkou: výroční zpráva pivovaru Nuselské Hovado 2017.

19.3.2017 - Novinky v mapách ČR a Slovenska: Kromě dílčích oprav jsme přidali Přátelský pivovar Malešov, Pivovar Kytín (oba kraj Středočeský) a Loď pivovar v Praze na Vltavě a o bílé pěně si mohou opět zpívat v Jarošově na Zlínsku. Inu, kdo jednou se napil, od těch dob žízeň má nejen tam!

Archiv

Tácek Pivídek

Gifty.cz - výhradní dodavatel tácků pro Pivídky

Alkoholové poradenství

Většina z nás tu zkušenost má. Nabídka rychlého zbohatnutí, možnosti kariérního růstu tak strmého, že než se člověk naděje, je z něj manažer s horentními příjmy a navždy zajištěnou budoucností. Ani se nestihnete zeptat, o jakou práci se jedná, podstatné je, že je třeba získávat a přesvědčovat nové klienty o své nepostradatelnosti pro jejich život a získávat nové lidi pro práci v dané společnosti. Tito noví lidé pak budou v hierarchii firmy pod vámi a budou vydělávat na vás. Pokud jich budete mít dost, tak prostě jen budete pozorovat, jak stav vašeho konta utěšeně roste a libovat si ve svém egu.

Poradenské společnosti se zatím zaměřují podle mě ke své škodě pouze na oblast financí. Následující pivídka budiž proto inspirací těmto společnostem, jak rozšiřovat své působnosti do oblastí bližších lidem neodpovídajícím ekonomickým modelům lidského jednání, tedy těm, kteří doplňují otázku „jak udělat z deseti korun dvacet?“ dodatkem „abych si moh koupit pivo.“



V půl čtvrté odpoledne zazvonil telefon. „Kdo mě to sakra budí?“ pomyslel jsem si, přemohl kocovinu a zvedl to.

„Dobré odpoledne! Neruším? Výborně! Máte už vyřešenu vaši dlouhodobou alkoholickou strategii? Ne? Mám pro vás výbornou zprávu!“

„Ééé? Kdo volá?“ otázal jsem se zmateně.

„Naprosto chápu vaši otázku, děláte správně, že se o to zajímáte. Váš přítel, pan Krýzl, byl s mými službami velmi spokojen a řekl mi, že byste se o mé služby mohl zajímat i vy.“

„Ten starej vožrala, co to proboha kecal? Co jste zač? Pro koho děláte?“

„Tuto otázku jsem čekal. Vůbec se nedivím, že se na to ptáte. Vše, co potřebuji, je asi hodinka vašeho času, kde vám vše v klidu vysvětlím. Vyhovuje vám to poránu, odpoledne nebo večer?“

„No já mám ráno obvykle opici… A večer bývám v hospodě…“

„Takže co děláte v úterý čtrnáctého ve čtyři odpoledne?“

„Ééé… Já nevim, asi… ééé…“

„Výborně! Mně se to taky hodí, zrovna tam mám hodinku čas, takže píšu si vás do diáře. Tak jsme domluveni, krásný den, na shledanou.“

„Ééé…“, dodal jsem, ale už zavěsil. „Nesmím tolik chlastat, ty halucinace jsou čím dál horší,“ řekl jsem si pak otvíraje si vyprošťováka. Po pár hodinách vyprošťování jsem ovšem celý zážitek spolu s veškerým ostatním vědomím pustil z hlavy.

O to větší bylo mé překvapení, když v úterý čtrnáctého ve čtyři odpoledne zazvonil zvonek. „Kdo mě to sakra budí?“ pomyslel jsem si, přemohl kocovinu a šel otevřít.

„Dobrý den, rád vás poznávám. To máme dneska krásně, že? No já si myslím, to víte, doba je zlá a lepší to nebude. Tak kam si sedneme? Tady na pohovce to bude ideální, co říkáte?“ Než jsem se nadál, seděl na pohovce a zval mě, ať si přisednu.

„Ééé… Co jste zač?“, zeptal jsem se.

„Hahá! No tomu říkám smysl pro humor! Jasně, já si vás také nepamatuji!“ zvolal a spiklenecky na mě mrkl. „Vidím, že si budeme rozumět, mezi kolegy jsem pro svou schopnost organizovat zábavu nepostradatelný. Na jedné teambuildingové akci u předchozího zaměstnavatele, když jsme vymýšleli úkoly pro nejhorší pracovníky měsíce, jsem donutil jednu holku tancovat v záchodové míse. Hohohó! Co tomu říkáte? To je psina, co? Mohli jsme se potrhat smíchy! Když taky přinese jen dvě smlouvy za měsíc, tak se nemůže divit, že jo?“

„Víte, vy jste mi vůbec ještě neřekl, kdo jste, pro koho děláte a co nabízíte.“

„Ano. Pojďme k věci. Mé jméno je Jindřich Ulrich a pracuji pro poradenskou společnost NS DAP (Nadstandardní Servis – Delirické a Alkoholové Poradenství). Mou prací je poskytovat lidem alkoholový poradenský servis. Jde zkrátka o organizaci vašeho alkoholického režimu s cílem je jej dlouhodobě optimalizovat.“

„Ale to já si organizuju sám.“

„No to je právě to! Vidím, že jste mě potkal právě včas! Nemusíte se ničeho bát, mé služby jsou zcela zdarma, jsem placen pouze z provizí od výrobců alkoholických nápojů. Mou jedinou odměnou od vás bude 5-10 jmen vašich známých, kteří by o mé služby měli rovněž zájem. Přece byste je o tu příležitost neochudil, když už tu jednou je. Můžeme se na tom dohodnout? Zní to fér?“

„Co? Jaký jména?“

„Zatím si to rozmyslete, pak se k tomu vrátíme. Ale k věci – nevěřil byste, jak nízká je v dnešní době alkoholická gramotnost. Víte, kolik žije na světě alkoholiků? Nevíte, že jo? Ale nebojte se, já vám to řeknu – skoro 750 milionů! A kolik z nich byste řekl, že využívá služeb alkoholového poradenství? Nevíte? Já vám to řeknu – tři!“

„Tak to moc úspěšní nejste…“

„Ale právě naopak! Vždyť to je přece vynikající! Víte, jaký máme potenciál růstu? Ohromný! Neuvěřitelný! Bezbřehý! Takový trh, který čeká jen na nás! Jsme silná společnost s nadnárodní působností. Náš klient, pan Hartzmann ze Šumavy se nám totiž nějak zatoulal cestou z hospody do Německa, tak ho tam teď hledáme…“

„Já pořád nechápu, proč by si někdo měl nechat radit ohledně alkoholu.“

„To je jednoduché. Zásadní otázka – proč pijete?“

„No… protože…“

„Ano, abyste se dostal do nálady. Ale pokud si vzpomínám, vy jste mi do telefonu říkal, že míváte poránu kocovinu…“

„To ne… Nejen poránu.“

„Takže shrňme si to. Vy pijete, dostanete se do nálady, což je plus, ale ráno je vám zle, což je mínus. Takže musíte znova pít. Je to takový začarovaný trojúhelník, že? Ale co kdybychom udělali z mínus plus a vy byste jen pil a byl v náladě? Lákala by vás taková možnost?“

„Dyť to přece nejde.“

„Tady jsme u podstaty alkoholového poradenství. Našim klientům navrhujeme dlouhodobý alkoholický plán, který vylučuje jakékoliv negativní důsledky, ale zachovává a dokonce zvýrazňuje veškeré pozitivní. A víte, co je proto potřeba udělat?“

„Ééé… ne…“

„Vůbec nic! To je na tom to nejlepší! My uděláme vše za vás! Jak vám to zní?“

„Víte, já nevím, já bych se musel poradit s chlapama v hospodě.“

„A to jsou profesionální školení odborníci jako já? Oni nemívají kocoviny?“

„To jo, ale…“

„Vaše pochyby jsou na místě a já jsem tu od toho, abych je rozptýlil. Prvním krokem je analýza stávajícího stavu. Kde máte špajzku?“ Než jsem stihl odpovědět, byl uvnitř. „To máme osm piv, dva rumy, zbytek fernetu… Prázdné lahve – dvanáct piv, vodka a becherovka. No, působí to dost nevyváženě, skoro bych řekl, že to bylo nakupováno bez dlouhodobé vize.“

„Ale já neměl víc peněz.“

„Tady nejde o množství, tady jde o strukturu, to je základ! Proboha fernet s rumem, a to chcete být alkoholik? Víte, že kdybyste místo té flašky vodky a dvanácti piv vypil jen půl flašky a dvaadvacet piv, byl byste úplně stejně ožralej, ale ráno by vás bolela hlava jen zpoloviny a nejspíš byste ani nezvracel? Ale to nic, já tu nejsem od toho, abych vám snižoval kocovinu na polovinu, já vás jí zbavím úplně! Co říkáte? Pojďme to udělat.“

Znejistěl jsem. „A co bych teda měl pít, abych neměl kocoviny? Ať vypiju čehokoliv tolik, abych se dostal do nálady, tak je pak mám.“

„Základem je vhodné kombinování. Tvrdého a měkkého, různých chutí, to má každý nastavené jinak. Základem alkoholismu je neustálý boj s krevní inflací. Ať děláte, co děláte, váš organismus bude neustále odbourávat alkohol z vaší krve.“

„To je ale hrozné…“

„S ním nic neuděláme, soustřeďme se proto, jak alkohol do organismu nejvhodněji doplňovat bez toho, aby to mělo negativní následky. Tady je potřeba rozlišit tři úrovně negativních následků – kocovinu, delirium a smrt. Dejme tomu, že budete pít pouze pivo. To je sázka na jistotu, ale někteří lidé ho pijí tak pomalu, že nepřelezou ani přes hladinu krevní inflace – pak jsou rizika v podstatě nulová, ale zisky taky, protože čím déle budete pít, tím budete střízlivější…“

„Proboha, to je přece příšerné, jak tomu mohu zabránit?“

„Můžete pít pivo rychle. Krevní inflaci překonáte a rizika jsou stále minimální, dostanete se maximálně do stádia kocoviny. Na druhou stranu vám bude trvat strašně dlouho, než se dostanete do nálady a některé typy žádoucích alkoholických nálad vám zůstanou nedostupné úplně, i kdybyste exoval jedno za druhým. Celá záležitost se navíc značně prodraží.

Vezměme si opačný extrém. Budete se chtít dostat do nálady co nejdřív, tak vyexujete naráz flašku dejme tomu absinthu. Nálada se skutečně dostaví během zlomku vteřiny, bohužel na rozdíl od piva nevydrží dlouho, během dalšího zlomku vteřiny se ocitnete někdy mezi deliriem a smrtí. To je případ, kdy jsou rizika neúnosně vysoká vzhledem k intenzitě a době trvání alkoholického požitku. Je na každém, aby si zvolil, jaké nálady chce dosáhnout a jaká rizika je proto ochoten podstoupit.“

„Ale vy jste říkal, že můžu mít náladu úplně bez kocoviny…“

„Ano! Vidím, že tomu začínáte rozumět. Teď přijde to nejlepší. To, co jsem říkal, rizika a výnosy, to si může každý určit sám, na to by mě nepotřeboval. Já vám to nakreslím. Tohle je graf nálad a kocovin každého běžného alkoholika. Čím vyšší plánovaný výnos, tím vyšší riziko. Jak by se vám ale líbilo, kdyby vy jste byl tady?“ Nakreslil postavičku na vrcholu osy y.

„Asi by mě docela bolel rozkrok…“

„Vidím, že tomu vůbec nerozumíte. Tady jde o tohle, vaše nálada je na maximu a rizika – nula! Chápete?“

„Víte, já tomu nějak nerozumím.“

„Čemu nerozumíte? Co vám na tom není jasné? Ptejte se.“

„Ééé…“

„Ano! Klíčem k tomuto stavu je diverzifikace alkoholického portfolia v maximální možné míře.“

„Ale vždyť já piju pivo, rum, vodku, ferneta, becherovku…“

„Ano, to slýchám často. A co kdybych vám řekl, že pijete vlastně pořád totéž? Chcete pít pořád ferneta? Udělejte to a budete na tom stejně. Víte co mají všechny nápoje, co máte ve špajzce společné?“

„Ééé… alkohol?“

Obrátí oči v sloup. „Proboha! A vodu, co?“ dodá ironicky. „Všechny ty nápoje jsou vyrobené v Česku! Chápete? To je ten základ, který prostě musí každý alkoholik vědět, jinak se naše společnost nikam neposune. Diverzifikací alkoholických nápojů se myslí především diverzifikace geografická! Jak vyplývá s disertační práce profesora Materny, rozdíly v následcích jednotlivých alkoholických nápojů na lidský organismus nespočívají primárně v rozdílech mezi konzumenty, byť i ty se dají vyjádřit geograficky, zásadní determinantou je zde místo vzniku daného nápoje, chápete, voda, suroviny, přírodní podmínky… Nejsou to Češi nebo Bavoři, kdo stvořili pivo, nejsou to lidi ze Středomoří, kdo stvořili víno, nejsou to seveřani, kdo stvořili vodku, ani obyvatelé deštivých ostrovů, kdo stvořili whisky. Každé místo skýtá podmínky pro vznik určitého nápoje, který je dříve či později tamními obyvateli nezbytně vynalezen, jistě, ale nikoliv záměrně, nýbrž metodou pokusů a omylů. A ten nápoj si pak tvoří své konzumenty k obrazu svému, nikdy naopak! To pivo si vytvoří své zaprděné, věčně remcající milce, kteří by nejradši nikdy nezvedli zadek ze své hospody, to víno si vytvoří neustále veselé, zpívající a souložící pijáky, kteří nemají potřebu cokoliv řešit, protože on to vždycky někdo vyřeší, to vodka si vychovala lidi se sebevražednými sklony, široké melancholické duše a takhle bych mohl pokračovat… Tohle je základ všeho.“

Byl jsem z toho úplně mimo. Ale znělo mi to logicky. Začínal jsem mít pocit, že je to moje chyba, že tomu nerozumím, a že tomu člověku musím věřit. Rád bych si to vše v klidu rozmyslel, ale pokračoval ihned dál.

„Máte velké štěstí, víte o tom?“

„Ééé… ne… ale ano… asi mám.“

„Víte, proč máte velké štěstí?“

„Ééé…“

„Máte velké štěstí proto, že žijete v dnešní době. Jaké měli lidé možnosti dřív? Pili to, co se prodávalo tam, kde žili. Chápejte, prostě nemohli z té geografické determinace alkoholismu vybřednout. Mohli se třeba i přestěhovat, ale tam zas mohli pít jen to, co bylo tam, přizpůsobili se a byli na tom zase stejně. Naproti tomu tu dnes máme možnosti, které nám skýtá dnešní globalizovaná doba. Výsledky vidíte v každém supermarketu – jsou plné chlastu z celého světa! Myslíte, že by bylo rozumné toho nevyužít?“

„Nee… to by… ééé… nebylo rozumné… já toho využiju, slibuju…“

„Ne tak rychle. Nyní je načase skončit analytickou část mého poradenství. Řekl jsem vám spoustu cenných informací a věřím, že nebudete mít nic proti tomu, když na oplátku splníte, na čem jsme se domlouvali. Tady na ten papír můžete psát jména, pomalu, nespěchejte, piště, jak vás budou napadat.“

„Ééé… ano… jistě…“

„Praktická část bude spočívat v tom, že si na vlastní kůži zkusíte zážitek z geograficky diverzifikovaného chlastání. Protože nejste zkušený a já jsem specialista, budete pít jednotlivé nápoje z mého portfolia v pořadí, které určím já. Začneme francouzským vínem, na rozjezd, to v člověku probudí chuť, táák, tak je to správně a teď si dáme… abyste cítil ty geografické rozdíly, tak tady rychle po sobě vypijte panáka irský, skotský a kanadský whisky… to je to deštivé klima, chápete, fajn, dopito, a teď abyste si všiml toho protikladu, tak si dejte mexickou tequillu, to je to sluníčko, sucho, poušť…“

Lámal jsem to do sebe panáka za panákem a pomalu jsem přestával stíhat tok jeho řeči.

„Po tý sibiřský vodce bude nejlepší japonské saké… no klidně to spláchněte českým pivem, jen se nestyďte, to se také musí, a teď tu máme súdánský národní nápoj, pálenku ze zkvašených odpadků… Vidím, že tu máme jenom pět jmen, vzpomeňte si ještě na další.“

„T-ten, co sedí vedle vás a vypadá jak vy…“

„Člověče, vy už vidíte dvakrát a to jsme teprve na začátku.“

„Promiňte, já si musím odskočit,“ řekl jsem a vypotácel se na záchod.

„Tak fajn, můžeme pokračovat,“ řekl, když jsem se vrátil a začal mi nalívat anglické ale.

„Pane, já jsem si zeblil celou koupelnu…“

„No vidíte? Vidíte, že to už má konkrétní výsledky? To je přece ohromné!“

„Ale vy jste říkal, že mi už nikdy nebude špatně…“

„To je tím, že jste začátečník, tohle je výborný signál, že už se do toho dostáváte. Pojďme si připít na váš úspěch zkvašeným grónským tulením lojem…“

Zbytek večera se mi utápí v mlze. Druhý den jsem se probudil a nic si nepamatoval. Přemohl jsem kocovinu, vstal jsem a šel do kuchyně. Na zemi ležela postava s roztříštěnou hlavou v kaluži krve, střepů a zvratků. Na tváři měla šťastný mučednický výraz misionáře. Vybavil se mi obraz z minulého večera.

„Ty hajzle… já ti ukážu… ach do prdele, mně je tak blbě!“ řval jsem, plakal a zvracel a mlátil toho člověka lahvema po hlavě a druhou rukou ho rdousil.

„Umírám pro vás, můj kliente, a umírám rád,“ opakoval mi a ani se nepokoušel se bránit. „Ještě nám tu chybí jedno jméno, zamyslete se…“ Náhle se jeho pohled změnil a obrátil kamsi do jiných světů. „Ach… Pane Bože… jsi to ty? Myslím, že bych pro tebe měl zajímavou nabídku… Ne, nechci do nebe, mé služby jsou zcela zadarmo. Jediné, co po tobě chci, je pět jmen lidí z nebe a pět z pekla, kteří by o mé služby mohli mít zájem, můžeme se na tom dohodnout? Zní to fér?“ A vydechl naposledy.


Autor: Kryštof Materna

Vloženo: 2.1.2012



Komentáře (0)

Zatím žádné komentáře

Pošlete komentář
(nutný)
(není nutná)
CAPTCHA Image
Jiný obrázek